1121

Zárožné. Dal z. za zajatá telata. 1563.
Wtr, Sdl. Hr. V. 332. Bráno z lidí z. Arch.
X. 49.

Zarpucenie. Krnd. 211.

Zarpucenina, y, f., stomachacia, zstr
Pršp. 51.

Zarpucený, vz Zarputiti. Krnd. 67. b.

Zarputilosť v domnění falešném. Pož. 79.

Zarputilý. Vz List. fil. 1890. 180.

Zarth, a, m., os. jm. Vz Czart, Schardt
(dod.).

Zárub = repartitio, rozvrh. Slov. Rr. Sb

Záruba = zálom, Angriff, Anhieb eines
Pfeilers, v horn. Hrbk. Cf. Kram. Slov.

Zárubliska, pl., n., les u Skřípova. VSlz.
I. 12.

Zaručenka, y, f. = záručka. Šd.

Zaručiti. Arch. VII. 55., Št. Kn. š. 148.
17.

Záručka, y, f., Garantirschein, m. Šd.

Záruční, vz Záručný.

Záruda, y, f. = zarudnutí, horv. Šd.

Zarúděný = nečistotou, blátem zacpaný.
Zlinsky. Brt. Vz násl.

Zarúditi = zanésti, zacpati nečistotou,
blátem Mor. Brt. D. 295. Cf. List. fil. 1890.
185.

Zarudnouti hněvem. Rgl.

Zářuj. Cf. Září, Mkl. Etym. 279. b.

Záruk. Pod vlastní z-kou. Pr. tr.

Zaruměněný, geröthet. Krví z-ný. Čch.
Sl. 118.

Zaruměněti. Tváře z-ly. Albieri.

Zarumovaný; -án, a, o, verschüttet. Z.
studnice. Výb. II. 1463.

Zarupati, zarupnouti, aufknastern. Ko-
lébka zarupla. Arb.

Zarůst = plevel. Val. Brt. D. 295.

Zarůsti. Mech zarůstá pařez, das Moos
überwuchert den Stock. Posp.

Zaruž. Zaružel, seda. Pršp. 32.

Zarůžiti, roth machen. Pl. II. 258.

Záružlie, n. = záručí. Slov. Rr. Sb.,
Koll. Zp. I. 274.

Zařvati. Zařval pohan. Sv. ruk. 308.

Zárypa, y, f. = hluboký přikop. Val. Brt.
D. 295.

Zarýpaný = ušmúraný. Uh. Brt. D. 295.

Zarza, y, f. = rez. Slez. Šd. Cf. Mkl.
Etym. 401. b

Zarzvati. Zarzvav duchem vece. Marek
1. b. 12. U Bezděky: vzdech, zastonav.

Zásad, u, m., das An-, Niedersetzen,
Neugereut, der Pflanzort. Rk. Z., strua.
Rozk.

Zásada. V z-dách hustého háje. Výb. I.
176

Zasaditi co kde. Kdyby na břehu za
židy z-dil (dělo). Let. 384. — se při čem.
Abychom se při tom z-li a toho nedopou-
štěly. Let. 226.

Zasadivo, a, n. = zavážka, Versetzmate-
rial, v horn. Hř.

Zásadotepec, pce, m. = puntičkář. Nár.
listy.

Zasakramentovati nač = zasakramen-
titi. Us. Kšť.

Zasazovač, e, m. = perkář v dolech.
Nár. listy.

Zasceradlo, a, n. = zastěradlo, jemná,
povyšívaná a čipkami obrúbená plachta
k zastieraniu kútnic lebo mrtvol. Slov. Rr.
Sb.

Zase. Cf. Mkl. Etym. 331. b. Z. = dále.
Jiný vstana šel zase. Kom. Lab 18. — Z.=
zpět. Když z. jel. Let. 2. Když nižádného
neviděl, šel zase. GR.

Záseda = sezení na číhané, na čekané,
der Anstand, srb. Šd.

Zasedavka, y, f. = druh hrušek. Wrch.
Vz násl.

Zasedavý. Z hrušky = které v krku za-
sedajú, ostávají, dokud se neuhniličí. Brt.
D. 295.

Zasednouti koho = obklíčiti. Jrsk. —
kdy. Řepa letos zasedla (se urodila). Na
Hané. Wrch. — si na koho. Zasedl si naň
a teď pořád na něm jezdí. Us. Fč. — čím.
Kalina malinami nezasedá. Brt. N. p. 461.

Zasejky = zase. Laš. Brt. D. 177.

Zasejpátko, vz Zasýpátko. Mllr. 64.

Záseka ves na Mor. Tam krmívají raka
na posvícení. Vz Sbtk. Krat. h. 216.

Zasekáček, čku, m., Ritzeisen, n. Hř.

Zasekati co : trávník (zaseté a utlapané
semeno travní hráběmi přikopávati, zaseká-
vati). U N. Bydž. Kšť. — co komu. Zri-
nović ľúte Turkom zasekáva rany. Č. Čt.
I. 147.

Zasekávač, e, m. = zasekáček (dod.).
Hrbk.

Zasekávačka, y, f. = zatínačka, Schlitz-
haue, f., v horn. Hrbk.

Zaseky = zase. Laš. Brt. D. 177.

Zaseti co: nůž = ztratiti. Us.

Zaseverní, vne^fió^eog. Lpř.

Zaschlý. Z. símě. Št. N.

Zasik = zase. Na již. Mor. Šd., Rgl.

Zasiněti = zsiněti. Phľd. VIII. 172.

Zasíní, n. = místo za síní. Němc. VII. 239.

Zasíplý = chraptivý. Brt. D. 295.

Zaské, zaskék = zase. Dol. Brtch.

Zaskobiti. verklammern. Nz.

Zaskočiti komu kam. Z-lo mu na ne-
pravý mlýn (do koláčové dírky, do prů-
dušnice při jídle). Us. Šd.

Zaskrečať se někde = zaseděti se. Mor.
Brt. D. 293.

Zaslatel, e, m. Koll. Zp. II. 486.

Zaslepěti. Jos. 21.

Záslib. Již mu dala z. (slib, že si ho
vezme). Prss. Gaz. 28.

Zásloka, y, f., 'enaůós. Dk. Poet. 319.

Záslona. Cf. Mkl. Etym. 307. b., Št. Kn.
š. 153. Z. jutová, krajková, marokanská,
plyšová, ženylová. Exc. Duše volně zřela
bez z-ny zlé črnosti. Pravn. 443.

Zasloněný čím: štítem, paklířem. Kar.
80., 81.

Zasloniti. Cf. Mkl. Etym. 307. Z. světlo.
Št. Kn. š. 175.

Zasloužení. Každému podlé jeho z. od-
platu dá. Št. Kn. š. 122.

Zasloužený čeho. Byl toho z-ný. Brt.
D. Vz Zasloužilý.

Zasloužilosť. Kom. Lab. 79.

Zasloužiti. Synon.: vydělati, získati,
tržiti, vyhráti. Vz Mus. 1845. 543. — čeho
(čím kdy). Z. věčného života; Neb na toj'