1164

Zvrhnouti se = pobliti se. U Kdýně.
Rgl. — se z čeho = se čeho. Zvrhá se
toho n. z toho = zpřiká se. Z toho poru-
čenství se zvrhl. Brt. D. 302., 240. — se
kam. Zvrhlo se to na našeho = svedli to
naň. Brt. D. 302.

Zvrhnutí vína červeného (tříslovina se
rozkládá a barva mizí). KP. V. 595.

Zvroucněti. Č. Kn. š. 305.

Zvrsknouti prst = sevříti. Brt. D. 302.

Zvrstvení hornin. Hlb.

Zvršina, y, f. = kožená obšívka na jař-
mách. Zlínsky. Brt. D. 302.

Zvrt, u, m. = zvrtnutí Šd.

Zvrtačelý = zmotaný, neobratný (jako
zvrtak). U Bydž. Kšť.

Zvrtálek, lku, m. = obrtlík ? Bodrá
myseľ drží celú školu ako na z-ku. Slov.
DŠk. V. 240.

Zvrtiti = pomásti. Zvrtil si tím mozek.
Wtr. Obr. II. 316.

Zvrtkati. Potom zvrtkaje se v mysli.
Sf. Strž. II. 552.

Zvŕtlavý = točící se. Ešte aj z-ho vlčka
zo spružiny na izbu pustil. Slov. Phľd.
VII. 171.

Zvrtle, e, f., vertule, zastr. Pršp. 95. 31.

Zvrtlík = obrtlík na okně. Na obloč-
nom zvrtlíku sa obesila. Slov. N. Hlsk.
111. 390. Sťa na z-ku obracia sa. Phľd.
XIL 739. - Orl. III. 18., Ev. šk. II. 188

Zvrtnouti. — se komu kde. To se
mu na mysli zvrtlo. Šf. Strž. I. 109. — se
čeho = zpáčiti se. Brt. D. 302.

Zvrtnutí vůle. Fr.

Zvržlina, y, f. = plevy, Spreu? (By
špatné) poprepadalo (říčicí) alebo medzi
z-y hodené bolo všetko, čo do jej (sloven-
činy) zrna dobrého nenáleží. Slov. D. Sk.
I. 219.

Zvšiad = vzšadial. Slov. Phľd. VI. 155.

Zvučeti. Šf. III. 546.

Zvučivosť, i, f. Dk.

Zvučka = železná plocha (deska), jíž
v Turecku křesťané v kostelích užívali
místo zvonů. Šd.

Zvučna, y, f., consona. 15. stol. D.
Gesch 306.

Zvučnohlasnosť, i, f., helle, laute Stimme.
Lpř.

Zvučnohlasý, hellstimmig. Lpř.

Zvuk. Cf. Mkl. Etym. 404. b., Kram.
Slov. Z. = sluchový dojem. Koř. v List.
fil. 1888. 14. Z odvodicí i skloňující, sklo-
ňovací = sloh o. i s., přípona, Šf. III. 446.,
459., ponětní a formalní. Ib. 537. Vznik a
podstata zvuku, vz MS. 112., rychlosť
zvuku, 128., odraz z-ku 129., křížení z-ku
129., jak ubývá síly zvuku do vzdálenosti.
128.

Zvukodobka, y, f-, onomatopoeia, u Rk.
rovnozvučí, -zvučnosť, zvukopodobí. Z.
zosobňovací, dramatická. Dk. Poet. 459.,
492., 495.

Zvukodobnosť, i, f., ôvo^aronoi^Óig. Dk.
Poet. 492. Cf. Vor. St. 50.

Zvukomalba. Dk. Poet. 392., 492. a j.

Zvukoměr, Sono-, Tonometer. NA. V.
902.

Zvukonápodobivý, onomatopoetisch. Z.
či nápodobňovací slovo. Hš. Sl. 5., Šf. III.
456.

Zvukoplodný. Z. přestrojování a pře-
hlasování, vz Přestrojování, Přehlasování
(dod.).

Zvukořád, u, m., Passage, f. Osmi-
zvučný z. Pal. Rdh. I. 394.

Zvukovadlo, a, n., Stimmgabel, f. Šd.
exc.

Zvukověrný překlad. Dk. Poet. 535.

Zvukovka, y, f. = trubka. Vynalezl
r. 1848. Červený. Vz Srb. 189.

Zvukovod. Cf. Ott. IV. 310.

Zvukovosť, i, f. Z. básně. Dk. Poet.
204.

Zvukovydávání, n. Šf. III. 537.

Zvůle. Drží mu dědiny se vší zvolí.
Výb. I. 988.

Zvůlka, y, f., zdrobn. zvůle. Byla z.
všech sousedů, aby . . . Sdl. Hr. VI. 74.

Zvulkániť koho = rozlobiti. Phľd. VIII.
132.

Zvunčeti = duněti, zvučeti a p. Co to
tak mocně z-lo ? Brt. N. p. 337.

Zvuněti = zvučeti. Slov. Dbš., Šd.

Zvůr. Cf. Kram. Slov.

Zvyčaj. Sv. ruk. K. úvod.

Zvyčej. Sv. ruk. 194.

Zvyjebený Němec. Arch. IX. 146. V Be-
rouně = rychtářovou žilou spráskaný. NZ.
I. 64.

Zvyjedený pse, nadávka. Wtr. Obr. I.
599.

Zvyk. Cf. Mkl. Etym. 397. b., Kram.
Slov., Mus. 1888. 355., 357. Je z. pršeť a
moda snih padać. Laš. Brt. D. Z. nejhorší
nemoc. Kmp. Gr. 127. Z. za štěstí je zá-
měna nám shůry dána do věna. Pušk 59.

Zvyklec, kelce, m. = zvyklý. Šd.

Zvyklosť Proti dobré z-sti. Pož 177.
Z. lidu mocná věc a s těžkostí se změní
leč v času průtažném. Výb. II. 1279. Co
dobrou z-stí utvrzeno jest, za právo držeti
budeme v těch věcech aneb případnostech,
kteréžto právy psanými vysloveny nejsou.
Výb. II. 1556.

Zvyklý čeho. Ja toho sem zvykly. Laš.
Brt. Ď. — Z. = obyčejný. Řády v církvi
z-lé. Bart. 80.

Zvyknouti k čemu. K čemu zvykne
kdo v mladosti, to nenechá i v starosti
Us. Tč.

Zvykosloví, n., Gewohnheitslehre. Dk.
Aesth. 477., NZ. II. 353.

Zvysnedený takový, nadávka. Zbrt. 147.

Zvýšenec. Č. Kn. š. 183., 250.

Zvýší odchylkou m. zvýši. Vz Gb. Ml. I.
93 Na Mor. zvýšá (zlinsky), zvýša (val. laš.),
zvýšú (pom.), zvýše (uh.). Brt. D. Zvýši.
Výb. II. 1588. Zvýši od podlahy člověku
do brady. Výb. II. 1494. — Cf. D. Lhrg.
282., Gb. Ml. II. 148.

Zvyšný = zbývající. Donášeli domov z,
groš. N. Hlsk. 1. 176.

Zvz zní spodobením svs, v se vypouští
a ss se vyslovuje jako s: rozvzteklený —
rosteklené. Dol. Cf. List. fil. 1891. 439.

Zwelfar, u, m., mince. 16. stol. Wtr.Obr. II. 452