1170

Želechov, Želichov, a, m , údolí u Vy-
zovic. MzO. 1890 181.

Želechovka, y, f., potok v Semil. Mzr.
149.

Želení zlého, pravé. Št. Kn. š. 160. 117.

Želeti. Mkl. Etym. 407. a.. Gb. Ml. I.
161., Pass. 417., Modl. 180. b., Hrad. 39. b.,
Šf. III. 496,498.— čeho (jak): hřiechóv,
Št. Kn. š. 177., 182, ztraceného panenstvie.
ib. 80., svých hříchův s pláčem. Pož. 59.
— nad čím: nad ztrátou. Pal Rdh. I.
269.

Železáč, e, m = železný kámen, Kod.
Mt. lidu č. 63. 141.

Železář, e, m., vz Železár. Rk.

Železec, Eisenerz, n. Hrbk.

Železí mlýnské. Cf. KP. V. 612.

Železinský = železný. 1508. Wtr.

Želežitec oprav v : železitec.

Železitka, y, f., Eisenwasser, m. Rk.

Železňák = kopec u Železnice v Jič.
Vchř. — Ž.= železný pluh. Vz Dřevěnák
(dod.).

Železné, ého, n., dolina hor lupčian-
ských. Vz LObz. XXIII 197.

Železnice adhaesní, kde se lokomotiva
pohybuje jen valivým třením kol strojových
a kolejnice. Vz Ott. I. 199 Ž. české Vz
Ott. VI. 182. nn.

Železník. Ž-ci, vz Wtr. Obr. I. 568. na.
-- Ž. v bot. Cf. Mllr. 110.

Železnina, y, f., Eisenwaare, hrvát. Šd.

Železný. Ž. lože, Pass. 431., dráhy, Mus.
1839. 84., 192. Výroba ž-ho zboží v Čech.
Vz Ott. VI. 159. Na ž. trůně ho upekli
Pokr. Pot. II. 92. — Ž. = přísný atd.
Smilná žádosť i ž. mysl okrocuje. Št. Kn.
š. 77. Ž. časy, léta. Fabritius. Kázání —
Ž. = o železe pracující. Ž. kovář, faber
ferrarius. Ol. Sir. 38 29. — Ž. = od železa.
Ž. pěna či smetana, Eisenrahm. Hř. — Ž. =
železo obsahující Ž. svazek, massa ferri.
Ol. Sir. 22. 18. Ž. hory v Čech u Chotě-
boře a j. Vz Ott. VI. 13. a. — Ž. květ
(v mineral.). NA. V. 501. — Ž. = dlouho
trvalý, pevný. Má ž. nohy (o dobrém chodci).
Us. Fč. Ž. kráva. Sousedé přijímali živou
krávu k záduší chrámovému nebo k obci
náležitou na svůj užitek a platiti z ní roční
poplatek, který zůstal, i když kráva po-
minula. Wtr. Obr. II. 570. — Ž. k. = také
mrzák n. blbec v rodině. Na Žďársku. NZ.

I. 199.

Železo. Cf. Kram. Slov., Mkl. Etym.
408 a.. Slov. zdrav., Pass. 433., Wtr. Obr.

II. 388., 469., 561., 562 Výroba ž-za v Čech.
Ott. VI. 158. Ž je tvrdé a přece se podať
musí. Us.Brt., Šd. — Ž. živé = magnes.
Vodň. — Ž. = ignis. U ordalií. Fank. Sb.
333. — Ž. = pouta. Toho ihned ž-zy sko-
val. Marg. v. 79.

Železolijce, e, m., Eisengiesser, m.
Železomel, a, m. = železožrout. Rk.
Železonavý, diůtj^unfirjg, mit Eisen ge-
tödtet. Lpř.

Železořezný stroj, Eisenspaltwerk, n.
Hř.

Železoslatinový. Ž. lázně, Eisenmoor-
bäder.

Železovina, y, f., Eisenwaare, f. Hř.
Železitec za Železinka oprav v : Žele-
zitec.

Želiar. Mkl. Etym. 407. b.

Želiariť = býti želiarem (podruhem).
Slov N. Hlsk. III. 103., Sokl. I. 324.

Želibabka, y, m , os. jm. Slov. Šd.

Želibor, a, m., os. jm. Arch. VII. 248.

Želie, n. = litina, Gusseisen, n. Slov.
gemer. Rr. Sb.

Želieť = želeti. Slov. Phl'd. VI. 2.

Želiti. Gb Ml. I. 161., 166.

Želivka, y, f., řeka. Vz Ott. VI 68 a.

Želízkář, e, m , Schlägelarbeiter, m.,
v horn. Hř.

Želízko. Jim (pikharrům) se posmívali,
co by čert ž. ukradl aneb nalezl Bart. 86.
Našiel ž. = směje se bez příčiny. Rr. Sb.
(Šd ). — Ž. = brusle. Na ž-kách jezditi.
Vz Krapliť sa (dod.).

Želízkovati = želízkovou práci konati,
mit dem Schlägel arbeiten. Hř.

Želízkový. Ž. práce, Schlägel-, Eisen-
arbeit, f., v horn. Hř., Hrbk.

Želmíra, y, f. os jm. Slov. Šd.

Želník, u, m. = náhrobek. Šf. Strž. I.
560.

Želovice z Želejovice. Jir.

Želud. Mkl. Etym. 407. b.

Želudek = žaludek, stomachus. Bohm.
33 , Pršp. 48

Želva Mkl. Etym. 408 b. Kram. Slov.,
Hlb. II. XXXVI.

Želví. Vlak jel želvím krokem. Us. Fč.

Želvohlavec, vce, m., Krötenkopf, m.

Želvoještěr, dicynodon. Hlb. II. XXXVI.

Želvový. Zbav mě úst ž-vých, idrových
Mus. 1887. 229.

Žemlička, Knöbl beim Schlagwerke. Sl.

Žemlový chléb. 1461. Mus. 1884. 467.

Žemně. Sdl. Hr. IV. 258., Mkl. Etym.
408. b., Sv. ruk. V. I. 357., Pršp. 90. Nyní
měla již všecek len v žemních a mohla
začít příst. Němc. VI. 107.

Žeň. Vz Mkl. Etym. 409. a., Zbrt. 293.
Kdo seče nechává vysoké strniště, smějí
se mu: Muzikanti mu hrají. U N. Bydž.
Kšť. Přede žněmi říkají: Jakub — chleba
nakup. Po žatvě: Mara (^l5/₈) — chleba
dala. Slov. Šd. O žních cf. NZ. I. 592

Žena. Mkl. Etym. 409. a., Slov. zdrav.,
Pass 880. — Ž. = dospělá osoba ženská.
Ž. si zuby jazykom zoderie. Slov. Rr. MBš.
Která žena hubou mele, jest břemeno ne-
veselé. VSlz. I. 211. Ženy umějí bláznům
pískati, ale moudrý skákati nemusí. Němc.
Ž. nejsou korále, abys s nimi pohraje na
stěnu je pověsil. Exc. Čert vie šetko, len