1098

Vzteklivý stařec. Koll. III. 214.

Vzteklý = ztřeštěný. Po ženských v.,
weibertoll. Lpř. — V. = hněvivý, zlostný.
Má v. zoubek. Us. — V. o živlech. V.
moře. Št. Kn. š. 41.

Vztkvostinice (!), e, f. = palác. Pohl.

Vztlak. Vz MS. 62.

Vztlouci. Avšak Arnošt naň nevztluče
(naň se nedobýval). Arn. 1393.

Vztočiti. Jakž náhle vietr pověne, tak
se (moře) vzmutí, tak se vztočí. Št. Kn. š.
41. — čím. Hněv vztočí člověkem. Št. Ř.
4. a.

Vztonati. Ciesař vstona. Kat. 2235.

Vztřesení, n , Erschütterung. V. všech
součástek svižných. Pal. Rdh. I. 393. Každý
zvuk jest výraz moci v-né. Ib.— Koll. III.
121.

Vztrhnouti se kdy. Vztrze sě vietr.
AlxV. 532. S poledne vítr vztrh se. Jiří v.
236. — co odkud. (Matka) strze s sebe
své zavitie. LA. 1. — koho kam. Čbán
ji (lišku) na dno vztrze Hrad. 131. a.
V třetie nebe byl vztržen; Sv. Pavel byl
vztržen až do nebes. Št. Kn. š. 32., 107. —
s kým kam. Spolu s nimi budem vztrženi
v povětřie protiv Kristovi. Št. Kn. š. 24.

Vztřiesti se, contremere. Ž. kl. 76. 19.
a j.

Vztržlec, želce, m., areptius, zastr. Pršp.
43.

Vztuha, y, f., liga. Pršp. 68.

Vztužiti se. Citat je z Ž. kl. 142. 4.

Vztvrnosť. Za první Št. polož : N. 40. 10.

Vztyčený. Ruce nad hlavou v-né. Hrts.
Medvěd na zadních nohou v-ný. Vlč.

Vztyčichvost, a, m., alzarabo, pták.
Brm. II. 2. 173.

Vztyčiti co kde (kam). V. kolmici na
přímce v bodě A. Us. Pdl. V bodě A v.
kolmici AK na přímku BD. Jd. Geom. 1. 9.
Vztyčil v Miletě prapor odboje. J. Lpř. —
se z čeho jak. Skokem ze sna. Kká.

Vztyčnořitka. Cf. Kk. Mot. 146.—148.

Vztyčný. Cf. Vztyk. Rgl.

2. Vzváti. A uslyš ny v den, kteréhož
vzovemy tě. Kar. 75.

Vzvěděti co. Ž. kl. 52. 5., 138. 23., Št.
Kn. š. 149., 157., 183. Když ty věci vzvědě.
Alx.

Vz-ves svět = pro celý svět, um der
ganzen Welt willen. Št. Kn. š. 235. 18. Cf.
Ves.

Vzvětřiti se = sraziti se. GP.

Vzvláštiti, distinguere. Ž. kl. 105. 33.

Vzvléci. Bych, svleka mé všecky hřiechy
s sebe, vzvlekl na sě tvú vši vóli Pravn.
2258.

Vzvlek, u, m., indumentum, oblek, zastr.
Pršp. 67.

Vzvoliti koho čím. Sobě matku vzvolil
jest čistú pannu Št. Kn. š. 71. — koho
več. Neb jest jistě vzvolil ny v syny. Ib.
47.

Vzvoniti u veliký zvon. Výb. 1. 577.

Vzvrhnouti, projicere. Ž. kl. 76. 8. —
koho kam. Na lésu jej vzvrhše. Pass.
mus 432.

Vzvučeti, intonare, Ž. kl. 28. 3, buc-
cinare. 80. 4.

Vzvýší, vz Vzdálí (dod.).

Vzývati koho. A já vzyvu (vedle vzovu)
je. Ž. kl. Deut. 32. — co, se kde čím
(jak). Poněvadž se v-váme jeho dětmi;
Neb těm Buoh die, ješto ústy v-vají jej
otcem. Št. Kn. š. 47. V starém zákoně
chtěl se jest často Buoh v. pánem. Ib. 47.
— koho zač. Sv. Dominika zaň (za syna)
snažně vzýval. Pass mus. 418.— kde jak.
V kterémžby na věčnosť jméno to vzýváno
bylo. Pož. 2.

Vždy. Cf. Mkl. Etym. 398. b. Marie v.
panna. Mž. 46. Co Bůh dá kdy, to přijde
vždy, ačť i nespěšně kráčí. Bž. exc.

Vždychny = vždycky. Kar. 89.

Vžina = lžina, lež. V Krkonš. Šb. D.
32.

Vžráti. Dolové, kteréž moře do země
vežralo (aushöhlen). Kosmogr. 13. b.

Waderšpis, u, m., zbraň. Wtr. Obr. I.
296.

Wagner J. Cf. Bačk. Př. 188.

Wagnerit, u, m., fosforečnan horečnatý,
nerost. Šfk. Poč. 266.

Wagstaat, pův. Vokstadt po Vokovi
z Kravař, Bílovec, mě. v Slez.

Wahlstadt, Dobré Pole u Lehnice. Pal.
Děj. I. 2. 174.

Während. Vz Pod, Za.

Wahrscheinlich také: zdá se, že. Cf.
Zk. Ml. II. 86.

Waidhofen v Rakousích, Býdov. Pal.
Děj. V. 1. 305.

Waldenští. Vz Pal. Rdh. II. 436. nn.,
Mus. 1868. IV. 291. nn.

Z Waldhausen Kunrat, předchůdce Hu-
sův v Čechách, † 1369. Pal. Rdh. II. 298.
nn. Týž neprávem se míchá s Konradem
ze Štěkna.

Waldštein. Cf. Arch. VII. 724., VIII.
607. — Alb. z W-na. Mus. 1887. 535. —
Hynek z W. Výb. II. 307. — W. Krist.
hr. Cf. Tf. Mtc. 146.



	1098

	Vzteklivý stařec. Koll. III. 214. Vzteklý = ztřeštěný. Po ženských v., weibertoll. Lpř. — V. = hněvivý, zlostný. Má v. zoubek. Us. — V. o živlech. V. moře. Št. Kn. š. 41. Vztkvostinice (!), e, f. = palác. Pohl. Vztlak. Vz MS. 62. Vztlouci. Avšak Arnošt naň nevztluče (naň se nedobýval). Arn. 1393. Vztočiti. Jakž náhle vietr pověne, tak se (moře) vzmutí, tak se vztočí. Št. Kn. š. 41. — čím. Hněv vztočí člověkem. Št. Ř. 4. a. Vztonati. Ciesař vstona. Kat. 2235. Vztřesení, n , Erschütterung. V. všech součástek svižných. Pal. Rdh. I. 393. Každý zvuk jest výraz moci v-né. Ib.— Koll. III. 121. Vztrhnouti se kdy. Vztrze sě vietr. AlxV. 532. S poledne vítr vztrh se. Jiří v. 236. — co odkud. (Matka) strze s sebe své zavitie. LA. 1. — koho kam. Čbán ji (lišku) na dno vztrze Hrad. 131. a. V třetie nebe byl vztržen; Sv. Pavel byl vztržen až do nebes. Št. Kn. š. 32., 107. — s kým kam. Spolu s nimi budem vztrženi v povětřie protiv Kristovi. Št. Kn. š. 24. Vztřiesti se, contremere. Ž. kl. 76. 19. a j. Vztržlec, želce, m., areptius, zastr. Pršp. 43. Vztuha, y, f., liga. Pršp. 68. Vztužiti se. Citat je z Ž. kl. 142. 4. Vztvrnosť. Za první Št. polož : N. 40. 10. Vztyčený. Ruce nad hlavou v-né. Hrts. Medvěd na zadních nohou v-ný. Vlč. Vztyčichvost, a, m., alzarabo, pták. Brm. II. 2. 173. Vztyčiti co kde (kam). V. kolmici na přímce v bodě A. Us. Pdl. V bodě A v. kolmici AK na přímku BD. Jd. Geom. 1. 9. Vztyčil v Miletě prapor odboje. J. Lpř. — se z čeho jak. Skokem ze sna. Kká. Vztyčnořitka. Cf. Kk. Mot. 146.—148. Vztyčný. Cf. Vztyk. Rgl.	2. Vzváti. A uslyš ny v den, kteréhož vzovemy tě. Kar. 75. Vzvěděti co. Ž. kl. 52. 5., 138. 23., Št. Kn. š. 149., 157., 183. Když ty věci vzvědě. Alx. Vz-ves svět = pro celý svět, um der ganzen Welt willen. Št. Kn. š. 235. 18. Cf. Ves. Vzvětřiti se = sraziti se. GP. Vzvláštiti, distinguere. Ž. kl. 105. 33. Vzvléci. Bych, svleka mé všecky hřiechy s sebe, vzvlekl na sě tvú vši vóli Pravn. 2258. Vzvlek, u, m., indumentum, oblek, zastr. Pršp. 67. Vzvoliti koho čím. Sobě matku vzvolil jest čistú pannu Št. Kn. š. 71. — koho več. Neb jest jistě vzvolil ny v syny. Ib. 47. Vzvoniti u veliký zvon. Výb. 1. 577. Vzvrhnouti, projicere. Ž. kl. 76. 8. — koho kam. Na lésu jej vzvrhše. Pass. mus 432. Vzvučeti, intonare, Ž. kl. 28. 3, buc- cinare. 80. 4. Vzvýší, vz Vzdálí (dod.). Vzývati koho. A já vzyvu (vedle vzovu) je. Ž. kl. Deut. 32. — co, se kde čím (jak). Poněvadž se v-váme jeho dětmi; Neb těm Buoh die, ješto ústy v-vají jej otcem. Št. Kn. š. 47. V starém zákoně chtěl se jest často Buoh v. pánem. Ib. 47. — koho zač. Sv. Dominika zaň (za syna) snažně vzýval. Pass mus. 418.— kde jak. V kterémžby na věčnosť jméno to vzýváno bylo. Pož. 2. Vždy. Cf. Mkl. Etym. 398. b. Marie v. panna. Mž. 46. Co Bůh dá kdy, to přijde vždy, ačť i nespěšně kráčí. Bž. exc. Vždychny = vždycky. Kar. 89. Vžina = lžina, lež. V Krkonš. Šb. D. 32. Vžráti. Dolové, kteréž moře do země vežralo (aushöhlen). Kosmogr. 13. b.

	w.

	Waderšpis, u, m., zbraň. Wtr. Obr. I. 296. Wagner J. Cf. Bačk. Př. 188. Wagnerit, u, m., fosforečnan horečnatý, nerost. Šfk. Poč. 266. Wagstaat, pův. Vokstadt po Vokovi z Kravař, Bílovec, mě. v Slez. Wahlstadt, Dobré Pole u Lehnice. Pal. Děj. I. 2. 174. Während. Vz Pod, Za. Wahrscheinlich také: zdá se, že. Cf. Zk. Ml. II. 86.	Waidhofen v Rakousích, Býdov. Pal. Děj. V. 1. 305. Waldenští. Vz Pal. Rdh. II. 436. nn., Mus. 1868. IV. 291. nn. Z Waldhausen Kunrat, předchůdce Hu- sův v Čechách, † 1369. Pal. Rdh. II. 298. nn. Týž neprávem se míchá s Konradem ze Štěkna. Waldštein. Cf. Arch. VII. 724., VIII. 607. — Alb. z W-na. Mus. 1887. 535. — Hynek z W. Výb. II. 307. — W. Krist. hr. Cf. Tf. Mtc. 146.