1150

Známkomotiv, u, m. Dk. Poet. 492.

Známkoslovný, semiotisch. Z. vědy Dk.
Roz. f. 154.

Znamokrot. 15. stol. D. Gesch. 288.

Známosť = poznání. Lid k z-sti věč-
ného Boha vésti. Pož. 3. V němž (písmě)
učení z. vezmúc. Št. Kn. š 123.

Známotak, a, m., notarius, zastr. Pršp.
40. 4.

Známotářstvo, a, n, notatoria, zastr.
Rozk, Pršp. 60. 45.

Známý čím. Aby aspoň všetečností známi
byli. Výb. II. 1178. — k čemu. Věci ne-
známé k vidění. Výb. II. 590. — Z. = sku-
šený. Velmi se té věci neznám činil. BN.

Znáninko, a, n., zdrobn. znání. O z.
(o málo). Us. NZ. I. 541

Znapínati samostřiely. Let. 73., Výb.
II. 444.

Znárodniti. On tím se v Čechách zná-
rodnil, že ... Pal. Rdh. II. 298.

Znasti = znáti. Pro tmu domov by se
poznasti neuměli. Mill. 126. (Jir. Mor. 58.).
Dle Prk. je z. písařskou chybou.

1. Znať = popřední lidé, Notabilität. Šd.

2. Zňať = tlíti. Zňá tu cosi. Mor. Brt.
D. 301.

Znátčiť sa = dostati nátku, nátchu. Val.
Brt. D. 301.

Znáti Cf. Mkl. Etym. 401. a. Z. v dia-
lektech. Vz List. fil. 1892. 283. — co. Ten
to zná. Z. čáry. Bl. Ps. 59. Mnozí artikulů
neznali. Bart. 135. Znej samého sebe. Výb.
II. 1666. — se. To se zná! Es e se, známe
se (ty mne neošidíš). Us. Rgl. Ež se máme
z. že ... Št. Kn. š. 187. — jak. Skrze žábu
nám (to) dává z. Ezp. 313. Znají po řeči
lidé, z kteréhož jest kdo královstvie. Št.
Kn. š. 111. — o čem. Nazdal se, že o všet-
kom doma zná. Sb. sl. ps. II. 1. 139. —
co do koho. Bludy které do nich známe.
Krnd. 121. — se proč. On sebe hněvy
neznaje. Marg. v. 116. Vyjel osobně k králi
o veliké potřeby, ježto listem neslušelo
toho z. Let. 113. — že. Znám se, že ne-
mohu toho vypraviti. Št. Kn. š. 72.

Znatně = znatelně, patrně. Vz Znatný.
Z. se lišiti. Dk.

Znatno = znatně. Slov. Šd.

Znatný = zřejmý. Rozdíl málo z-ný.
Msr. 74. Z. potah na něco. Pal. Rdh. I. 312.
Z. val, příbuzenství. Šf. Stiž I. 564., 61., 39.

Znavrátiti, znavracovati, zurückgeben.
Farářům kostely znavracoval. Let. 155.

Znázornitel, e, na., Veranschaulicher, m.
Phľd. VI. 277.

Znečistěnina, y, f., das Verunreinigte.
KP. V. 378.

Znečištělý, unrein. Z žena. 1614. Wtr.
Obr. II. 190.

Znedojépie a v náhle. Kar. Vz Nedojípí.

Znedůvěřiti se čemu: vlastnímu umění
svému, untreu werden. Pal. Rdh. II. 313.

Znechucený, ekelhaft geworden. Lpř

Znekřesťaněti, ěl, ění, unchristlich wer
den. Vlasť r. 1887. 584.

Znělice, e, f, Klinker, Klinkziegel. Hř.

Znělka. Cf. Jg. Slnosť 110., Dk. Poet.
446.

Znělkoplodný, Sonette dichtend. Stč.
Luň. 39.

Znělkový věnec. Dk. Poet. 446.

Zněmčelosť, i, f. Kmp. Gr. 54.

Zněmčile. Z. psaný, voll Germanismen.
Nz.

Znemravnělec, lce, m. = znemravnělý.
J. Souhrada.

Zněna, y, f, Stix, zastr. Rozk., Pršp. 14.

Znenadohy = nenadále. Val. Slavč. 26.

Znenazdaja = znenazdajky. Prs. Gazd.
55.

Znění = zvuk periodického kmitání tě-
lesa. List. fil. 1888. 14. Cf. Šum (dod.). Z.
hmot pevných. MS. 117.

Znepoctěný = zneuctěný. Orl. X. 334

Zneponazdajky = z nenadání, nenadále.
Slov. Dbš. Úv. 40.

Zneřáditi. Cf. Mkl. Etym. 276. a.

Zneschopňovati co, koho k čemu =
neschopným činiti, unfähig machen. Prudké
paprsky z-chňují oko k vidění. Kod.

Znésti jak. Pod zpuosobem přátelstvie
hanějí a znášejí. Výb. II. 1182.

Znětný, explodirend. Rk.

Znetvořivý, entstellend, Deformations-.
Srostlý kloub z-vý, zánět.

Zneucta, y, f. = zneuctění. Z. chrámu.
Hnoj. 29., 33.

Zneuctitelkyně, ě, f. = zneuctitelka.
Posp.

Zneuzdáti se = za dobré neuznati. Ndrf.

Znevěřiti se = zpronevěřiti se. Prss.

Znevrlený = nevrlý. Slov. Sokl. II. 207.

Znevyplatiti se = nevyplatiti se. To se
mu z-tí. Val Vck.

Zněžněti, ěl, ění, zart werden. Lerm. I.
101.

Znice, gt., strb. izB nica. Byť hlédala na
mé líce ani z jasna ani z nice. Kat. 776.
Žena poče z. hlédati. Otc. 91. a. I poče na
mnicha z. vzhlédati. Výb. I 1170. Cf. Nic
(dod.).

Znič, e, m. = zanícený oheň věčný v oběť
nicích, das ewige Feuer an Opferstätten.
Slov. Phľd. II. 22.

Zničitelnosť, i, f., Zerstörbarkeit, f. Posp.

Zniesť = znésti. Z. koho násilne zo sveta
(zprovoditi). Slov. Orl. II. 234.

Znikiaľ, znikiaď = znikad. Slov. Phľd.
VII. 61., VI. 278., Sal P. 355.

Zniknouti čeho: hanby, Pal. Rdh. I.
427., panského nálezu, Výb. I. 999., smrti.
Krud. 105.

Znímati Tato slova v srdci znímej. Výb.
I. 362.

Zninoh, mimochodník, sonipes. Šmh.

Znisati, vz Nisati (dod.). Poznali jsú
jeho v zlomenie chleba a on znisal z očí
jich. Ev. olom. 267.

Zníti. Takto zni smysl toho (těch slov).
Št. Kn š. 292. — komu. Dsky obojie
straně znějí. Arch. VII. 512. — kde. Komu
zní v uších, říká: Zní mi v uších, koušu
se do malíka, a kdo o mně povídá, kousne
se do jazyka. U N. Bydž. Kšť.

Znivý. Z. hlásky. List. fil. 1888. 202.

Zniz, u, m. Byl by ho byl obral do
znizu = docela. Slez. Šd.



	1150

	Známkomotiv, u, m. Dk. Poet. 492. Známkoslovný, semiotisch. Z. vědy Dk. Roz. f. 154. Znamokrot. 15. stol. D. Gesch. 288. Známosť = poznání. Lid k z-sti věč- ného Boha vésti. Pož. 3. V němž (písmě) učení z. vezmúc. Št. Kn. š 123. Známotak, a, m., notarius, zastr. Pršp. 40. 4. Známotářstvo, a, n, notatoria, zastr. Rozk, Pršp. 60. 45. Známý čím. Aby aspoň všetečností známi byli. Výb. II. 1178. — k čemu. Věci ne- známé k vidění. Výb. II. 590. — Z. = sku- šený. Velmi se té věci neznám činil. BN. Znáninko, a, n., zdrobn. znání. O z. (o málo). Us. NZ. I. 541 Znapínati samostřiely. Let. 73., Výb. II. 444. Znárodniti. On tím se v Čechách zná- rodnil, že ... Pal. Rdh. II. 298. Znasti = znáti. Pro tmu domov by se poznasti neuměli. Mill. 126. (Jir. Mor. 58.). Dle Prk. je z. písařskou chybou. 1. Znať = popřední lidé, Notabilität. Šd. 2. Zňať = tlíti. Zňá tu cosi. Mor. Brt. D. 301. Znátčiť sa = dostati nátku, nátchu. Val. Brt. D. 301. Znáti Cf. Mkl. Etym. 401. a. Z. v dia- lektech. Vz List. fil. 1892. 283. — co. Ten to zná. Z. čáry. Bl. Ps. 59. Mnozí artikulů neznali. Bart. 135. Znej samého sebe. Výb. II. 1666. — se. To se zná! Es e se, známe se (ty mne neošidíš). Us. Rgl. Ež se máme z. že ... Št. Kn. š. 187. — jak. Skrze žábu nám (to) dává z. Ezp. 313. Znají po řeči lidé, z kteréhož jest kdo královstvie. Št. Kn. š. 111. — o čem. Nazdal se, že o všet- kom doma zná. Sb. sl. ps. II. 1. 139. — co do koho. Bludy které do nich známe. Krnd. 121. — se proč. On sebe hněvy neznaje. Marg. v. 116. Vyjel osobně k králi o veliké potřeby, ježto listem neslušelo toho z. Let. 113. — že. Znám se, že ne- mohu toho vypraviti. Št. Kn. š. 72. Znatně = znatelně, patrně. Vz Znatný. Z. se lišiti. Dk. Znatno = znatně. Slov. Šd. Znatný = zřejmý. Rozdíl málo z-ný. Msr. 74. Z. potah na něco. Pal. Rdh. I. 312. Z. val, příbuzenství. Šf. Stiž I. 564., 61., 39. Znavrátiti, znavracovati, zurückgeben. Farářům kostely znavracoval. Let. 155. Znázornitel, e, na., Veranschaulicher, m. Phľd. VI. 277. Znečistěnina, y, f., das Verunreinigte. KP. V. 378. Znečištělý, unrein. Z žena. 1614. Wtr. Obr. II. 190. Znedojépie a v náhle. Kar. Vz Nedojípí. Znedůvěřiti se čemu: vlastnímu umění svému, untreu werden. Pal. Rdh. II. 313. Znechucený, ekelhaft geworden. Lpř Znekřesťaněti, ěl, ění, unchristlich wer den. Vlasť r. 1887. 584. Znělice, e, f, Klinker, Klinkziegel. Hř. Znělka. Cf. Jg. Slnosť 110., Dk. Poet. 446.	Znělkoplodný, Sonette dichtend. Stč. Luň. 39. Znělkový věnec. Dk. Poet. 446. Zněmčelosť, i, f. Kmp. Gr. 54. Zněmčile. Z. psaný, voll Germanismen. Nz. Znemravnělec, lce, m. = znemravnělý. J. Souhrada. Zněna, y, f, Stix, zastr. Rozk., Pršp. 14. Znenadohy = nenadále. Val. Slavč. 26. Znenazdaja = znenazdajky. Prs. Gazd. 55. Znění = zvuk periodického kmitání tě- lesa. List. fil. 1888. 14. Cf. Šum (dod.). Z. hmot pevných. MS. 117. Znepoctěný = zneuctěný. Orl. X. 334 Zneponazdajky = z nenadání, nenadále. Slov. Dbš. Úv. 40. Zneřáditi. Cf. Mkl. Etym. 276. a. Zneschopňovati co, koho k čemu = neschopným činiti, unfähig machen. Prudké paprsky z-chňují oko k vidění. Kod. Znésti jak. Pod zpuosobem přátelstvie hanějí a znášejí. Výb. II. 1182. Znětný, explodirend. Rk. Znetvořivý, entstellend, Deformations-. Srostlý kloub z-vý, zánět. Zneucta, y, f. = zneuctění. Z. chrámu. Hnoj. 29., 33. Zneuctitelkyně, ě, f. = zneuctitelka. Posp. Zneuzdáti se = za dobré neuznati. Ndrf. Znevěřiti se = zpronevěřiti se. Prss. Znevrlený = nevrlý. Slov. Sokl. II. 207. Znevyplatiti se = nevyplatiti se. To se mu z-tí. Val Vck. Zněžněti, ěl, ění, zart werden. Lerm. I. 101. Znice, gt., strb. izB nica. Byť hlédala na mé líce ani z jasna ani z nice. Kat. 776. Žena poče z. hlédati. Otc. 91. a. I poče na mnicha z. vzhlédati. Výb. I 1170. Cf. Nic (dod.). Znič, e, m. = zanícený oheň věčný v oběť nicích, das ewige Feuer an Opferstätten. Slov. Phľd. II. 22. Zničitelnosť, i, f., Zerstörbarkeit, f. Posp. Zniesť = znésti. Z. koho násilne zo sveta (zprovoditi). Slov. Orl. II. 234. Znikiaľ, znikiaď = znikad. Slov. Phľd. VII. 61., VI. 278., Sal P. 355. Zniknouti čeho: hanby, Pal. Rdh. I. 427., panského nálezu, Výb. I. 999., smrti. Krud. 105. Znímati Tato slova v srdci znímej. Výb. I. 362. Zninoh, mimochodník, sonipes. Šmh. Znisati, vz Nisati (dod.). Poznali jsú jeho v zlomenie chleba a on znisal z očí jich. Ev. olom. 267. Zníti. Takto zni smysl toho (těch slov). Št. Kn š. 292. — komu. Dsky obojie straně znějí. Arch. VII. 512. — kde. Komu zní v uších, říká: Zní mi v uších, koušu se do malíka, a kdo o mně povídá, kousne se do jazyka. U N. Bydž. Kšť. Znivý. Z. hlásky. List. fil. 1888. 202. Zniz, u, m. Byl by ho byl obral do znizu = docela. Slez. Šd.