1110

Zakliať = zakliti. Slov. Dbš. Úv. 5.

Zakliatec, tce, m. = zakletec. Slov. Orl.
III. 143., Dbš. Úv. 109.

Zákliček a zákličí. Pr. tr.

Zaklíčený krk, verschleimt. U Žamb.
Dbv.

Zaklínač mračen. Vz Zbrt. 292. Z-či
pomocí ďábelskou z ohně, z vody, z země
a skrze jiná stvoření odpovědi dávají.
16. stol. Mus. 1864. 29. — Sv. rak. 323.

Zaklínání, conjuratio. Pršp. 57. Všeho
toho zapírala s z-ním se pode všecky čerty.
Let. 316. Z. duchů. Vz NZ I. 267. nn.

Zaklínatel, e, m. = zaklínač. Hnoj.

Zaklínatelství, n. = exorciství. Hnoj.

Zaklínati nádchu do dubu vysokého.
Vz Mtc. XV. 191.

Záklon dělohy. Vz Slov. zdrav.

Záklopa = přečnívající prkno n. deska
z několika prken, přibitá vodorovně pod
kuklou. Vz Kukla (dod), NZ. I. 350.

Zaklopiti koho. Hospodin zaklopil je,
conclusit. Ž. strč. 3. Bůh naše nepřátely
v naši rukú z-pil jest svým nebeským ry-
tieřstvem. Výb. II.

Zákloubí, n. V z. visela mu šavle. Jrsk.

Zakloznať. Já ti z-znám = naučím tě
mlčeti. Neor.

Záklučitý = mnoho oklik mající. Z. ce-
sta. Mor. Vhl.

Zaklusnouti = sklesnouti, zur Erde fal-
len. Val Vck.

Zákně. Pršp. 87. v. 88. V Rozk. zákoně.

Zaknihovati, vz Zakněhovati.

Zakobrtati, vz Zakobrtnouti. Osv. 1889.
č. 2.

Zakohácenosť, i, f. = zacpání, An-
schopfung, f. Čejka.

Zakokrhání, n., der Hahnenschrei. Posp.

Zákolanka, y, f. = zákolanský potok
u Okoře.

Zákolenný, -ní. Z. jáma, fossa poplitea,
krajina, regio p., čára, linea p.

Zakolený, verpallisadirt. Lpř.

Zakolesiti koho = obkolesiti. Orl. VIII.
217.

Zakolí, n. = podepřené varhany, Ver-
satzung, f., v horn. Hrbk.

Zákolníček, čku, m. = háček u řetězu
kravského etc. v stáji, který se provlekuje
kroužkem a kráva tak uvazuje k žlabu. Vz
Osmička (2. dod.).

Zakolování, n., Verpfkhlung, f. Sl. les.

Zákon. D. Lhrg, 168. Sbírka z-nů staré
doby. Vz D. Gesch. 256. V z-ně (v z-nu)
Gb. Ml. I. 75. Nejspíše zákonem ostojí obec
Wtr. Obr. I. 479. Mozek vymýšlí pro krev
z-ny, horká však letora chladný 7. pře-
skočí. Shakesp. Chceš-li plniť zákon Páně,
nělej dycky do čepaně. Slez. Šd. — Z.
starý, nový. Cf. Rozbor prvotního překladu
star. z-na. Jir. v Mus. 1864., 1872, Sf. III.
370., Vlčk. 5. nn., D. Gesch. 310., 325. Nej-
starší čes. nový z. Vz D. Gesch. 219. —
Z. = řehole. 14. stol. Mus 1884. 33., St.
Kn. š. 66, 129., 133. Z. templářský, Výb. I.
444., karthouzský. Výb. II. 1130. V z. sv.
Benedikta vjíti. Kar. 116. Z. premonstrát-
ský. Let. 510.

Zákonajla, y, f., legisperia, zastr. Rozk.,
Pršp. 59.

Zákonatec, tce, m., autonomista, zastr.
Pršp. 13. V Rj : zákonatečník.

Zákonatečník, a, m.,vz Zákonatec (dod.).

Zákoně, ě, f., canon, zastr. Rozk., Pršp.
59.

Zákonec, nce, m., legislator, zastr. Rozk.,
Pršp. 41.

Zákonka, y, f. = známka mravů na stu-
dentských vysvědčeních, že byly zákonité.
Us. Rgl.

Zákonní = řeholní. Z. stav, ustavenie,
poslušenstvie. Št. Kn. š. 129, 130.

Zákonničí stav, Št. Kn. š. 129., knieže.
Ev. ol. 295.

Zákonodání, n., Gesetzgebung, f. Slav-
nosť z. Mlč.

Zákonodaření, n. = zákonodání. Pal.
Rdh. I. 17.

Zákonodařiti = zákony dávati. Zbr.
Mudr. živ. II. 14.

Zákonodavatel, e, m., Gesetzgeber, m.
Koll. III. 15.

Zákononosič, e, m., legislator, zastr.
Hank. Sb. 251.

Zákonosloví, u., Nomologie. Mus. 1887.
544.

Zákonoslovný, nomologisch. Dk. Aesth.
447.

Zákonotočník, a, m., animanita, zastr.
Rozk.

Zákopa, perfodium. Pršp. 5.

Zakopaná, é, f., myslivna u Lán.

Zakopaniny, pl., f. = kopec u Bruš-
perka. Wrch.

Zakopati. Tvoji hlavy bude škoda z.
VSlz. I. 233. On se zakopává = zahazuje.
Laš. Brt. Z-pal sa s tým handlem = přišel
na mizinu. Brt. D. 293.

Zákopník, dyschirius. Vz Brm. IV. 46.

Zákopový = zákopní, Minen-. Z. nemoc.
Nz. lk.

Zákorník, larificus, pták. Pršp. 10. Rj.:
záhorník.

Zákosník = klín do kosy vražený. Aby
kosa na kosisku pevnejšie nasadená bola,
vrazený je za železnú zákovku z. Slov.
DŠk. II. 272. — Sb. sl. ps. 11. 1. 69.

Zakosýliť = zadrhnouti, pevně zavázati.
Slov. Zátur.

Zakotníkový, retromalleolaris.

Zakotúlati. Zaporečku z-lal = závoru
(ve dveřích) zapřel, zastrčil. Mor. Brt.

Zakoupiti co : úřad. Št. Kn. š. 149. —
co zač kde. Z-pil za dukáty statek v B.
VSlz. I. 140.

Zákoutí. Vz List. fil. 1882. 184.— Let.

59.

Zákovka, y, f. = železné závaží u pážky
(síti). V Podluží. Brt. L. N. H. 17. — Z.,
vz Zákosník (dod.). DSk. II. 272. Cepík
mají tu i tu i železnou z-kou okovaný.
Phľd. XI. 696.

Zákožka, sarcoptes, cizopasník. Z. volů,
s. bovis, psí, s. canis, kočičí, s. catorum,
koňská, s. equi, ovčí, s. ovis. Odb. path,
III. 83. — Z. svrabová. Vz Slov. zdrav.,
Kram. Slov.

Zákožní hlísty, vz Srnice.