Předchozí (1162)  Strana:1163  Další (1164) |
|
|||
1163
|
|||
|
|||
božích zavážou se zvony. Vz Km. 1887.
772 Cesta dobrá jako z. Brt. Kde veliké zvony zvoní, tam se malých neslyší. Bž. exc. Čím menší zvonek, tím jasnější hlá- sek. Brt., Šd. — Hádanky: 1. Kráva řive v kamenném chlívě, koudelný ocas má. 2. Kráva řive v kamenném chlívě, třikrát za den řehce a žrát se jí nechce. 3. Mosazné zvíře v kamenném chlívě, když se zařehce, slyšet je na čtyři míle. 4. Do kostela lidi přizývá a sám v kostele nikdy nebývá. 5. Jak olej měkkého do země dali, jak ka- meň tvrdého ze země vzali, synáčkem mě opatřili, na strom mě pověsili, člověk mnou hýbá, synáček mne líbá. 6. V Měříně tesaři Bekají a do Dědkova třísky lítají (tam je zvony slyšet). 7. Není to na nebi ani na zemi, jednou za rok to má svátek. Brt. Dt. 154., Km. 1886. 753. — Z. lapací, v horn., Fangschraube, f. Hř. — Z. = čásť, Seg- ment, n. Tehdy oni jemu dachu zvon (Ev. olom. 267.: částku) ryby pečenej. Ev. víd 41. Cf. D. Gesch. 186. — Zvony = bubny (karty). Slov. Rgl. Zvonař. Cf. Kram. Slov., Wtr. Obr. I.
438. nn. — Z. Jos. Leop., hud. a hud. spi- sov. 1824.—1865. Cf. Srb. 171. Zvončák, a, m. = kdo zvoní. Vhl.
Zvončiar, a, m. = ktorý robí chýrne
zvonce pre ovce. Slov N. Hlsk. XXI. 249 Zvončisko, a, n. = veliký zvon. Vz
Zvon (dod.). Zvonec, vz Rozponka (dod.). Z., peralus,
rostl. Prsp. 32. — Rád přilhává a potom není konce ani zvonce. U Rokyc. Pč. Nemá to konca ani zvonca. Nap. Zvoneček, čka, m. Arch. VIII. 609.
Dluhy — dluhy zvoní prý z-čky v zimě na koních. U N. Bydž. Kšť. Zvonek, rostl. Cf. Rosc. 125.—Z pták.
Cf. Brm. II. a. 322., Kram. Slov. — Z., hud. nástroj. Srb. 183. Zvonění. Cf. Wtr. Obr. I. 795. Z. proti
mračnům. Vz Zbrt. 150., 233. Z. do obce (svolávání). Tk. VIII. 278 Důchod ze z Wtr. Obr. II. 569. Zvonice, Glockenhaus, n. Vz Wtr. Obr
I. 437. — Z., amaryllis, rostl. Hlb. I. 222., 223 , 275.. 347., 160. Zvoničné, ého, n., Anläutegeld, n. Rk.
Zvoník. Cf. Zbrt. 293., Wtr. Obr. I. 458.
Zvoniti. O mluvě zvonů vz : Zvon. —
se. Zvoní se: svitani, poledňo a svatvečir; ve čtvrtek po svatvečeru velkým zvonem ,štvrtkovo', v pátek v 8 hodin ,patkavo.' Laš Brt. D. 302. Z. se = toulati se; 2. za- mazati se. Mor. Brt. D. 302. Pořád zvoní = klábosí. Jrsk. Šla spíš do kostela, než zvo- nili (o nezachovalé). Obz. — nač. Každý sobotní den, jak třímecítma hodin odbylo, na pokoj se z-lo a tu šenkování po všech hospodách se zastavovalo. Zastal-li rychtář po té hodině pijáka, ten uvržen do šatlavy, hospodáři pak zapečetěn sklep, vedle čehož ještě 10 gr. čes. pokuty zaplatiti musil. Vacarda exc. — komu. Bodaj ti cigáni z-li (abys visel)! Slov. Rr. Sb. Zvoní ci- gánce, židovce (vravia sa o tom, ktorému z gatí motúz lebo z nohavic remeň visí). Slov. Rr. Sb. |
Zvonivý = povídavý. To je zvoneček
z., co slyší, to vyzvoní U Kr. Hrad. Kšť. Zvonkokvětý. Z. rostliny. Vz Rosc.
Zvonohlík. Cf. Brm. II. 2. 358.—359 Zvoňov z: Zvonějov. Mus. 1889. 165.
Zvonovec, vce, m., chasmarhynchus,
pták. Cf. Brm. II. 2. 640.—-642. Zvonovina. Sv. ruk. 3.
Zvonový zvuk, Výb. II. 947., provaz.
Pass. mus. 413. Zvopiti koho. Pož. 329.
Zvosliti, il, en, ení. Z něco = prohlou-
piti, špatně udělati. Us. Rgl. Zvostati. Také v Jičínsku. Kšť
Zvoštírati = okorati. Třída chleba z-rá.
NZ. I. 547. Zvotoky z: Zvokotoky.
Zvrácený. Zrak v sloup z-ný. Kká. K.
sl. j. 121 Zvrapovať = sfaldovať, falten. Brt. D
286. Zvrat, abschüssiger Ort Je rovná cesta,
néni tam žádných zvratů. Brt. D. 302. — Z. přízvuku. Ndr. 56. — Z., Reflex Z. bradavkový, Brustwarzen-, břišní, Bauch-, pokryvek břišních, Bauchdecken-, kožní, Haut-, obličejový, Gesicht?-, pocitový, Em- pfindungs-, šlachy Achillovy, Achillssehnen- reflex; potlačení zvratu, Reflexdepiession. Ktr. exc. Zvratička, y, f., brassa, fr. bras, angl.
brace, it. braccia = lano na konci ráhna plachetného upevněné, jímž lze ráhnem po- hybovati. Ott. IV. 587. Zvrátiti. Čeho nelze z , raději z mysli
pustit. Němc. 1889. 348. Zvratka. Dk. Poet. 306.
Zvratový, reflectorisch Z. čivy, r. Ner-
ven, dráždivosť, Reflexerregbarkeit, nemoci, -erkrankungen, padoucnice, -epilepsie, pře- ludy, -hallucioationen. Ktt. exc. Zvražec, žce, m., místní jm MzO. 1890.
é. 25. str. 21. Zvředovatění. Cf. Slov. zdrav.
Zvrhle, ete, n. = zvrhel. Phľd. VI. 265.
Zvrhlice, e, f. = zvrhlá ženská, nevěrná
milenka. Pyp. K. II. 155. Zvrhlivý, degenerirend.
Zvrhlosť tuková, vz Slov. zdrav., cu-
kerná, glycogene E. (Degeneration), dě- dičná, hereditär, dužninová, parenchymatös (jater, p. Leberdegeneration), druhotná mí- chy, secundäre D. im Rückenmarke, dru- hotná sestupující z. drah jehlancových, sec. absteigende D. der Pyramidenbahnen, gly- kogenní, glocogene E., hlenovitá, schlei- mig, klihovitá, kolloide, ledvin, Nieren-, mozolovitá, schwielig, postupující, progres- siv, průsvitná, hyaline E., sestupující, ab- steigende, sklenná, glasartige, glasige E., stoupající, aufsteigende, špekovitá, spekig, tlaková, Compressions-, ve skupinách, De- generationsherde, vodnatelná, hydropisch, vosková, wachsartig, vředovitá svalu, schwü- rige E. des Muskels, zadních provazců mí- chových, D. der Hinterstränge, zeleně za- kalená, glaucomatös, zrnitá, körnig; hnízdo z-sti, Degenerationsherd, znak z-sti, -zei- chen, příznak, -symptom. Ktt. exc. |
||
|
|||
Předchozí (1162)  Strana:1163  Další (1164) |