1136

čtvrtek před východem slunce do sklepa
kus svěceného medu, žáby z něho se vy-
tratí. Us. Kšť. — Z. krev = myslivec. — Z.
svátky = svatodušní. Němc., Rgl. — Z.
pán = čert. Podkrkonoš. Pam arch. XIV.
360. — Z. = nedospělý, nerozumný; špatný.
Cf. Zeleno — Z. vrána = mandelík. U Kři-
mic v Plzeň. Šír. Pt. — Z. vrch u Skryj.
Jsfk. — Z. Václ. † ⁶/₄ 1875. Cf. Osv. 1875.
360., Tf. Mtc. 301., Pyp. K. II. 549., Bačk.
Př. 186. a Písm. 933. — Z. Václ. Vlad.,
dr. a žurnalista v Praze, † 29. února 1892.
Tf. H. 1. 73., Mus. 1886. 641.

Zelet, u, m. = kbelík na mléko. Slov.
Němc. Vz násl.

Zeleta, y, f. = zelet, (dod.) Němc.

Zelhaus, u, m., Zellenhaus. Us. v 16.
stol. Z-sy k chování chudých a nemocných
lidí postavili. Sdl. Čásl. 158.

Zelí. Cf. Mkl. Etym. 400. a., Kram. Slov.,
NZ. I. 337. (zvyky a pověry). Z. zaječí,
oxalis acetosella, rost. Mor. Brt. — Z. sladké,
na sladko = hlávkové. Us. Jdi do z. (o ška-
redé). Zelo nevelo, ale kaša, to je paša.
VSlz. I. 237. Bez zelia nieto veselia. Slov.
Zátur.

Zelibor, a, m., os. jm. Arch. VII. 248.

Zelík. Jsi tlustý jako z. Slez. Šd.

Zelina. Cf. Mkl. Etym. 400. a. Má ma-
mičko, běda mně je! Má ceruško, cože ti
je? Obrali ňa na z-ně, málo živú nechali
ně. Brt. P. II. 325. Jen z-ny do sv. Jana
Křtitele nasbírané jsou léčivé. Brt. Z. masná,
caltha palustris. Göm. Bartol. Z. šťastná,
vz Osúdenica.

Zelinář či herbář. Cf. Hš. Dod. II. 41.
č. 269. Z. z r. 1517. Vz D. Gesch. 323.

Zelinastý = názelenavý. Mor. Brt. D.,
Šb. D. 61.

Zelinský Jan. Cf. Mus 1873. 456.

Zeliprš, galalta, monstrum, zastr. Pršp.
17. 96.

Zelko, a, n. = zelí. Us.

Zelnačka, vz Kapusnica.

Zelnice, vz Kapustnice, Kram. Slov.

Zelnovské hory. Vz Ott. IV. 16.

Zělo = často, frequenter. A zěloť se to
nahodí. Št. Kn. š. 43. 8.

Zelotín Václ., hvězdář. Cf. Mus. 1829.
1. 57., 1862. 250., Jir. Ruk. II. 392., Pal.
Rdh. I. 107.

Zelva. Vz Mkl. Etym. 400. a., Zolovica.

Zemák. Cf. Kanárek. Koroptvičky stře-
lené motyčkou (brambory). Us. Tč. Pěsto-
vání bramborů ze semene, z hlizulí (celých,
rozkrájených), z ok; odnoží a sřezy (vý-
honky), zakládáním nati v půdu. Dumek.
Jak se z-ky na nově sází, moc kvetou a
málo je pod nimi; Když se z-ky na den
sv. Jana Kř. ohrnují, tož jen kvetou, ale
se neuvedou; tak se to má i s ostatní prací.
Val.Vck. — Hádanky: 1. Je důleček, v tom
důlečku kulička, na té kuličce chrásteček,
na tom chrástečku plno kuliček. 2. Seďá
panny v pivnici (sklepě) a žádný jich ne-
zlíčí (nespočítá). Brt. v Km. 1886. 753. —
Cf. Brambor, Zemče (i dod.).

Zeman. Zemani v Ž. gl. není nom. pl.,
nýbrž instr. pl. zemany. Gb. v Athen. VII.
44. Z. od země. Šf. Strž. II. 415. Z. byl

později každý osobně svobodný majetník
statečku v zemských deskách zapsaného.
Ačkoli do názoru právního pouze osoby
šlechtické (k šlechtictví povýšené a erb ve-
doucí) měly z-ny zvány býti, přece i osoby
měšťanského stavu zbohatnuvše daly se ze-
many jmenovati Bdl. Gl., Tay. Bš. 74. Ze-
man letěl po kázání na zákop, na mez (čti
zpět). Brt. — Z. Ant. (Antal Stašek), nar.
1844., dr. a advokát v Semilech. Vz Bačk.
Př. 42.

Zemboch, Gnome, Kobold. Posp.

Zemčanečka, y, f., Erdbewohnerin, f.
Šf. III. 89.

Zemčanka, y, f., Erdbewohnerin.

Zemče. Cf. Mllr. 99., KP. II. 404. nn.,
Rapák, Grule.

Zemdlení, vz Slov. zdrav.

Zemdlený v rozumu, Krnd. 9., od cesty.
Ev. olom. 232.

Země. Cf. Mkl. Etym. 404. b., Mách. 3.,
5., 9., 12.-14., 39., 93., 165. Schd. I. 196.,
247. Z., lit. žemê, řec. xafiaí, lat. humus,
sansk. gam, pr. same. Cf. Mkl. aL. 12., 270.
Podoba, hutnosť, vnitřní teplota země. Krč.
G. 13.—16. Z. v poměru k ostatnímu světu.
Ib. 8. Otáčení se země kolem osy. Vz MS. 56.,
57. — Z. = podlaha v stavení; je-li prkenná,
z kamení n. z cihel slove dlážka. U Olom.
NZ. II. 150.

Zeměbranec, nce, m., Landwehrmann,
m. Rk.

Zeměbranský, Landwehr-.

Zeměděl, a, m., vz násl.

Zemědělec, lce, m., kdo se zemědělstvím
zabývá. Vz předcház. Rgl., Msr. 134.

Zemědělský. Z. literatura. Vz Ott. VI.
354. Od 1770.—1849. vz Nár. listy. 1892.
č. 228. (konec).

Zemědělství. Spisy starší doby. Vz D.
Gesch. 278. Z. české. Vz Ott. VI. 125., 614.
nn.

Zeměkov, u, m., Erdmetall, n. Hř.

Zeměložec, žce, zeměložník, a, m., auf
der Erde gelagert, liegend. Lpř.

Zeměložný. Vz předcház. Lpř.

Zeměněl, a, m., praefectus, zastr. Rozk.,
Pršp. 37. 13.

Zeměpanský. Z. moc; Organismus z-ské
správy v Čech. Vz Ott. VI. 475., 559.

Zeměpis čes. Cf. Ukaz. 77., Mus. 1886.
644.—647., 1876. 719., Ott. VI. 335. Z. starší
doby. Vz D. Gesch. 265.

Zeměpisecky. Po z-cku pozorovati. Mus.
1887. 500.

Zeměpisný. Z. jméno, název, Šf., sjezd.
Mus. 1887. 505.

Zeměplaz, gt. dle Jg. a Gb. Ml. I. 74.
z-zu (ač životné). Cf. Hmyz, Lid, Skot.

Zeměpůlkoule, e, f., Erdhalbkugel. Koll.
St. 576.

Zeměsloví. Hš. Št. 165.

Zemeteš, e, f., hora v Pováží. Sokl. I.
77.

Zemětřas = zemětřes. V ten čas by z.
Umuč. sv. Jiří v. 316.

Zemětřesení. Cf. Krč. G. 132., Mách. 14.
— Z.= huspenina, Sulz. Us. Pepíků.

Zeměvodní = obojživelní. Z. pták. Koll.
St. 456.