1122

dán čas každému, aby v něm z-žil sobě
věčné chvály; Abychom zbyli věčné smrti,
jiež sme hřiechem z- li. Št. Kn. š. 187., 182.,
185. Vaší Msti rád toho z-vati budu (po-
vděčen budu). Výb. II. 1249. Já vám toho
rád z-žím (za to se odměním). Arch. VIII.
165. My jsme toho z-li. Drk. 167. a, — se
komu čeho jak. On se vám toho přátel-
sky z-ží (odmění se). Arch. X. 195. —
s inft. A v pekle mnoho zlého z-ží jmieti.
Št. Kn. š. 39.

Záslužka, y, f., Verdienstmedaille. Slov.
Tóth. B. 182.

Zasmáhlý = brňavý, braun. Z. tvár. Slov.
Rr. Sb.

Zasmáhnouti = zasmažiti. Z. vejce. Prss.
Gazd. 31.

Zasmáti se zač. Nezasmial by sa ani
za bachratého (kotného) vrabca, za drevený
groš. Slov. Rr. Sb.

Zásmol, u, m., v lodn., Bray, m. Rk.

Zasmoušiti se, vz Zasmušiti. Jrsk.

Zasmraditi se. Jen se po něm z-lo (zmi-
zel. Čce. Tkč.

Zásmrčí, n., ein Ort hinter dem Fichten-
wald. Sl. les.

Zasmrknouti se. Abend werden, zu
dämmern anfangen. Němc.

Zásmuk, a, m., os. jm. Výb. I. 1022.

Zásmyslový = nadsmyslný, übersinnlich.
Nz Cf. Jg. Slnosť 33.

Zasňažený = zasnežený. Phľd. IV. 520.

Zásněť. Cf. Mkl. Etym. 312. b.

Zasnoubiti. Libuše ho za knieže za-
snúbila. Výb. II. 685.

Zásnubní, Verlobungs-. Pdl.

Zasnutí, n., das Einschlafen, Einschlum-
mern. V sladkém duše z. Č. Rž. LXXVII.
Jrsk.

Zásobička, y, f., zdrobn. zásoba. Kos.

Zásobní sousedé. Let. 464.

2. Zásobník = na železnici druhý vůz,
ktorý veze vodu a palivo, Tender, Slov.
Rr. Sb. Z. buňátu = z kterého přitéká in-
koust do buňátu. J. Hron.

Zasouti co komu : cestu. Šf. III. 4.

Zaspaný vřed. vz Vřed (2. dod.).

Zaspati co. Zaspal by soudný den. Us.
Pdl.

Zasrálka, y, f. = pole ve Vyzovicku.
MzO. 1890. 180.

Záspice, dle Pršp. 65. 86. zástpice, mil-
lepisa.

Zasrknouti, vz Srkati. Z-kl od bôľu.
Slov. Phl'd. VI. 103.

Zaskstiti co komu = proti srsti po-
hladiti, rozlobiti. Čože vám tak hrubo z-li,
že ste taký rozpaprčený? Slov. Orl. VIII. 215.

Zastaralosť bludu. Krnd. 50.

Zastarati koho = starostí mu nadělati.
Slez. Šd.

Zastařenina, y, f. = zastaralá věc, eine
veraltete Sache. Šd.
Zásťať, i, f., der Stand. Rr. Sb
Zastati. Jaku zastal, taku chlastal. VSlz.
I. 236. — co. Bečka zastala celú hradskú.
co byla tak veliká = ležela po celé silnici
na příč. Val. Brt. D. 295. — se oč. Po-
níženi by to bylo se o to z-vať. Prss.

Gaz. 57. = se čeho jak. Z-val by se ho
až do krve. Us. Rgl.

Zastáti se. Žiadne hovädo sa v jeho
stajni nezastojí, hneď odflára. Slov. Rr. Sb.

Zástava. Po z-vách, in Abtheilungen.
Lpř. — Z. = zácpa v těle. Val. Střešně sú
od z-vy. Brt. D. 296. — Z., Pfand. Žaloba
o z-vu. Výb. I. 983 — Z. = prapor. Nalit
viera s svú z-vú k pravdě pospieši. Ezp.
100. — Z. = rybník v Písecku.

Zástavář, e, m. = kdo půjčuje peníze
na zástavy. Kar. listy.

Zastavární, Leihhaus-. Z. oddělení zá-
ložny. Us. Pdl.

Zastavarnictví, n., das Leihamtswesen.

Zástavek = postranní prkno hnojníku.
Nov. Vz Zástavka.

Zastavenec. Pršp. 83.

Zastaviti se kde. Eva z-la se proti
dřevu. 1450. Mus. 1884. 242. — se na čem.
Poněvadž stavové na tom se zastavují,
žeby . .. Výb. II. 1389.

Zastávka, Haltestelle. Z. na dráze. Mour.

Zástavnica. e, f. Z-cou odráža a naráža
sa voda na koleso. Slov. Phľd. XI. 466.

Zástavník pentlový = kdo při svatbě
cestu pentlí přepíná. Rgl.

Zastehovací jehla, Stopfnadel.

Zastěhovanec, nce, m. = kdo byl za-
stěhován. S. N. I. 5.

Zastrkovati se. Výb. II. 793. Z. ně-
koho někam. Kom.

Zástěnek, umbraculum. Pršp. 87.

Zástěnka, vz Zástěna. Šp.

Zástěnkový. Z. šlechta (drobná). Pyp.
K. II. 174.

Zástěra. Cf. Mkl. Etym. 321. b. Z, ve-
lamen. 15. stol. Zadní z. (okolek, odolek,
kasanice, zástěra) a přední (zástěrka, šorec,
fujenka) zastupují na Slov. místy sukni;
mezi ně přidává se místy nevrapovaný díl
(lecos). Vz NZ. I. 26. Z. řemeslnická, Us.,
oltářová, Hnoj., drátěná, Wtr. Obr. I. 288,
293., podpásní (pod brněním), Gürtelschurz,
m. Lpř. Z. od vedra. Pož. 59. Rozváže-li
se dívce z , vrátí se milý z vojny. U Bělohr.
Bf. — Z. = chlupy na předním konci údu
pohlavního srnek. Brm. I. 3. 171. — Z =
zámysl atd. Z. nepravosti. Krnd. 79. Aby
pod tou zástěrou zastřel jiné hanebnosti;
Moudrou z-ru k zachování tajnosti vy-
myslil. Výb. II. 1632., 1650.

Zastesknouti se komu. Prodá-li kdo
krávu, nechť ji třikrát od ruky provazem
šlehne, tož se jí nezasteskne; Když někdo
někam odchází, ať cucne třikrát poleno, tož
se mu nezasteskne. Val. Vck.

Zastienič. e, m , obumbrator. Pršp. 46.

Zástin. Cf. Mkl. Etym. 323. a. Z. lípy.
Č. Kn. š. 374.

Zástiné, ého, n. = zákoutí. U Kojet.
Wrch.

Zastíněný čím. Čelo z-né chmurami.
Schz. — Zákon zjevný, ne k rozumu z-ný.
Hus III. 194.

Zastíniti. Z zaslepení mysli lidské zná-
mosť boží se zastiňuje. Pož. 58.

Zástinný, beschattend. Rk.