116i

Zúžiti. Později zúžil se tento význam
na Rutuly. Koll. St. 44. Vzdech hrdlo jí
zužoval. Zr.

Zužívatelnosť, i, f., Verbrauchbarkeit,
f. Pr. tr.

Zužívatelný, verbrauchbar. Pr. tr.

Zvábovník, a, m., incantator, zastr.
Pršp. 43.

Zváč, e, m. = koláč poslaný výslužkou.
NZ. 1. 389.

Zvad, u, m., vimen, rostl., zastr. Pršp.
24. 71.

Zváďač, e, m. = sváděč. Na již. Mor.
Šd.

Zvadnouti, arescere, Ž. kl. 36. 2., arere.
101. 4. a 5.

Zvádzatel, e, m. = svodič, Verführer.
Slov. Orl. VI. 202.

Zvah. I jest tedy duchovní z. citu mno-
hem větší nežli mysli. Pal. Rdh. I. 339.

Zvahy, pl., m., trať u Březůvky. Šd.

Zvalenisko, a, n. = povalenisko, zbů-
ranisko. Slov. Rr. Sb.

Zvaliti. Obilí se z-lo = polehlo. Laš.
Jalůvka z-la dva zuby (zhodila). Brt. D.
302

Zvar, u, m., frumen, jícen, hrtan, zastr.
Pršp. 48. 14.

Zvárati. Tatra zvára, bude prať (pr-
šeti). Slov. Pokr. Pot. II. 32.

Zvarovník, u, m. = pýchovna. Slov.
Rr. Sb.

Zvarustka, y, f. = zvařenina, povidla,
lektvar. Slov. ZObz. XXIV. 233.

Zvášnivění, n. Každé prudké z. Pal.
Rdh. 1. 393.

1. Zváti. Cf. Mkl. Etym. 405. a., D.
Lehrg. der böhm. Sp. 121., List. fil. 1892.
372 — kam. Něhrň se, kaj tě nězvú. Slez
Šd. Necpi se, kam tě nezvou. Obz. 1889.
29. Z. někoho v nečistotu, na svatbu,
k sobě. Št. Kn. š. 90., 93., 157.

2. Zváti. Zválo mu to chmel — přišel
o výdělek. U Kr. Hrad. Kšť. Zvěł hrach =
utekl. Mor. Brt. D. 302.

Zvážiti jak. Tak se důvody a odvody
na vzájem zváží. Tš. Laok. 10.

Zvěcniti. Vše to-li si zvěcníme v mo-
hutnosť. Dk. Poet. 180.

Zvěčnění vzorů. Hš. Št. 142., 143.

Zvěčniti co. Pal. Rdh. III. 194.

Zvedenosť. Šf. Strž. I. 591.

Zvedený = vzdělaný. Z. národ. Šf. Strž.
588, I. 60.

Zvěděti co: něčí smrť. Let. 165. Mnoho
z vídej, žádnému nic nepovídej. Us. Kšť.

Zvedinos, a, m. = ein die Nase hoch-
tragender Mensch. Zámrský.
Zvednouti. Ryby se zvedly. Šír Pt. —
co jak. Válka všechno zvedá k náram-
nosti. Dk. Aesth. 69.

Zvěduchtivosť. Dk. Dj. f. nejn. 6. Cf.
Zvědochtivosť.

Zvěk, u, m., zastr. = zvuk. Rk.

Zvěkně, cimbala, zastr. Pršp. 84. 21.

Zvelba, y, f. = zveleba. Na Hané. Wrch.

Zvelebenec, nce, m. = oslavenec. Sokl.

I. 299.

Zvelebiti. Budeš z-ben skrze to. Výb.

II. 832.

Zveličeti. Pal. Rdh. II. 42., I. 400.

Zveličiti se v čem. Pass. mus. 486. —
co kde jak. Cestování v Kampanii zbou-
ření to v mé mysli s každým krokem zve-
ličovalo. Koll. St. IX.

Zvenčí. Rais 25., Schz.

Zvěnčiti = ověnčiti. Z. hrob. Phľd. VII.
106.

Zvěř. Cf. Mkl. Etym. 404. b., Mách. 39.
Divoký zvěř. Pravn. 126. Vlastní z. ztrávil
jest ji. Ž. kl. 79. 14. Z. ustalý. AlxV. v.
30 Tam tři zvěři hrozné biechu. Pass. mus.
490. Lovení zvěři v starší době. Sdl. Hr.
VIII. 54.—59.

Zvěra, y, f. = zvěř. Nenieť horšie zvěry
(nemá býti: zvěři?) než lstiví lidé. Chč. m.
s. II. 34.

Zvěrec = divoké zvíře vůbec, Val.; za-
jíc. Uh. Brt. D. 302.

Zvěřidlnice, e, f. = večerní hvězda, ned-
vědice, hesperus. Sv. ruk. Al. 720. Vz Zvie-
řennice (dod.)., Zvířetnice.

Zvěřina. Cf. Zbrt. 28. Špatná to hora,
v kterej nenie z-ny (zvěře). Rr. MBš.

Zvěřinák, u, m. = komora na zvěřinu,
Wildpretkammer, f. Šd.

Zvěřinička, y, f, vz Zvěřina. Arn. 371.

Zvěřiplný les. Šf. Strž. I. 356.

Zvěřivnadec = obsidian nerost, kterým
se zvěř přivabuje. Vodň.

Zvěrocestí, n. D. Gesch. 288.

Zvěrochorosť, i, f. Z-sti = zvířecí ne-
moci, Zoonosen.

Zvěrokruh. Hš. Dod. II. 37. č. 228.

Zvěrokupec, pce, m.,Thierhändler. Čch.

Zvěrolidský. Z. epos. Zkr. v Osv. 1885.

Zvěropytva, y, f. = rozbor těla zvíře-
cího, veterinäre Anatomie.

Zvěrozpyt, u, m., Zoologie. Sl. les.

Zveselený; -en, a, o, erheitert. Jaku-
bec.

Zvěsiti koho jak. Zvěšeni sú přes
zdi městské. Kar. 21.

Zvěsitý, herabhängend. Z. podbradek.
Slez. Šd.

1. Zvěst. Sv. ruk. S. 154. Cf. Zvěstý
(dod.).

Zvésti, deducere. Ž kl. 77. 16. — co.
To ho zvedli (nabili mu). U Kdýně. Rgl.
Hospodář má snažen býti, jak by zvedl
svú čeleď. Št. Kn. š. 98. (127.). — koho
kam proč. Když koho pergmistr zvede
na vinici pro dluhy. Výb. II. 340. — se
komu jak. Zle se jim zvedlo. Št. Kn. š.
64. — co s čím. Co s tým zvedeš (po-
řídíš) ? Brt. D. 302. — se na kom = po-
mstiti se. — co zač. Prodám statek a trvám,
že jej za 500 zl. zvedu. 1570. Wtr.

Zvěstidlo, a, n., praedicamentum. V.V.
26. 149.

Zvěstie, n. = zvěst. Czm. 111.

Zvěstikruh, u, m., Sagenkreis, m. Dk.
Aesth. 585.

Zvěstný. Z. trouby. Schd. I. 97.

Zvěstovací oheň, Feuersignal, n. Lpř.
Sl. II. 387.

Zvěstovati, annuntiare, Ž. kl. 29. 10.,
narrare 77. 3., pronunciare. 144. 4. — se
komu = objeviti se, adparere. Ev. olom.
149.