1163

božích zavážou se zvony. Vz Km. 1887.
772 Cesta dobrá jako z. Brt. Kde veliké
zvony zvoní, tam se malých neslyší. Bž.
exc. Čím menší zvonek, tím jasnější hlá-
sek. Brt., Šd. — Hádanky: 1. Kráva řive
v kamenném chlívě, koudelný ocas má. 2.
Kráva řive v kamenném chlívě, třikrát za
den řehce a žrát se jí nechce. 3. Mosazné
zvíře v kamenném chlívě, když se zařehce,
slyšet je na čtyři míle. 4. Do kostela lidi
přizývá a sám v kostele nikdy nebývá.
5. Jak olej měkkého do země dali, jak ka-
meň tvrdého ze země vzali, synáčkem mě
opatřili, na strom mě pověsili, člověk mnou
hýbá, synáček mne líbá. 6. V Měříně tesaři
Bekají a do Dědkova třísky lítají (tam je
zvony slyšet). 7. Není to na nebi ani na
zemi, jednou za rok to má svátek. Brt. Dt.
154., Km. 1886. 753. — Z. lapací, v horn.,
Fangschraube, f. Hř. — Z. = čásť, Seg-
ment, n. Tehdy oni jemu dachu zvon (Ev.
olom. 267.: částku) ryby pečenej. Ev. víd
41. Cf. D. Gesch. 186. — Zvony = bubny
(karty). Slov. Rgl.

Zvonař. Cf. Kram. Slov., Wtr. Obr. I.
438. nn. — Z. Jos. Leop., hud. a hud. spi-
sov. 1824.—1865. Cf. Srb. 171.

Zvončák, a, m. = kdo zvoní. Vhl.

Zvončiar, a, m. = ktorý robí chýrne
zvonce pre ovce. Slov N. Hlsk. XXI. 249

Zvončisko, a, n. = veliký zvon. Vz
Zvon (dod.).

Zvonec, vz Rozponka (dod.). Z., peralus,
rostl. Prsp. 32. — Rád přilhává a potom
není konce ani zvonce. U Rokyc. Pč. Nemá
to konca ani zvonca. Nap.

Zvoneček, čka, m. Arch. VIII. 609.
Dluhy — dluhy zvoní prý z-čky v zimě
na koních. U N. Bydž. Kšť.

Zvonek, rostl. Cf. Rosc. 125.—Z pták.
Cf. Brm. II. a. 322., Kram. Slov. — Z.,
hud. nástroj. Srb. 183.

Zvonění. Cf. Wtr. Obr. I. 795. Z. proti
mračnům. Vz Zbrt. 150., 233. Z. do obce
(svolávání). Tk. VIII. 278 Důchod ze z
Wtr. Obr. II. 569.

Zvonice, Glockenhaus, n. Vz Wtr. Obr
I. 437. — Z., amaryllis, rostl. Hlb. I. 222.,
223 , 275.. 347., 160.

Zvoničné, ého, n., Anläutegeld, n. Rk.

Zvoník. Cf. Zbrt. 293., Wtr. Obr. I. 458.

Zvoniti. O mluvě zvonů vz : Zvon. —
se. Zvoní se: svitani, poledňo a svatvečir;
ve čtvrtek po svatvečeru velkým zvonem
,štvrtkovo', v pátek v 8 hodin ,patkavo.'
Laš Brt. D. 302. Z. se = toulati se; 2. za-
mazati se. Mor. Brt. D. 302. Pořád zvoní =
klábosí. Jrsk. Šla spíš do kostela, než zvo-
nili (o nezachovalé). Obz. — nač. Každý
sobotní den, jak třímecítma hodin odbylo,
na pokoj se z-lo a tu šenkování po všech
hospodách se zastavovalo. Zastal-li rychtář
po té hodině pijáka, ten uvržen do šatlavy,
hospodáři pak zapečetěn sklep, vedle čehož
ještě 10 gr. čes. pokuty zaplatiti musil.
Vacarda exc. — komu. Bodaj ti cigáni
z-li (abys visel)! Slov. Rr. Sb. Zvoní ci-
gánce, židovce (vravia sa o tom, ktorému
z gatí motúz lebo z nohavic remeň visí).
Slov. Rr. Sb.

Zvonivý = povídavý. To je zvoneček
z., co slyší, to vyzvoní U Kr. Hrad. Kšť.

Zvonkokvětý. Z. rostliny. Vz Rosc.
Zvonohlík. Cf. Brm. II. 2. 358.—359

Zvoňov z: Zvonějov. Mus. 1889. 165.

Zvonovec, vce, m., chasmarhynchus,
pták. Cf. Brm. II. 2. 640.—-642.

Zvonovina. Sv. ruk. 3.

Zvonový zvuk, Výb. II. 947., provaz.
Pass. mus. 413.

Zvopiti koho. Pož. 329.

Zvosliti, il, en, ení. Z něco = prohlou-
piti, špatně udělati. Us. Rgl.

Zvostati. Také v Jičínsku. Kšť

Zvoštírati = okorati. Třída chleba z-rá.
NZ. I. 547.

Zvotoky z: Zvokotoky.

Zvrácený. Zrak v sloup z-ný. Kká. K.
sl. j. 121

Zvrapovať = sfaldovať, falten. Brt. D
286.

Zvrat, abschüssiger Ort Je rovná cesta,
néni tam žádných zvratů. Brt. D. 302. —
Z. přízvuku. Ndr. 56. — Z., Reflex Z.
bradavkový, Brustwarzen-, břišní, Bauch-,
pokryvek břišních, Bauchdecken-, kožní,
Haut-, obličejový, Gesicht?-, pocitový, Em-
pfindungs-, šlachy Achillovy, Achillssehnen-
reflex; potlačení zvratu, Reflexdepiession.
Ktr. exc.

Zvratička, y, f., brassa, fr. bras, angl.
brace, it. braccia = lano na konci ráhna
plachetného upevněné, jímž lze ráhnem po-
hybovati. Ott. IV. 587.

Zvrátiti. Čeho nelze z , raději z mysli
pustit. Němc. 1889. 348.

Zvratka. Dk. Poet. 306.

Zvratový, reflectorisch Z. čivy, r. Ner-
ven, dráždivosť, Reflexerregbarkeit, nemoci,
-erkrankungen, padoucnice, -epilepsie, pře-
ludy, -hallucioationen. Ktt. exc.

Zvražec, žce, m., místní jm MzO. 1890.
é. 25. str. 21.

Zvředovatění. Cf. Slov. zdrav.

Zvrhle, ete, n. = zvrhel. Phľd. VI. 265.

Zvrhlice, e, f. = zvrhlá ženská, nevěrná
milenka. Pyp. K. II. 155.

Zvrhlivý, degenerirend.

Zvrhlosť tuková, vz Slov. zdrav., cu-
kerná, glycogene E. (Degeneration), dě-
dičná, hereditär, dužninová, parenchymatös
(jater, p. Leberdegeneration), druhotná mí-
chy, secundäre D. im Rückenmarke, dru-
hotná sestupující z. drah jehlancových, sec.
absteigende D. der Pyramidenbahnen, gly-
kogenní, glocogene E., hlenovitá, schlei-
mig, klihovitá, kolloide, ledvin, Nieren-,
mozolovitá, schwielig, postupující, progres-
siv, průsvitná, hyaline E., sestupující, ab-
steigende, sklenná, glasartige, glasige E.,
stoupající, aufsteigende, špekovitá, spekig,
tlaková, Compressions-, ve skupinách, De-
generationsherde, vodnatelná, hydropisch,
vosková, wachsartig, vředovitá svalu, schwü-
rige E. des Muskels, zadních provazců mí-
chových, D. der Hinterstränge, zeleně za-
kalená, glaucomatös, zrnitá, körnig; hnízdo
z-sti, Degenerationsherd, znak z-sti, -zei-
chen, příznak, -symptom. Ktt. exc.