1169

Ždibel, ble, m. = ždibec. Rk.

Ždibet, bte, m. = ždibec. Rk.

Ždímati. Cf. Mkl. Etym. 408. b., Šf. III.
475.

Ždrngnouť koho = strčiti. Mor. Rgl.

Žďuchavá, é, f. = mor. tanec. Brt. N.
p. 1. 299.

Ždy = vždy. Rr. Sb.

2. Že. Cf Gb. Ml I 183., Brt. D. 177.,
135.., D. Lhrg. 279. Že místo inftvu. Vz D.
Lhrg. 317. §. 92.

Žebérko = dřevená trestka k jalovcové
dýmce. Má po sobě pruhy jako žebra. Brt.
L. N. I. 193. — Z-ka, Cotelette, f.

Žebernatka. Cf Brm. IV. 2. 460., Ott.
III. 862., V 331.

Žeblík, vz Zeblík (dod).

Žebr, u, m. Ty děti sotva žebrem od-
chovali. U Loun. Wtr.

Žebř. Mkl. Etym. 274. a.

Žebrácký. Ž. vnada. Sv. ruk. 257. Ž.
kyj je těžký a přec ho ľudě často hledajú.Slez. Šd. Ž. znamení. Vz Wtr. Obr. II. 120.
— Ž., vz Klemens Václ.

Žebraczie, mendatio, zastr. Pršp. 46.
70.

Žebrač, Bettler. Také mor. Brt. D.

Žebračká. Na Mor. ž. = žebrání, das
Betteln; žebráčka, die Bettlerin. Šd. Chytil
se ž-ky. N. Hlsk. XI. 63 — Ž. = polévka
z chleba, kmínu a másla. Us.

Žebrák. Cf. Mkl. Etym. 406. b., Mst.
6. b., Wtr. Obr. J. 674., II. 106., 122., 130,
226. (v 16. stol.). Malý ž. nosí veľkú kapsu
(chodí s velkou palicou = holí). Na bok
(= stranou) sedliak ide ž. Slov. Rr. MBš.
Bohatý jest ž. (chuďas) svobodný. Ezp.
2694. Prosím jich, jak sú kvíteček (rozma-
rýneček), také mne něčím podarujú (prosí
ž.). Val. Vck. — Z. = mrzák Su ž. na
ruku. Mor. Brt. D. 244. Lepší vojákem ež
ž-kem Mor. a slez. Šd. — Ž., vz Zloděj
(dod.). — Ž. = prouh na stěně, po bílení
zůstalý, kocour Na Hané. Wrch. — Ž. =
jm. zvonu v Rakovníce a v Kr. Hradci.
Wtr. Obr. I. 439.— Ž. = rybník v Písecku,

Žebrati. Cf. Mkl. Etym. 406. b., List.
fil. 1892. 362. — Pass. 288., Hrad. 109. b.,
Kat. 91. b. Z kad si ? Z Novej Vsi. Čo tu
hledáš? Zobrem si. Koll. Zp. 1. 354.

Žebřičina, y, f. = bok žebříku, šteřín,
Fahrtschenkel, m., v horn. Hrbk.

Žebřičňák, u, m. = skoba, Fahrthaken,
m , v horn. Hrbk.

Žebrota. Cf. Wtr. Obr. I. 795.

Žébrovati, žibrovati = osívati žébrem,
žíbrem ; jako žébro do sebe cpáti, mnoho
jísti Us. Šd.

Žéci. Cf. Mkl. Etym. Ž. v dialektech. Vz
List. fil. 1892. 117 , 406. b. Prudká světla
žhou tu v oči. Zl. Praha 1889. č. 25.

Žeda, y, m., os. jm. Slov. Šd.

Žediti se. Št. Kn. š. 70., 95., 139., 183,
Mkl. Etym. 409. a. — se s kým. Nežli se

s ním přieliš žediec nemúdře oplzati. Št.
Kn. š. 96. — Str. 794. b. 1. ř. sh. oprav
144 v: 174.

Žédlo, a, n. = žihadlo; zřídlo. Dol.
Brtch.

Žeh. Hvězda jasším plála žehem. Čch.
Sl. 65.

Žehadlo. Cf. Mkl. Etym. 406.. b., Slov.
zdrav. Ž. = nástroj k žehání. Ž. hlavico-
vité, hranolové, prismatisch, hruškovité,
birnförmig, kroužkovité, cauterium annu-
lare, kuželovité, c. conicum, ohnuté, gebo-
gen (hranolové, prismatisch, ploské, mün-
zenförmig, c. nummulare, podlouhlé, läng-
lich), olivovité, oštěpovité, přímé, gerad,
staženinové, Stricturenbrenner. Ktt. exc.

Žehati oprav v : žéhati. Vz Žéci.

Žehavý. Ž léky, cauteria.

Žehnanina, y, f. = svěcenina. Hnoj.

Žehnatba, y, f. Slov. Phľd. VII. 259.

Žehnati. Cf. Mkl. Etym. 407. a., Pass.
358.— co odkud. Žehnám nádchu z hlavy,
z očí atd Vz Mtc. XV. 191.

Žehně, cremo, zastr. Pršp. 72.

Žehralka, y, f, die Eifersüchtige. Rk.

Žehrati. Mkl. Etym. 406. b. Žehral naň
v duchu. Jrsk. Aby v studu mysl jeho
ž-la na se z obmeškánie ; Když uzří člo-
věk, že se hýbají v něm ty žádosti, má
z nich inhed ž. na se. Št. Kn. š. 181., 183.

Žehrovec Wtr. Obr. II. 467.

Žehroně (!) = kometa. Pohl.

Žehul, u, m., psilla, zastr. Pršp. 33.

Žej = že je. 14. stol. D. Gesch. 187.

Žejbřík, u, m = řebřík, 1508. Wtr.;
žejbrovadlo. Rk.

Žejbro = potok u Oldříše. Vz Ott. VI.
52., Pam. arch. I. 164. — Ž. = čásť ústrojí
mlýnského, kterým se mouka od otrub od-
dělovala. Vz KP. V. 613.

Žejtrok = šejtrok. To je ž. (ženská
v pase široká). ČT. Tkč.

Žel. Mkl. Etym. (rejstř.). Ž. = bolesť.
Oheň ani smútil, ani ničehož nic k želi ne-
učinil. Ev. olom. 112. — Ž. = lítosť. Ž. mi
jest (poenitet me). B. mik. Luk. 17. 4. Ž.
mi se všie mé síly, což jsem kdy hřiecha
učinil. Pravn. 1418 Budiž nám ž. toho
zlého skutka. Arn. 1516. Buď nám ž. hří-
chuov. Let. 483. Toho mi jest ž. s pravú
vierú. V. Ps. fol. 134. a. Žel mi toho
Modl. 6. b., Pass. 321., Hus L. 72. Jehož
mu nejednou potom žel bude. Št. Kn. š.
183. (57 , 138.). Cf. D. Lhrg. 318.

Želanka, y, f., Glückwunsch, m. (bá-
seň). El. Pr. I. 153., 177.

Želář = žalář, carcer. Um. Jir. 97.,
Ap. Š. 332. a., Št. Kn. š. 50., Mkl. Etym.
(rejstř.).

Želatelný = žádoucí, erwünscht. N. Hlsk.
IV. 189., Phľd. VI. 23., ZObz. XXIV. 205,
Czm.

Želavý, klagend. Ž. člověk. Dk. Aesth.
556.



	1169

	Ždibel, ble, m. = ždibec. Rk. Ždibet, bte, m. = ždibec. Rk. Ždímati. Cf. Mkl. Etym. 408. b., Šf. III. 475. Ždrngnouť koho = strčiti. Mor. Rgl. Žďuchavá, é, f. = mor. tanec. Brt. N. p. 1. 299. Ždy = vždy. Rr. Sb. 2. Že. Cf Gb. Ml I 183., Brt. D. 177., 135.., D. Lhrg. 279. Že místo inftvu. Vz D. Lhrg. 317. §. 92. Žebérko = dřevená trestka k jalovcové dýmce. Má po sobě pruhy jako žebra. Brt. L. N. I. 193. — Z-ka, Cotelette, f. Žebernatka. Cf Brm. IV. 2. 460., Ott. III. 862., V 331. Žeblík, vz Zeblík (dod). Žebr, u, m. Ty děti sotva žebrem od- chovali. U Loun. Wtr. Žebř. Mkl. Etym. 274. a. Žebrácký. Ž. vnada. Sv. ruk. 257. Ž. kyj je těžký a přec ho ľudě často hledajú.Slez. Šd. Ž. znamení. Vz Wtr. Obr. II. 120. — Ž., vz Klemens Václ. Žebraczie, mendatio, zastr. Pršp. 46. 70. Žebrač, Bettler. Také mor. Brt. D. Žebračká. Na Mor. ž. = žebrání, das Betteln; žebráčka, die Bettlerin. Šd. Chytil se ž-ky. N. Hlsk. XI. 63 — Ž. = polévka z chleba, kmínu a másla. Us. Žebrák. Cf. Mkl. Etym. 406. b., Mst. 6. b., Wtr. Obr. J. 674., II. 106., 122., 130, 226. (v 16. stol.). Malý ž. nosí veľkú kapsu (chodí s velkou palicou = holí). Na bok (= stranou) sedliak ide ž. Slov. Rr. MBš. Bohatý jest ž. (chuďas) svobodný. Ezp. 2694. Prosím jich, jak sú kvíteček (rozma- rýneček), také mne něčím podarujú (prosí ž.). Val. Vck. — Z. = mrzák Su ž. na ruku. Mor. Brt. D. 244. Lepší vojákem ež ž-kem Mor. a slez. Šd. — Ž., vz Zloděj (dod.). — Ž. = prouh na stěně, po bílení zůstalý, kocour Na Hané. Wrch. — Ž. = jm. zvonu v Rakovníce a v Kr. Hradci. Wtr. Obr. I. 439.— Ž. = rybník v Písecku, Žebrati. Cf. Mkl. Etym. 406. b., List. fil. 1892. 362. — Pass. 288., Hrad. 109. b., Kat. 91. b. Z kad si ? Z Novej Vsi. Čo tu hledáš? Zobrem si. Koll. Zp. 1. 354. Žebřičina, y, f. = bok žebříku, šteřín, Fahrtschenkel, m., v horn. Hrbk. Žebřičňák, u, m. = skoba, Fahrthaken, m , v horn. Hrbk. Žebrota. Cf. Wtr. Obr. I. 795. Žébrovati, žibrovati = osívati žébrem, žíbrem ; jako žébro do sebe cpáti, mnoho jísti Us. Šd. Žéci. Cf. Mkl. Etym. Ž. v dialektech. Vz List. fil. 1892. 117 , 406. b. Prudká světla žhou tu v oči. Zl. Praha 1889. č. 25. Žeda, y, m., os. jm. Slov. Šd. Žediti se. Št. Kn. š. 70., 95., 139., 183, Mkl. Etym. 409. a. — se s kým. Nežli se	s ním přieliš žediec nemúdře oplzati. Št. Kn. š. 96. — Str. 794. b. 1. ř. sh. oprav 144 v: 174. Žédlo, a, n. = žihadlo; zřídlo. Dol. Brtch. Žeh. Hvězda jasším plála žehem. Čch. Sl. 65. Žehadlo. Cf. Mkl. Etym. 406.. b., Slov. zdrav. Ž. = nástroj k žehání. Ž. hlavico- vité, hranolové, prismatisch, hruškovité, birnförmig, kroužkovité, cauterium annu- lare, kuželovité, c. conicum, ohnuté, gebo- gen (hranolové, prismatisch, ploské, mün- zenförmig, c. nummulare, podlouhlé, läng- lich), olivovité, oštěpovité, přímé, gerad, staženinové, Stricturenbrenner. Ktt. exc. Žehati oprav v : žéhati. Vz Žéci. Žehavý. Ž léky, cauteria. Žehnanina, y, f. = svěcenina. Hnoj. Žehnatba, y, f. Slov. Phľd. VII. 259. Žehnati. Cf. Mkl. Etym. 407. a., Pass. 358.— co odkud. Žehnám nádchu z hlavy, z očí atd Vz Mtc. XV. 191. Žehně, cremo, zastr. Pršp. 72. Žehralka, y, f, die Eifersüchtige. Rk. Žehrati. Mkl. Etym. 406. b. Žehral naň v duchu. Jrsk. Aby v studu mysl jeho ž-la na se z obmeškánie ; Když uzří člo- věk, že se hýbají v něm ty žádosti, má z nich inhed ž. na se. Št. Kn. š. 181., 183. Žehrovec Wtr. Obr. II. 467. Žehroně (!) = kometa. Pohl. Žehul, u, m., psilla, zastr. Pršp. 33. Žej = že je. 14. stol. D. Gesch. 187. Žejbřík, u, m = řebřík, 1508. Wtr.; žejbrovadlo. Rk. Žejbro = potok u Oldříše. Vz Ott. VI. 52., Pam. arch. I. 164. — Ž. = čásť ústrojí mlýnského, kterým se mouka od otrub od- dělovala. Vz KP. V. 613. Žejtrok = šejtrok. To je ž. (ženská v pase široká). ČT. Tkč. Žel. Mkl. Etym. (rejstř.). Ž. = bolesť. Oheň ani smútil, ani ničehož nic k želi ne- učinil. Ev. olom. 112. — Ž. = lítosť. Ž. mi jest (poenitet me). B. mik. Luk. 17. 4. Ž. mi se všie mé síly, což jsem kdy hřiecha učinil. Pravn. 1418 Budiž nám ž. toho zlého skutka. Arn. 1516. Buď nám ž. hří- chuov. Let. 483. Toho mi jest ž. s pravú vierú. V. Ps. fol. 134. a. Žel mi toho Modl. 6. b., Pass. 321., Hus L. 72. Jehož mu nejednou potom žel bude. Št. Kn. š. 183. (57 , 138.). Cf. D. Lhrg. 318. Želanka, y, f., Glückwunsch, m. (bá- seň). El. Pr. I. 153., 177. Želář = žalář, carcer. Um. Jir. 97., Ap. Š. 332. a., Št. Kn. š. 50., Mkl. Etym. (rejstř.). Želatelný = žádoucí, erwünscht. N. Hlsk. IV. 189., Phľd. VI. 23., ZObz. XXIV. 205, Czm. Želavý, klagend. Ž. člověk. Dk. Aesth. 556.