1155

Zprostředkovanosť, i f. Dk. Dj. f. 162.

Zprostředkovaný, vermittelt. Dk Aesth.
616.

Zprostředkovatel, e, m., Vermittler,
m. Us. Pdl.

Zprotiva. Jakou víru zasluhuje legenda
tato z. jiným, andern gegenüber. Pal. Rdh.
II. 134. (I. 26.).

Zprotivilý. Výb. II. 854. Nám z. Krnd.
137.

Zproučeti. Za Št. polož: Kn. š. 137.
(350.). Nechceš (srdce) se ve mně zpručiti
Mus. 1891. 193. v. 37.

Zproutratiti, vergeuden. Co peněz z-til!
Wtr. Obr. I. 261.

Z pruhový lišej, eczema intertrigo.

Zpruštiti koho, preussisch machen. Kdo
je z-til? Št Strž. I. 503.

Zpruž, i, f. = zprušina. Rk.

Zpružník, u, m., Federbüchse, f. Šp.

Zpryšťovadlo, a, n., vz Zpryštidlo. Knrz
exc.

Zprznění. Cf. Slov. zdrav.

Zprzniti. — co kde. Ti také manžel
skú čistotu v sobě zprzní. Št. Kn. š. 96. —
co čím. Myšlením smylným z. své panen-
ství. ib. 76. — Cf. Nabúchať, Přespati, Pro-
léhati, Slíhati, Smrsknouti (dod.), Sprásk-
nouti, Sprášiti, Spraštiti, Spravený, Spra-
viti, Zbouchnouti, Zhampejsiti, Zkurviti,
Zléhati, Zmrhati.

Zpsouti v dialektech. Vz List. fil. 1892.
125.

Zpucnouti, zpucovati co = snísti, gierig
aufessen. Us. Rgl.

Způdněť = stuchnouti. Obilí, múka z-dní,
je způdnělá. Zlin. Brt. D. 301.

Zpúchnatěti, ěl, ění = zpouchnouti, zky-
přeti. Po dešti zem z-tí. Slez. Šd.

Zpuchřelosť. Cf. Slov. zdrav., Kram.
Slov. Z. kostí u zvířat v ohledu anatomi-
ckém. Čs. lk. V. 402.

Zpuchrovatěti, ěl, ění = v puchr se pro-
měniti. Us.

Způlený, halbirt. Dk. Poet. 235.

Zpupný. Cf. List. fil. XV. 179.

Zpurnosť zapaluje hněv. Us. Tč.

Zpurnota, y, f. = zpurnosť. Rk.

Zpurný. Cf. List. fil. XIV. 411., Mkl.
Etym. 240. a.

Způsob. Cf. Mkl. Etym. 331. b., Vm.
v Km. 1885. 551. a Popelka v Km. 1886.
218. doporuču]i psáti: spůsob. Zpósob. Št.
Kn. š. 47., 56., Let. 361., Ottersd. Is. 8.
Dyť to nebylo k z-bu (možno). U Příbora
Vck. Příslovečná věta z-bu. Vz Gb. Ml. II.
40. — Z. slovesné. Vz Gb. Ml. I. 132. nn.
Z-by děje slovesného a jejich výrazy, vz
Gb. Ml. II. 160., indikativ 160., imperativ
161, konditional 162.

Způsobení. Zpósobení. Št. Kn. š. 92.,
133. a j.

Způsobiti. Zpósobiti. Št. Kn. š. 53., 39.,
84. a j., Ž. kl. 95. 10. — koho. Ešte ho
aj spôsobili = do řeči ho vzali. Slov. Rr.
Sb. — co proti komu: bouři. J. Lpř. —
oč. Tu z-li o ty odpovědníky, aby jim ni-
kde místa nedávali. Let. 339. — s inft.
Hospodin zpósobil sám se ukřižovati. Zrcd.
7. a. a j.

Způsobně = příhodně. Stáda dobytků ve-
likých, jenž se kromě na pustinách z. pásti
nemohou. Výb. II. 1566,

Způsobnosť = účinlivosť. Sv. ruk. Al.
212., 214.

Způsobný, tauglich. Dievka do roboty
spôsobná. Sl. spv. I. 33. — Z. = sličný,
hezký. Jos. 2. V Podluží. Brt. D. 268.

Způsobovosť Cf. Jg Slnosť. 63.

Způsobový instrum. Gb. Ml. II. 126.

Zpustek, bicta. Pršp 24. 68

Zpustěný. Ta roľa je z-ná hnojem t. j.
dlouho nebyla hnojena a tím zpustla. Slez.
Šd

Zpustilý. Č. Kn. š. 198., 203.

Zpustlý. Sněm 1640. p. 52.

Zpýchati proti komu: proti svému
stvořiteli. Krnd. 17. — nač. Kněží sú ná-
ramně z-li na své spasenie. Výb. II. 760.

Zpýchlý = zpyšnělý. Pušk. 168.

Zpýšiti, Všichnuť nám rodinu zpýší. 14.
stol. Mus. 1891. 27.

Zpyt = zpytání. Z. zjevů, filosofický.
Psp. 3., 6.

Zpyták. Dal.

Zpytati. Ten to zpytáł (pokazil)! Mor.
Brt. D. 259. — se na kom. Jeli se na
něm zpytovati. Marek. 1. b. 11.

Zpytec, tce, m., Forscher, m. Msr. 155

Zpýtiti se, vz Zpýčiti, Zpíčiti se. Nov.

Zračení, n., declaratio. Z. řečí tvých.
Ol. žalm. 118. 130.

Zračiti videre a declarare. List. fil. 1887.
253., Alx. V. 1333. — se. Zlé se brž než
dobré zračí. Alx. V. 7. — se kde. Všecky
věci mé v světlosti se zračují. Pass. mus.
431.

Zračitosť. Cf. Jg. Slnosť. 122.
Zračně. Cf. Jg. Slnosť. 38.
Zrační, Gesichts-, Seh-. Z. čidlo. Šv. 50.

Zračnosť, declaratio. Z. řečí. Ž. kl. 118.
130.
Zračný. Cf. Jg. Slnosť. 39, 114.

Zrada města. Cf. Wtr. Obr. I. 219., 220
Z. na obci. Tk. VIII. 318., 319. Tresty na
zradu v 16. stol Vz Wtr. Obr. II 775.
785.

Zrádca, e, f. = zrádnik, zrádkyňa, chy-
tlianka, padoucnice, padoucí nemoc, die hin-
fallende Krankheit. Slov. Zatur.

Zrádcovač, e, m. = kdo jiného za zrádce
vyhlašuje. Vz násl.

Zrádcovati koho = za zrádce vyhlašo-
vati. Šelmovali, z-li si. Wtr. Obr. I. 598.

Zraditi koho. Já ťa zradím (= povím,
požaluji na tě; tak vyhrožují si děti školní).
V Podluží. Brt. D. 302. — nad čím. Zlí
i nad štěstím svým zrazují. Výb. II. 1174. —
na čem. Na tom vás nezradím. Arn. 2587.
— ke komu. Že mě k císařovi zradil. Arn.
1427. — koho oč. Ktož by nás o česť
zrazoval. Arch. IX. 157.

Zrádkyňa, ě, f., vz Zrádca (dod.).

Zradlivo = nebezpečno. Tam je išč z.
Laš. Brt. D. 302.

Zrádník, u, m. Cf. Zrádca (dod.).

Zrádný. Z. cedule = pamflet. Tresty na
z. cedule v 16. věku. Vz Wtr. Obr. II. 785.,
822.