1106

Záhonkář, e, m. = podsedník. Vydala
sa na záhonek (na podsedek). Brt. L. N.
II. 110. Cf. Záhonář (dod.).

Záhora. Slunko vystoupilo nad záhory.
Kmk. Kuk. II. 314.

Zahořanský potok, přítok Litavy. Kv.
1885. 647.

Zahorce, pl., ves na Slov. ZObz. XVI.
204.

Zahořelina, y, f., Dunstbetäubung, f. Rk.

Zahoření od slunce. Vz Zahořeti, Kram.
Slov. Slepé z k lupu a plenu. Šf. I. 579.

Zahořeti. Z-la (hlava jí rozbolela z dýmu
nebo z páry). Val. Brt. D. 293. — jak.
Hladina rybníka (slunečním světlem) z-la
zlatem. Osv. 1889. 3.

Zahořknouti. Ženění mu z-klo. Jrsk.

Zahorliti se. I z-lil se hajtman o tyto
pacholky velmi (pro ně). Arch. VIII. 14.

Záhornice u Opočna. Tam volům vy-
kají a nechtěli jeti pro víno do Rakous.
Vz Sbth. Krat. h. 135.

Zahovněný; -ěn, a, o, mit Dreck be-
sudelt. Us. Šd.

Zahovniti, il, ěn, ění, mit Dreck be-
sudeln. — co. Us.

Zahovořiti. Když sem já k ní z-řil. Brt.
N. p. I. 137.

Zához kamenný u mostních pilířů. Nár.
listy.

Zahozený. Statek můj není na z-nou.
Šml.

Zahrabání za živa. Tk. VIII. 323., Wtr.
Obr. II.

Zahrabati. Dřív mne zahrabou, než toto
se stane. Us. Fč.

Zahračať = zaječeti, zavřísknouti(o hlase),
zaprásknouti (bičem). Slov. Rr. Sb.

1. Zahrda. Z-dy v 16. stol. Cf. Wtr.
Obr. I. 792.

2. Zahrada židovská v Praze, nyní Vladi-
slavova ulice. Vz Let. 276.

Záhradbí, pomoerium, prostora podle
hradeb městských vně i vnitř.

Zahraditi. Zahraď si tvář, sic ti vydře
oči. Wtr.

1. Zahrádka. Dyž čert vzal zahrádku,
nech vezme ai bránku (al. plot), Us. Vck.
Brt. — Z. = účes hlavy hl. malým dětem.
U Kr. Hrad. Kšť. — Z., ves u Ledče. Jak
tam chytají zajíce? Vz Krat. h. 136.

2. Zahrádka Jan m., hvězdář f 1557.
Vz Pal. Rdh. I 89., 96., Mus. 1829. 1. 47.

Zahrádkový. Z. literatura (pro děti) Brt.
Zahradnictví. Cf. Kram. Slov, Z. v Čech.
Vz Ott. VI. 141. nn.

1. Zahradník. Z-ků patroni sv. Paulin
a sv. Mauritius. Zbrt. 241.

2. Zahradník Vinc. Cf. Ukaz. 114., Rybič.
Křisitelé 279.—289, Bačk. Písm. I. 215,
874, Mus 1871. 28. (Rbč.) a 1886 653.—
Z. J. V. Cf. Bačk. Př. 170. — Z. Boh., vz
Brodský Boh. (2. dod.).

Zahrádzať = zahrazovati. Slov. Šd.

Zahraničnosť, i, f. Z. na východ Uhor-
ska. N. Hlsk. IV. 333.

Zahráti koho. Z-vati dítě (= pokojiti).
Brt. D. 167. — si s kým oč: o boby. Km.
1884.

Zahřáti se odkud. A bude-li vám ho-
spodář horek v božiem milování, tehdy
ruče zahřeje se od něho čeleď. Št. Kn. š. 97.

Zahrávka, y, f., die Spielerei, Tändelei.
Val. Vck.

Zahrážka, Absperrschranken. Sl. les. Z.
dráhy, Schrank.

Zahrážkovina, y, f., Schrankenholz, n.
Sl. les.

Záhražní sítě. Rgl. Vz násl.

Zahražovací násyp, Absperrdamm, trámy,
Dammbalken. Zpr. arch.

Zahražovadlo, a, n., Absperrdamm, m.
Zpr. arch. XII. seš. 4. 17.

Záhrdelní, retrojugularis.

Zahrdlení (ostřih), Scherzapfen, ve stavit.
Pcl.

Zahřebeny, pohoří u Broum na Křivokl.
Jsfk.

Zahřébsti, vz Zahřebati. Č. Čt. II. 60.

Záhřešina, y, f. = oběť zahříšná. Mlč.
41., 95.

Zahreti, vz Hreti (2. dod.).

Zahřísti, vz Zahřebati Alx.

Zahříšený; -en, a, o, mit Sünden be-
laden. Z. duše. Slez. Šd.

Zahřitel, e, m. = zahřívatel. Pl.

Zahřívák, u, m., Vorwärmer, m. Hř.

Záhrnka, y, f. = zahrnutý okraj.

Zahrnouti. Pod slovo představa zahrnu-
jeme všeobecně každý stav duševní. Dk.
Aesth. 34.

Záhrobí, das Jenseits. Dk. Dj. f. 165.

Záhrobní život. Cf. Mách. 18.—19.

Záhrončan, a, m. = za Hroncem bydlící
Šd.

Zahrotělý = do hrotu kroucený. Z.
kníry. Tbz.

Zahrotiti. Jelen zahrocuje parohy (do-
konale vytvořuje). Brm I. 143.

Zakroutiti = zahrouziti.

Záhroz, n, m., Drohung, f. Phl'd. VI. 265.

Zahroziti. Z-zil jim obstaviti loďstvem
průchod nazpět přes Dunaj. Šf. Strž. II. 163.

Záhruščí, n., pole za hruškou v Bra-
třejově. MzO. 1890. 180.

Záhruška, y, f. = blatouch. V Podl.
Brt. L. N. II. 20.

Zahrůzlý. Vůz stojí v blátě z-lý = za-
bořený. Mor. Vhl.

Záhuba. Znaje jeho velké z-by (škody).
Arch. VIII. 82.

Záhubě, ě, f., záhubí, n., fascis, zastr.
Rozk.

Zahubenče. O polednách nebo večer po
klekání běhají z-čata s pláčem po polích.
Potká-li člověk z., nesmí se ho báti a musí
mu nějaký šat hoditi, protože je nahé. Tím
si člověk i dobře poslouží. Val. Vck.

Zahuběnec, nce, m. = duše zahuben-
čete. Vz Mtc. XVI. 123.

Zahubiti. Nezahubuj sebe na smrť. Pass.
mus. 469.

Záhubný = zahubený. Neb jsú lidé velmi
chudi a z-bni. Arch. VII. 335, IX. 218.
Které sú vsi tak z-bné, že dáti nemohou
(platu). Arch. IX. 187. a j. tam.

Záhubonosný, verderbenbringend. Us.
Pdl.