1171

to nije, dze má žena brúsek (na břichu).
Rr. Sb. Kde kněžie a ženy šafují (poroučí),
oberně přemistrují; Nespojuj se s pěknú
ženú, neb mnozí zamilují ji a tak ona po-
hrze mužem svým: Pro statek a bohatství
ženy nepojímej, neb peníze a zboží tvou
ženou nebudou; Trpká bylina zlá ž.; Ž.
krásná jest pasť duše, loupežník života,
libá smrť, rozkošná zkáza, smradlavá růže.
podpal k smilstvu atd.; Když ž. bez hodné
příčiny nejvíc pláče, tehdy jí nejméně věř,
neb sou oči na to vyučily, aby, když chtí,
plakaly : Žena jest vrtkavé a proměnlivé
zvíře ; Žádný hněv není tak hořký jako hněv
ženy. Výb. II. 728., 930, 1651.-1656., 1658
Když jdeš do světa, potkáš-li ženu, budeš
míti štěstí, pakli mužského, vrať se domů,
zvláště zle, potkáš-li sedláka s dobytkem
Mtc. 1892. 195. Úsudky, mudrosloví o že-
nách. Naps. Fr. C. Zašovský. Nár. listy
1892. č. 188. Feuilleton. O ž. těhotných
v 16. stol. Cf. Wtr. Obr. II. 751. — Ž. =
manželka. Ženy vojenské v 16 věku. Vz Wtr.
Obr. I. 337. nn Muž a žena. Vz Zř. zem.
461., 694. V pátek se svatba dokoná, v so-
botu ž. hotová. Sš P. 665. Když ž. ne-
může poroditi, mají se všecky zámky v domě
pozodmýkati a prsteny s prstů posvlékati.
Val. Vck. A já sem synek dobrý, ženku
mám zlú. když idu do šenku, ona za mnú.
Ženo moja, dušo moja, nestaraj sa. přídeme
do šenku, napijem sa. Val. Vck. Bude-li sa
hodit, budem kostel robit, javornicí chlapci
budú doňho chodit, z javornických děvčat
budú ženy robit. Brt. P. II. 323. Ne dívka,
jen ž. může býti matkou. Sml. Ženě po-
mohl pán Bůh (slehla). Črn. Zuz. 200. Že
ji vždy chtěl k ženě (za ženu) míti. Arn.
132. Jestiť veliké pohanění, jestliže ž. prv-
ním místem vládne; Žena pěkná a dobrá
jest ozdobou svého muže. Mark. Stará
žena, mladý muž, hotová je pračka. Orl.
VIII. 161. Muž so ženou ako deti pod ste-
nou, hneď schlpia, hneď pomeria sa. Orl.
XI. 11 Druhá žena jako první dítě (milá).
Brt. Když ž. muže obohatí, jsou ustaviční
svárové atd. Cf. Výb. II. 1651. Každá ž.
rozhněvajíc se před mužem svým, že jí
po vůli není, umí řemeslně plakati a když-
koli chce, to vždy pohotově má (vz Pláč).
Zlomyslné ženě veliká zástěra k hříchu
jest víra mužova atd. Výb. II 1654.-1656.
Miluj věrně ženu svoji, ač chceš býti při
pokoji. Sv ruk. 204. Hodná ž. umře muži
do roka. U N. Bydž. Kšť.

Ženáček, čku, m., Weibling, m. Rk.

Ženáčský. Ženáčský spolek, Heiraths-
vermittlungsverein, Heirathsverein. Slov. N.
Hlsk. IV. 61.

Ženba. O chudé ž. říkají: Anko pojď,
já už idu; ty vezmi měch (= pytel) a já
bídu. Slez. Šd.

Ženc, e, m. = žnec. Vz List. fil. 1891.
37.

Žencula, y, ženčica, e, f. = šnečka. Mor.
Brt. D. 147.

Ženeva = Genovefa. Kld. Rok. I. 267.

Ženich. Svrbí-li někoho nos, říká: Svrbí

mne nos, bude v pekle posvícení nebo:
přijde ženich. U N. Bydž. Kšť.
Ženicha = nevěsta. Bhm. Fl. 467.
Ženima. Výb. I. 275, Pass. 294.
Ženimčiě. Sv. ruk. V. I. 219.
Ženina = ženima. Št. Kn. š. 226. 16.,
228. 3. a 11.

Ženiti se jak. Blázen se ženil očima a
ne ušima. Výb. II 1653. Ženil sem sa po
svéj vůli. Brt. N. p. 276. — se proč. Ne-
roď se ž. pro sbožie. Sv ruk. 249.
Ženka, zdrob. žena (choť). Mladá ž.,
starý muž, kde to spolkem bývá, tam do-
bře nebývá. Sš. P. 494. — Ž.= nevěstka.
Obyčejem lehké ženky. Bart. 89. Ct. Wtr.
Obr. II. 86., 781. Ž. prázdná, svobodná,
obecná. Wtr. Obr. II. 85. Tresty běžných
ženek v 16. stol. Vz Wtr. Obr. II. 781.
Ženkál, a, m. = ženkár. Šd.

Ženkylní, weibisch ; memmisch. Rk.
Ženný. Ž. víno, Branntwein, m. Arch.
IX 468.
Ženosloví, n, Gynäkologie, f. Rk.
Ženotepec, pce, m. = nenávistník žen,
Weiberfeind, m. Hvz

Ženoznalství, n. = ženosloví. Rk.
Ženský. Ž. typ, Dk., stydký úd, vz Úd
(i dod.); hospodářství (práce od žen obsta-
rávané), Črn. Zuz. 305., milosť (k ženám).
Kruml. 3. b. Není hněvu nad hněv ž. Mark.
Ž. spiknutí, devateré ďábelství. U Lužan.
Kšť Lesť, chytrosť, oklamání — ženské
umění Us Němc. Ž.hody (ku kterým zvány
jsou jen ženy po úvodu šestinedělky). Na
Domažl. NZ. I. 74. — Ž., subst. Ž. vysoká,
vz Haštabiga. Hej ženská, kam pak ? Us.
Rgl. Ženská táhne víc než mlýn. Us. Kšt.
Ženstvo, a, n., conjugium. Pršp. 63.
Žentourovna, y, f. = žentourov. Hrbk.
Žerav. Cf. Mkl. Etym. 410. a, Boh. 29
Ž. = studna. Phľd. X. 20. Ž. = stép pri
studni. Slov. Rl. Pr. II. 8., Šb. D. 74.
Žeravský = pocházející ze Žeravic. Mor.
Šd.

Žeřavý. Mkl. Etym. 409. b.
Žerď. Mkl. Etym. 410. b. — Ž. = pa-
vuza. Cf. Žerďovník (dod.).

Žerdina, y, f. = žerď. Mor. Knrz. U Mo-
dletína. Neud.

Žerdovka, y, f. = potok v Semil. Mzr.
149.

Žerďovník, u, m. = pavuzník, provaz,
kterým se pavuza (vz Žerď v dod.) vzadu,
utahuje, napřed řetězem, das Heuseil. V Kři-
vokl. Jos. Wagner.
Žeřevie. Ž. kl. 119. 4.
Žeřevný. Ž. uhlí = řeřavý. Ž. kl. 119. 4.
Žerfalk, z roman. List. fil. XVI. 179.
Žeřiti (slov. žariti, z pol. žarzyć), ží-
řiti = páliti. Pdg. 1886. 141.
Žerna. Mkl. Etym. 410. b.
Žernák, u, m. = žerna. Laš. Wrch.
Žerně, ě, f. = račí oko. U Humpolce.