1100

Y lišilo se od i ještě v 16 stol. Vz Krok
(nový) III. 412. Posud se rozeznává od i
v severových. Čech., v již. Čech. (Krok IV.
58.), na Mor. hl. na Valaš. a na mor. Slov.,
kde y velmi zhruba zní. Vz o tom více
v Mtc. 1878. 2., Brt. D. 98. a Km. 1885.
168., 196. a 198., kde na str. 196. Tkač
odporuje mínění, že se vyslovuje y jako
něm. ü. V Km. 1889. 310. čteme: Y nevy-
slovujeme tak, jako Němci své ü, jeť naše
y hrdelnice. — Cf. Mkl. aL. 149., Y, Gb.
Hist. samohl. 5 (dole), Gb. Hl. 21 , List. fil.
1878. 183. Na Chodsku zní v l-ovém partc.,
více jako u než y : bul, buli. Cf. List. fil.
1891. 32., 34. V Boboluskách na Mor. je y
za i ve tvarech my (= mně), myvy (milý).
Brt. D. 135. — Y se vsouvá. Vz Brt. D.
62., 104. Místo y je na Dol. e ve sklonbě
slov zakončených hláskou s n. z: čase,
kose, koze atd. Vz List. fil. 1891. 427 —
Rozdíl mezi i a y v Pass. musejním. Vz
List. fil. 1892. 64. nn. — Rozepře mezi i
a y. Vz Mus. 1842. 252. n. — Y se dlouží
na Zlínsku v praes. sloves 1. tř.: krýju,
mýju. Brt. — Kdy se píše y, ý, po obo
jetných souhl. ? Cf. Kvř. Ml. 7. — Pluralia
v y ukončená jsou masc. a fem. Poznáme
je z genitivu: schody — schodů, rty —
rtů, hodiny — hodin, mydliny — mydlin,
necky — necek. — Ý v chodštině. Cf. List.
fil. 1891. 43. Místo ý je na Dol. é a) ve
kmenech: pécha, sér, térať; b) v koncov-
kách adjektiv určitého zakončení s tvrdým
východem v nom. a instr. m. a v instr. n.
v sg., v gt., dat., lok. a instr. pl.: dobré
člověk, dobréch lidí atd.; c) ve předponě
vé-: véklad, vémluva atd. Vz List. fil. 1891.
426.

Yachta, y, f., vz Jacht

Yak, vz Jak (2. dod ).

-ýcať: švihať — švihýcať, čárať — čarý-
cať. Brt. D. 158.

-yček: kamyček, řemyček. Brt. D. 149.
Vz -ýšek (dod.).

-yg : šmuryg (val. = šmurygán = zašpi-
něnec) Brt. D. 145.

-ygať: čárať — čarygať, čmárať — čma-
rygat. Brt. D. 159.

-ýho, koncovka v obec. ml. m.: -ého: do-
brýho. Bž.

Yhy = aha, ja. Byl tam? Yhy. Laš. Tč.

-yj. Této dvojhlásky na Dolnobečovsku
na Mor. neslyšeti, místo ní y: umy se a
umé se, ry (a réryj). Vz List. fil. 1891. 414.

-yk. Brt. D. 149., Bž. 232.

-yka. Brt. D. 145., Mkl. B. 254., Gb Ml.
I. 62.

-ył v -uł: buł — była, muł — myła. Brt.
D. 103.

-ýl. Brt. D. 142, Bž. 227., Mkl. B. 113.

-yla : mohyla, kobyla. Bž. 227.

Ymna, y, f. = hymna, chvalozpěv. Št.
N. 108. 21.

-ýn Brt. D. 143., Mkl. B. 143.

-ýň (val.): hopýň! skokýň! (interjekce).

-ýňať. Příponou touto tvoří se verba
intensiva, jimiž se označuje zmocnělosť, ne-
leposť děje : čahať — čahýňať, řehtať sa —
řehýňať sa. Vz Brt. D. 158.

-yně. Šf. III. 443., Jir Nkr. 54., Gb. Ml. I.
59 , Mkl. B. 145. Zpěvkyní. Br. Cf. Ukázka.

-yni příp.: bohyni, hospodini zastarala.
Ott. IV. 276.

Ypsiloniotomachie, e, f. = boj mezi
přívrženci y a i. Mus. 1890. 356.

Ypsilontisté. Vz Zl. Jg. 75., 178., 191.,
192., 195., 209.

-ýr: bohatýr. Bž. 227.

-ýř. Mkl. SBL. 94., Bž. 227.

-yra: sekyra. Bž. 227.

-ys: městys Mkl. B. 327. — Haly-s, -a.
Bž. 115.

-ýsať : sotiť = sotýsať (val. zduchati).
Brt. D. 159.

-yš. Bž. 235.

-ýš : měkkýš, lanýš (lanýž). Mkl. B. 346.,
Brt. D. 146.

-ýšek : kopýšek (kopeček), kamýšek. Brt.
D. 149.

-ýško: jablýško, okýško, semýško. Brt.
D. 150.

-yta: rokyta. Bž. 231.

-ytať: ščukať — ščukytať. Brt. D. 159.

Yternatý kysličník, Ytriumoxyd soli,
Ytriumoxydsalze. Nz.

-yto. Bž. 231., Mkl. B. 202.

-ýzňať: chachýňať sa — chachýzňať sa.
Vz Brt. D. 158.

-ýž. Mkl. B. 346., 339., Bž. 235.

Cf. Mkl. aL. 267., Gb. Ml. I. 39., Vm. ad
Mkl. aL. 32. V Chodsku, vz List. fil. 1891.
51. Z přirážka: broditi-brozdati se. Šf. III.
505. V Dol.: chebzí, chebz, u, m. (d z chebdí
vypadlo); připodobnivši se k hlásce ná-
sledující u výslovnosti zaniká tam v před-

poně roz- před sykavkami: s, š, z, ž a
vz : rosocha, roščípať, rozlobené, rožíť, ro-
steklené. Vz List. fil. 1891. 438. — Z. se
v Podluží a ve Val. v příčestí trpném slo-
ves IV. tř. neměkčí: zarazený, pokazený.
Brt. D. 64. Na Dolní Bečvě buďto se tam