Předchozí (1099)  Strana:1100  Další (1101) |
|
|||
1100
|
|||
|
|||
T.
|
|||
|
|||
Y lišilo se od i ještě v 16 stol. Vz Krok
(nový) III. 412. Posud se rozeznává od i v severových. Čech., v již. Čech. (Krok IV. 58.), na Mor. hl. na Valaš. a na mor. Slov., kde y velmi zhruba zní. Vz o tom více v Mtc. 1878. 2., Brt. D. 98. a Km. 1885. 168., 196. a 198., kde na str. 196. Tkač odporuje mínění, že se vyslovuje y jako něm. ü. V Km. 1889. 310. čteme: Y nevy- slovujeme tak, jako Němci své ü, jeť naše y hrdelnice. — Cf. Mkl. aL. 149., Y, Gb. Hist. samohl. 5 (dole), Gb. Hl. 21 , List. fil. 1878. 183. Na Chodsku zní v l-ovém partc., více jako u než y : bul, buli. Cf. List. fil. 1891. 32., 34. V Boboluskách na Mor. je y za i ve tvarech my (= mně), myvy (milý). Brt. D. 135. — Y se vsouvá. Vz Brt. D. 62., 104. Místo y je na Dol. e ve sklonbě slov zakončených hláskou s n. z: čase, kose, koze atd. Vz List. fil. 1891. 427 — Rozdíl mezi i a y v Pass. musejním. Vz List. fil. 1892. 64. nn. — Rozepře mezi i a y. Vz Mus. 1842. 252. n. — Y se dlouží na Zlínsku v praes. sloves 1. tř.: krýju, mýju. Brt. — Kdy se píše y, ý, po obo jetných souhl. ? Cf. Kvř. Ml. 7. — Pluralia v y ukončená jsou masc. a fem. Poznáme je z genitivu: schody — schodů, rty — rtů, hodiny — hodin, mydliny — mydlin, necky — necek. — Ý v chodštině. Cf. List. fil. 1891. 43. Místo ý je na Dol. é a) ve kmenech: pécha, sér, térať; b) v koncov- kách adjektiv určitého zakončení s tvrdým východem v nom. a instr. m. a v instr. n. v sg., v gt., dat., lok. a instr. pl.: dobré člověk, dobréch lidí atd.; c) ve předponě vé-: véklad, vémluva atd. Vz List. fil. 1891. 426. Yachta, y, f., vz Jacht
Yak, vz Jak (2. dod ).
-ýcať: švihať — švihýcať, čárať — čarý-
cať. Brt. D. 158. -yček: kamyček, řemyček. Brt. D. 149.
Vz -ýšek (dod.). -yg : šmuryg (val. = šmurygán = zašpi-
něnec) Brt. D. 145. -ygať: čárať — čarygať, čmárať — čma-
rygat. Brt. D. 159. -ýho, koncovka v obec. ml. m.: -ého: do-
brýho. Bž. |
Yhy = aha, ja. Byl tam? Yhy. Laš. Tč.
-yj. Této dvojhlásky na Dolnobečovsku
na Mor. neslyšeti, místo ní y: umy se a umé se, ry (a réryj). Vz List. fil. 1891. 414. -yk. Brt. D. 149., Bž. 232.
-yka. Brt. D. 145., Mkl. B. 254., Gb Ml.
I. 62. -ył v -uł: buł — była, muł — myła. Brt.
D. 103. -ýl. Brt. D. 142, Bž. 227., Mkl. B. 113.
-yla : mohyla, kobyla. Bž. 227.
Ymna, y, f. = hymna, chvalozpěv. Št.
N. 108. 21. -ýn Brt. D. 143., Mkl. B. 143.
-ýň (val.): hopýň! skokýň! (interjekce).
-ýňať. Příponou touto tvoří se verba
intensiva, jimiž se označuje zmocnělosť, ne- leposť děje : čahať — čahýňať, řehtať sa — řehýňať sa. Vz Brt. D. 158. -yně. Šf. III. 443., Jir Nkr. 54., Gb. Ml. I.
59 , Mkl. B. 145. Zpěvkyní. Br. Cf. Ukázka. -yni příp.: bohyni, hospodini zastarala.
Ott. IV. 276. Ypsiloniotomachie, e, f. = boj mezi
přívrženci y a i. Mus. 1890. 356. Ypsilontisté. Vz Zl. Jg. 75., 178., 191.,
192., 195., 209. -ýr: bohatýr. Bž. 227.
-ýř. Mkl. SBL. 94., Bž. 227.
-yra: sekyra. Bž. 227.
-ys: městys Mkl. B. 327. — Haly-s, -a.
Bž. 115. -ýsať : sotiť = sotýsať (val. zduchati).
Brt. D. 159. -yš. Bž. 235.
-ýš : měkkýš, lanýš (lanýž). Mkl. B. 346.,
Brt. D. 146. -ýšek : kopýšek (kopeček), kamýšek. Brt.
D. 149. -ýško: jablýško, okýško, semýško. Brt.
D. 150. -yta: rokyta. Bž. 231.
-ytať: ščukať — ščukytať. Brt. D. 159.
Yternatý kysličník, Ytriumoxyd soli,
Ytriumoxydsalze. Nz. -yto. Bž. 231., Mkl. B. 202.
-ýzňať: chachýňať sa — chachýzňať sa.
Vz Brt. D. 158. -ýž. Mkl. B. 346., 339., Bž. 235.
|
||
|
|||
Z.
|
|||
|
|||
Cf. Mkl. aL. 267., Gb. Ml. I. 39., Vm. ad
Mkl. aL. 32. V Chodsku, vz List. fil. 1891. 51. Z přirážka: broditi-brozdati se. Šf. III. 505. V Dol.: chebzí, chebz, u, m. (d z chebdí vypadlo); připodobnivši se k hlásce ná- sledující u výslovnosti zaniká tam v před- |
poně roz- před sykavkami: s, š, z, ž a
vz : rosocha, roščípať, rozlobené, rožíť, ro- steklené. Vz List. fil. 1891. 438. — Z. se v Podluží a ve Val. v příčestí trpném slo- ves IV. tř. neměkčí: zarazený, pokazený. Brt. D. 64. Na Dolní Bečvě buďto se tam |
||
|
|||
Předchozí (1099)  Strana:1100  Další (1101) |