1165

Zych ze: Sigmund.

Zývalda Jindř. Cf. Mus. 1892 342

Zz vyslovuje se na Dol. jako z: roz-
zlobený — rozlobené. Cf. List. fil. 1891.
439.

Zzákoněný; ěn, a, o. Z. svoboda. Č
Rž. LII.

Zž spodobuje se v žž a to se vyslovuje
jak ž: rozžíť (rozžéci) — rožžíť — rožíť.
Dol. Vz List. fil. 1891. 439

Zžáhati. Živůtek byl divně zžáhán (pe-
strý, žíhaný). Jrsk. st.

Zžediti se. Za Výb. polož : , Št. Kn š.
156. (139.).

Zžehadlo, a, n., Brennapparat, m.

Zžehnutí, n., das Versengen.

Zželeti se. Cf. List. fil. 1878. 210. I zže-
hlo se jemu. Hus III. 5., Výb. II. 11. —
V 2. ř. článku od konce m. Alx. polož :
AlxM. v. 2. (HP. 90 ).

Zženiti se. Někteří kněží se ž-li. Let.
473. Jestliby se nezženili a umřeli. Arch.
X. 559.

Zžidovatělý, vz Zžidovatěti.

Zživiti co kde. Hned v krbu uhlí z-la.
Č. Kn. š. 322.

Zžlknalý = sežloutlý. Z. list. Slov. Orl.
X. 117.

O ž vz Gb. Ml. I. 42., Šf. III. 504. — Ž
se střídá s z: zaha. U Frenšt. Brt. D. —
Příklonné ž slýchá se v otázkách a u vý-
křiku : Néniliž pravda? Začiž je to? Jakž,
Jane, ty nepůjdeš? Čemuž by to bylo?
Kdož vás ví, kde ste to poděli. Pro Bo-
haž ! Jakáž pomoc ! V nářečí valašském
příklonka přisouvá se často a) ke spojce ji
(= li): A vižiž (= víš-li), chcéte-již ?; b)
k imperat.: diž ! dašto Pámbů (dajž to ;
zlínsky dešto = dejžto) Brt. D 177. Vz Ž.

Žaba. Cf. Mkl. Etym. 405. a., Zbrt. 293.,
Kram. Slov., Mách. 146., 148, 173. Je na
žábě = poslední (hl. o žencích, pastevcích,
kteří poslední vyhánějí. Cf. Zabař (dod).
Cf. mor.: Je na kozi). U Kdýně. Rgl. Ž.
nebude bez kaluže. Rr Sb. Hledí, jak ž.
z kyšky (o ospalém, líném). Val. Vck.
Hledí jak ž. ze salátu, jako hrom na žábu
(škaredě). U Bydž. Kšť., Val. Slavč. 26 Má
ruku studenou jak ž. Us. Má tolko peňazí,
čo ž. chlpov Slov. Ma hlavu jako ž =
plechavý, a keby mu zbytky páperia medzi
čelom a tylom ostávaly. Phľd. 1889 Hja,
dobreje tomu do jarmoku ísť, keď má žabu
vo vačku. Phľd. VIII. 268. (Výklad na str.
267). Má hubu jako ž. od ucha po ucho
(velikou); Hlúpy na všetko vyvaluje oči
jako ž.; Pyšný sa nadúva jako ž. na orechu.
Phľd. VIII. 265. Stává (staví) se jako ž.
na obrovnávku (pyšný hlupák); Má šatů jak
ž. plaščů Brt. Když nás vysse jako had
žábu z kůže 1530. Mus. 1891. 463. Svědčí
mu to jak žábě karkule. Brt. Malá ž. se
pod velký kámen schová (malá chyba zmizí).
Čce. Tkč. Dáš tomu, jako ž. ořechom (ne-
svedeš nic). Brt. Měli peněz jako žab po
Juřú. Val. Vck. Když volá zelená žabka
(rosička), bývá ráda kapka (pršívá). Us.
Kšť. Kdo hodí žábu do mraveniště, oslepne.
U Bydž. Kšť. — Mluva žab : Naša Kača ve-
zme sobě tkača a my smy su rade rade
rade (= rády), 2. Sestro! Co? — Umřel!
Kdo? — Umřel Jan! Ráda ráda ráda sem,

sestřičko, že se vdám ! 3. Sestro ! Co ? —

Umřel nám strýc! Co nám poručil? — Nic.

Plačme oň: ua, ua, ua, ua! Vz Brt. Dt.

70., Km. 1886. 407. — Hádanka: 1. Sedí

panna v sítí, oči se jí svítí. 2. Sedí panna

v klášteře, přebírá tam páteře. Brt. Dt

154., Km. 1886. 753. Pověry o žábě. Vz

Mtc. XVI. 89. — Ž. zelená = děva bledá

n která hněvem zbledla Phl'd. VIII. 265.

— Ž. = slaboch. Mor. Brt. — Ž. = druh

veliké fazole. Mor. Brt.

Žabäcie očko = nezabudka, myotis pa-
lustris ; mýdlo, annagallis arvensis, zelinka,
poterium sanguisorba. Slov. Phľd. 1889.,
Rr. Sb.

Žabák, diabas, kámen. Řvn. 277.

Žabant = děcko. Mor. Vck. Cf. Žába.

Žabař = pastvec, který poslední vyhnal
(ve hře. Cf. Žába, dod. hned z počátku).

Žabázeň, zně, f. = žabárna. Let. Mt.
sl. VII. 2 29

Žabečeti = zpuchrovatěti (dod.). Slivky
žabečeju (dělají se z nich žabečky. Vz
násl.) Slov. Šd

Žabečka = pucher, grman, ogrman.
Slov. Zátur. Ž. rubeta. Pršp. 21.

Žabí lože, miska (škeble). Us. Rgl. Ž.
obličej, Batrachiergesicht, n. Leží-li žabí
potěr z jara hluboko ve vodě, následuje
suché a teplé léto; pakli je na kraji vody,
bude léto mokré; Dá-li si děvče na veliký
pátek večer pod hlavu ž. peřiny, doví se,
kterého hocha dostane. U Bydž. Kšť. Vý-
znam žabích kůstek v podání svatojan-
ském. Vz Mus. 1891. 486. — Z. v bot. Ž.
čřievce, morsus gallinae ypia luminella.
14. stol. Exc.

Žabiar, a, m. = žabař. Slov. Phľd. VIII.
266, X. 317.

Žabičie, n. = žabice, Quarz. Koník
cválá, až ž. iskry pod ním dáva. Slov. Orl.
III. 302.



	1165

	Zych ze: Sigmund. Zývalda Jindř. Cf. Mus. 1892 342 Zz vyslovuje se na Dol. jako z: roz- zlobený — rozlobené. Cf. List. fil. 1891. 439. Zzákoněný; ěn, a, o. Z. svoboda. Č Rž. LII. Zž spodobuje se v žž a to se vyslovuje jak ž: rozžíť (rozžéci) — rožžíť — rožíť. Dol. Vz List. fil. 1891. 439 Zžáhati. Živůtek byl divně zžáhán (pe- strý, žíhaný). Jrsk. st. Zžediti se. Za Výb. polož : , Št. Kn š. 156. (139.).	Zžehadlo, a, n., Brennapparat, m. Zžehnutí, n., das Versengen. Zželeti se. Cf. List. fil. 1878. 210. I zže- hlo se jemu. Hus III. 5., Výb. II. 11. — V 2. ř. článku od konce m. Alx. polož : AlxM. v. 2. (HP. 90 ). Zženiti se. Někteří kněží se ž-li. Let. 473. Jestliby se nezženili a umřeli. Arch. X. 559. Zžidovatělý, vz Zžidovatěti. Zživiti co kde. Hned v krbu uhlí z-la. Č. Kn. š. 322. Zžlknalý = sežloutlý. Z. list. Slov. Orl. X. 117.

	V Z.

	O ž vz Gb. Ml. I. 42., Šf. III. 504. — Ž se střídá s z: zaha. U Frenšt. Brt. D. — Příklonné ž slýchá se v otázkách a u vý- křiku : Néniliž pravda? Začiž je to? Jakž, Jane, ty nepůjdeš? Čemuž by to bylo? Kdož vás ví, kde ste to poděli. Pro Bo- haž ! Jakáž pomoc ! V nářečí valašském příklonka přisouvá se často a) ke spojce ji (= li): A vižiž (= víš-li), chcéte-již ?; b) k imperat.: diž ! dašto Pámbů (dajž to ; zlínsky dešto = dejžto) Brt. D 177. Vz Ž. Žaba. Cf. Mkl. Etym. 405. a., Zbrt. 293., Kram. Slov., Mách. 146., 148, 173. Je na žábě = poslední (hl. o žencích, pastevcích, kteří poslední vyhánějí. Cf. Zabař (dod). Cf. mor.: Je na kozi). U Kdýně. Rgl. Ž. nebude bez kaluže. Rr Sb. Hledí, jak ž. z kyšky (o ospalém, líném). Val. Vck. Hledí jak ž. ze salátu, jako hrom na žábu (škaredě). U Bydž. Kšť., Val. Slavč. 26 Má ruku studenou jak ž. Us. Má tolko peňazí, čo ž. chlpov Slov. Ma hlavu jako ž = plechavý, a keby mu zbytky páperia medzi čelom a tylom ostávaly. Phľd. 1889 Hja, dobreje tomu do jarmoku ísť, keď má žabu vo vačku. Phľd. VIII. 268. (Výklad na str. 267). Má hubu jako ž. od ucha po ucho (velikou); Hlúpy na všetko vyvaluje oči jako ž.; Pyšný sa nadúva jako ž. na orechu. Phľd. VIII. 265. Stává (staví) se jako ž. na obrovnávku (pyšný hlupák); Má šatů jak ž. plaščů Brt. Když nás vysse jako had žábu z kůže 1530. Mus. 1891. 463. Svědčí mu to jak žábě karkule. Brt. Malá ž. se pod velký kámen schová (malá chyba zmizí). Čce. Tkč. Dáš tomu, jako ž. ořechom (ne- svedeš nic). Brt. Měli peněz jako žab po Juřú. Val. Vck. Když volá zelená žabka (rosička), bývá ráda kapka (pršívá). Us. Kšť. Kdo hodí žábu do mraveniště, oslepne. U Bydž. Kšť. — Mluva žab : Naša Kača ve- zme sobě tkača a my smy su rade rade rade (= rády), 2. Sestro! Co? — Umřel! Kdo? — Umřel Jan! Ráda ráda ráda sem,	sestřičko, že se vdám ! 3. Sestro ! Co ? — Umřel nám strýc! Co nám poručil? — Nic. Plačme oň: ua, ua, ua, ua! Vz Brt. Dt. 70., Km. 1886. 407. — Hádanka: 1. Sedí panna v sítí, oči se jí svítí. 2. Sedí panna v klášteře, přebírá tam páteře. Brt. Dt 154., Km. 1886. 753. Pověry o žábě. Vz Mtc. XVI. 89. — Ž. zelená = děva bledá n která hněvem zbledla Phl'd. VIII. 265. — Ž. = slaboch. Mor. Brt. — Ž. = druh veliké fazole. Mor. Brt. Žabäcie očko = nezabudka, myotis pa- lustris ; mýdlo, annagallis arvensis, zelinka, poterium sanguisorba. Slov. Phľd. 1889., Rr. Sb. Žabák, diabas, kámen. Řvn. 277. Žabant = děcko. Mor. Vck. Cf. Žába. Žabař = pastvec, který poslední vyhnal (ve hře. Cf. Žába, dod. hned z počátku). Žabázeň, zně, f. = žabárna. Let. Mt. sl. VII. 2 29 Žabečeti = zpuchrovatěti (dod.). Slivky žabečeju (dělají se z nich žabečky. Vz násl.) Slov. Šd Žabečka = pucher, grman, ogrman. Slov. Zátur. Ž. rubeta. Pršp. 21. Žabí lože, miska (škeble). Us. Rgl. Ž. obličej, Batrachiergesicht, n. Leží-li žabí potěr z jara hluboko ve vodě, následuje suché a teplé léto; pakli je na kraji vody, bude léto mokré; Dá-li si děvče na veliký pátek večer pod hlavu ž. peřiny, doví se, kterého hocha dostane. U Bydž. Kšť. Vý- znam žabích kůstek v podání svatojan- ském. Vz Mus. 1891. 486. — Z. v bot. Ž. čřievce, morsus gallinae ypia luminella. 14. stol. Exc. Žabiar, a, m. = žabař. Slov. Phľd. VIII. 266, X. 317. Žabičie, n. = žabice, Quarz. Koník cválá, až ž. iskry pod ním dáva. Slov. Orl. III. 302.