1124

Záští. Cf. Šf. III. 502., 548., Arch. VII. 637.

Záštip = maso pod křídly husími. U N.
Bydž. Kšť.

Zaštípený = vychytralý, všemi mastmi
mazaný. Ten je z. Val. Vck.

Záštiplně na někoho pohlížeti. Nár. listy
1892. č. 196. Příl.

Záštitník. Koll. III. 242.

Zašuchtati. Z-taj (zabav) sa tu na chvi-
lenku, až přijdu. Mor. Brt. D. 276

Zašumovati něco = ukryti. U N. Kdýně.
Rgl.

Zašustěný = zasutý. Z. báně. Slov. C.
Ct. I, 172.

Zašustiti = zaliti. Krev ho z-la. Val.
Slavč. 107.

Zašvandrkovati, zašvadroniti = zašvan-
drati. Us. Kšť.

Zašvikati, zašviknouti, vz Švikati (dod.).
Mnohý sprosťák na ně (malované ptáky)
zašvikl a že neprchají, nadiviti se nemohl.
1504. Wtr. Obr. I 444.

3. Zať, zaju, vz Záti. (Pes, kráva, husa
zaje = otvírá hubu). Val. Brt. D. 296.

Zatáčka = oko, Schlinge, f. Laš. Wrch.

Zatáhnouti co. Mračna oblohu zatáhla.
Šml. Z. obilí = velikými hráběmi (býky)
shrabati. Nov. Z. břitvu = obtáhnouti. Lib.
NZ. I. 456. — co čím. Závojem jejie sv.
hrdlo zatáhše. Výb. I. 313.

Zatahovač, e, m. = kdo svatebníkům
cestu zatahuje. Šd., Rgl.

Zatahovačka, y, f., žena, která svateb-
níkům cestu zatahuje. Šd., Rgl.

Zatahování cesty svatebčanům. Vz Brt.
Sv. 75.

Zatajiti co: hněv. Št. Kn. š. 41. —
čeho proč. Z-li božieho zákonu pro svú
lenosť. Výb. II. 288. — koho v čem. Aby
ho v tom z-la. 1570. Wtr.

Zatančiti si v kole. Orl. VI. 293.

Zatasený. Má zuby z-né (zaťaté). Slez. Šd.

Zataženosť, i, f. = zatažení. Z. břicha.
Tš. Laok. 23.

Zaťažeť. Však by ž-lo iste v žalúdku
(obtíže činilo). Slov. Phľd. X. 468.

Za té (doby). Poněvadž za té všichni
pod dvojím zpuosobem přijímali. Krnd. 88.

Zateklý. Noha z-klá jak konva Vhl.

Zatel = dotud. Zakel — zatel. Val. Slavč.
85.

Zatemniti. Z-lo se mi před očima. Us
Pdl.

Zatentočkovati = zatentotiti. Pdl.

Zateteliti se, erzittern, erbeben. Šml.

Zatěžkávací, Belastungs-. Z. zkouška.
Zpr. arch. Vz Zatěžovací.

Zatchati = zacpati. — co čím. Slov.
Ev. šk. II. 235.

Záti. Mkl. Etym. 403. a. Cf. Záť (dod.). —
kam. Holé skály zejí do dolův okolních.
Exc. — kde. Mezi nimi propasť zeje tmou.
Kká. — odkud. Chlad z vás mile zeje.
Sš. Bs. 31. Z jehož tváře zálo hoře. Osv. —
čím. Kde démon propastí svým děsným
okem zál. Kká.

Zatiknutí, n., das einmalige Tippen. Z
ptačí. Arb.

Zátina = prkenná příčka dělící pernu
od mlatu, oploteň. U Rokyc. Fč.

Zatínačka, vz Zasekávačka (dod.).

Zatínák, u, m., Lattenbohrer, m. Hř.

Zatínať sa = lekati se, zajíkati se strachy.
Val. Brt. D. 296.

Zatípati = zacpati. Slez. Šd.

Zátišný, windstill. Orl VI. 320.

Zátka = háječka v polích. V Plzeň. Otm.

Zátkář, e, m. = kdo dělá zátky, Stöpsel-
macher.

Zatknouti co: své uši. Ž. kl. 57. 5. —
co kam. Svěcené zatkli k ní (ke kropence)
kočičky. Čch. Živ.

Zaťkovec = zeťkovec. Slov. Phľd. XII.
695.

Zatkyně. Kdož by koho z-ní pohnal;
Žádný kněz kněze nemá z-ní poháněti.
Arch. X. 345.

Zatlesknouti. Z-kati herci v divadle na
znamení pochvaly. Us. Pdl.

Zatlouci. Neumí zatloukati (zapírati).
Us. v Praze.

Zátlstí, n. = hora u Zádveřic. MzO. 1890.
180.

Zatmelený, verkittet. Z. roura. Us. Pdl.

Zatmělosť oka = nevidomosť, amaurosis.
Vz Ott. II. 75.

Zatmělý. Z. summa peněz = kterou kdo
tají. Wtr. Obr. II. 590.

Zatmění měsíce, slunce. Vz Schd. I. 243.,
244., Mách. 55., 43.—44. Z. hvězd. Ib. 59.

Zatměti. Že z-tmíme (přijdeme, přije-
deme pozdě, za tmy). Hrb.

Zatmilý rozum = zatmělý. Výb. II. 753.

Zatočil z Löwenbrucku Jan Norb., kancléř
praž. † 1691. Vz Mus. 1891. 311

Zatočiti se kde jak. Před pány mě-
šťany pěkně se z-čí (na koni sedě). Výb.
II. 443.

Zátočka = zatáčka, zátočina. V jednej
zátočke rybníka ležal prikotvený člnok. Slov.
Orl. III 228.

Zatokániti = zabiti. — koho. Slov. Rr.
Sb.

Za tolko, že = jenom že. Na Lhotky je
hodinu, za tolko, že je to do kopca. Mor.
Brt. D. 177.

Zatopení. Smějem se tvému až do pekla
zatopení. Výb. I. 1170.

Zatopiti co: svou duši (opiti se). Us.
Rgl. — kde. Slzy z očí se kradoucí za-
tápějí v ústech mých tu otázku. Koll. III.
114. — proč. Kteříž pro nepoznání slova
božího bídně vodou zatopeni jsou. Pož.
56. — se kam. Peníze se v moře z-ly. Č.
Kn. š. 87.

Zátopný = škodlivý. Chlúba jest věc duši
z-ná. Výb. I. 1168

Zatouchati, zatouchnouti. Maso, mouka,
vejce etc. zatouchá = začíná páchnouti,
hníti. Cf. Stuchlý. Us. Rgl., Kalousek.

Za to že = protože. Tady može byt
kdysi rovina, za to že voda to vymílá. Brt.
D. 177.

Zatracení. Proklínal ho na věčné z. Us.
Dbv.

Zatracenský = zatracený. Rgl.

Zatrapenúcný = sesiln. zatrápený. Mor.
Brt. D. 153. Vz -úcný.

Zatrápiti koho = utrápiti, zkormoutiti.
Slez. Šd.



	1124

	Záští. Cf. Šf. III. 502., 548., Arch. VII. 637. Záštip = maso pod křídly husími. U N. Bydž. Kšť. Zaštípený = vychytralý, všemi mastmi mazaný. Ten je z. Val. Vck. Záštiplně na někoho pohlížeti. Nár. listy 1892. č. 196. Příl. Záštitník. Koll. III. 242. Zašuchtati. Z-taj (zabav) sa tu na chvi- lenku, až přijdu. Mor. Brt. D. 276 Zašumovati něco = ukryti. U N. Kdýně. Rgl. Zašustěný = zasutý. Z. báně. Slov. C. Ct. I, 172. Zašustiti = zaliti. Krev ho z-la. Val. Slavč. 107. Zašvandrkovati, zašvadroniti = zašvan- drati. Us. Kšť. Zašvikati, zašviknouti, vz Švikati (dod.). Mnohý sprosťák na ně (malované ptáky) zašvikl a že neprchají, nadiviti se nemohl. 1504. Wtr. Obr. I 444. 3. Zať, zaju, vz Záti. (Pes, kráva, husa zaje = otvírá hubu). Val. Brt. D. 296. Zatáčka = oko, Schlinge, f. Laš. Wrch. Zatáhnouti co. Mračna oblohu zatáhla. Šml. Z. obilí = velikými hráběmi (býky) shrabati. Nov. Z. břitvu = obtáhnouti. Lib. NZ. I. 456. — co čím. Závojem jejie sv. hrdlo zatáhše. Výb. I. 313. Zatahovač, e, m. = kdo svatebníkům cestu zatahuje. Šd., Rgl. Zatahovačka, y, f., žena, která svateb- níkům cestu zatahuje. Šd., Rgl. Zatahování cesty svatebčanům. Vz Brt. Sv. 75. Zatajiti co: hněv. Št. Kn. š. 41. — čeho proč. Z-li božieho zákonu pro svú lenosť. Výb. II. 288. — koho v čem. Aby ho v tom z-la. 1570. Wtr. Zatančiti si v kole. Orl. VI. 293. Zatasený. Má zuby z-né (zaťaté). Slez. Šd. Zataženosť, i, f. = zatažení. Z. břicha. Tš. Laok. 23. Zaťažeť. Však by ž-lo iste v žalúdku (obtíže činilo). Slov. Phľd. X. 468. Za té (doby). Poněvadž za té všichni pod dvojím zpuosobem přijímali. Krnd. 88. Zateklý. Noha z-klá jak konva Vhl. Zatel = dotud. Zakel — zatel. Val. Slavč. 85. Zatemniti. Z-lo se mi před očima. Us Pdl. Zatentočkovati = zatentotiti. Pdl. Zateteliti se, erzittern, erbeben. Šml. Zatěžkávací, Belastungs-. Z. zkouška. Zpr. arch. Vz Zatěžovací. Zatchati = zacpati. — co čím. Slov. Ev. šk. II. 235. Záti. Mkl. Etym. 403. a. Cf. Záť (dod.). — kam. Holé skály zejí do dolův okolních. Exc. — kde. Mezi nimi propasť zeje tmou. Kká. — odkud. Chlad z vás mile zeje. Sš. Bs. 31. Z jehož tváře zálo hoře. Osv. — čím. Kde démon propastí svým děsným okem zál. Kká. Zatiknutí, n., das einmalige Tippen. Z ptačí. Arb. Zátina = prkenná příčka dělící pernu od mlatu, oploteň. U Rokyc. Fč.	Zatínačka, vz Zasekávačka (dod.). Zatínák, u, m., Lattenbohrer, m. Hř. Zatínať sa = lekati se, zajíkati se strachy. Val. Brt. D. 296. Zatípati = zacpati. Slez. Šd. Zátišný, windstill. Orl VI. 320. Zátka = háječka v polích. V Plzeň. Otm. Zátkář, e, m. = kdo dělá zátky, Stöpsel- macher. Zatknouti co: své uši. Ž. kl. 57. 5. — co kam. Svěcené zatkli k ní (ke kropence) kočičky. Čch. Živ. Zaťkovec = zeťkovec. Slov. Phľd. XII. 695. Zatkyně. Kdož by koho z-ní pohnal; Žádný kněz kněze nemá z-ní poháněti. Arch. X. 345. Zatlesknouti. Z-kati herci v divadle na znamení pochvaly. Us. Pdl. Zatlouci. Neumí zatloukati (zapírati). Us. v Praze. Zátlstí, n. = hora u Zádveřic. MzO. 1890. 180. Zatmelený, verkittet. Z. roura. Us. Pdl. Zatmělosť oka = nevidomosť, amaurosis. Vz Ott. II. 75. Zatmělý. Z. summa peněz = kterou kdo tají. Wtr. Obr. II. 590. Zatmění měsíce, slunce. Vz Schd. I. 243., 244., Mách. 55., 43.—44. Z. hvězd. Ib. 59. Zatměti. Že z-tmíme (přijdeme, přije- deme pozdě, za tmy). Hrb. Zatmilý rozum = zatmělý. Výb. II. 753. Zatočil z Löwenbrucku Jan Norb., kancléř praž. † 1691. Vz Mus. 1891. 311 Zatočiti se kde jak. Před pány mě- šťany pěkně se z-čí (na koni sedě). Výb. II. 443. Zátočka = zatáčka, zátočina. V jednej zátočke rybníka ležal prikotvený člnok. Slov. Orl. III 228. Zatokániti = zabiti. — koho. Slov. Rr. Sb. Za tolko, že = jenom že. Na Lhotky je hodinu, za tolko, že je to do kopca. Mor. Brt. D. 177. Zatopení. Smějem se tvému až do pekla zatopení. Výb. I. 1170. Zatopiti co: svou duši (opiti se). Us. Rgl. — kde. Slzy z očí se kradoucí za- tápějí v ústech mých tu otázku. Koll. III. 114. — proč. Kteříž pro nepoznání slova božího bídně vodou zatopeni jsou. Pož. 56. — se kam. Peníze se v moře z-ly. Č. Kn. š. 87. Zátopný = škodlivý. Chlúba jest věc duši z-ná. Výb. I. 1168 Zatouchati, zatouchnouti. Maso, mouka, vejce etc. zatouchá = začíná páchnouti, hníti. Cf. Stuchlý. Us. Rgl., Kalousek. Za to že = protože. Tady može byt kdysi rovina, za to že voda to vymílá. Brt. D. 177. Zatracení. Proklínal ho na věčné z. Us. Dbv. Zatracenský = zatracený. Rgl. Zatrapenúcný = sesiln. zatrápený. Mor. Brt. D. 153. Vz -úcný. Zatrápiti koho = utrápiti, zkormoutiti. Slez. Šd.