1173

až 1748.), Výb. II 333., Arch. VII. 731.
Židé v 15. a 16. stol. v Čech. Vz Wtr. Obr.
I. 171.-213., 795., II. 902. U N Kdýně a j.
sluje ž jouchl Rgl. Ano i ti lidé židé ne-
věrní. Let. 427. Židé pražští. Tk. VIII. 547.
Jak čert židy bere (po pořádku, bez roz-
mýšlení něco dělati). Mor. Rgl. Ž krscený,
vlk zkrocený. Slov. Rr. Sb. Židové všichni
křiků. Hr. ruk. 245. Drží se toho jako ž.
své víry. Us. Hra na umrlého žida. Cf.
Km. 1887. 277. a 566., Brt. Dt. 125, 126
Dětská říkadla: 1. Žide, žide, hep hep hep,
vem ty kůžky na chrbet a běž s nima do
Rakús, tam ti dají chleba kus. 2. Já sem
židáček z Vojkhovic, khupuju khůžičky
z khozlovic, třebas byla za phůl phata.
jenom když je dost chlupatá. 3. Kožky,
rožky, starý krám a koření a u žida dru-
hého nic nevoní. Km. 1886. 636. — Ž. s ve-
dlejším významem atd. Z. půjčí v prednovie
merici, sedlák vráti dve. Slov. Vck. Dá ti
jako ž. kurvě (málo). Čce. Tkč. Ž. v osadě
a štika v rybníce, to jedno. Kmk. Kdo sa
u žida 20 roků živí, tomu aj čert sa diví.
Val. Vck. Nedej bože, abych umřel, až za-
platím, co sem dlužen, néprv Bohu, potom
lidům, naposledy žehnám židům. Sš. P.
280. Spěš (spíše) od žida na pobožných
pěsničkách vyzpívá, než od vás dostane.
Brt. Jeden žid nedělá jarmarku. Bž. Bez
jednoho žida bude jarmok. Slov. Orl. IX.
246. Tlačí se jako ž. na palírňu. Mor. Vhl.
Had, ještěr a žába, kostelník a bába, žid,
němčour a hovno, to vše sobě rovno. Us.
— Ž. věčný. Cf. Ott. I. 484. — Ž. = že-
brák, kocour (šmouha na bílené zdi). Laš.
Wrch. Ta zeď je samý ž Nap — Ž. =
fúsál, fasole bílá s černými fousy. Brt.

Žídě = sýkora parukářka. Šír. Pt.

Žídek = nenasyta. VSlz. I. 237 — Ž.
Pav. Cf. Pyp K.II. 336., Ukaz. 114., 78,
D. Gesch. 197.. 202, 254, 265., 269., Tk
VIII. 547.

Žídelnatý. Ž. zem, ze které se prýští
žídlo. Val. Slavč. 88.

l. Židký. Cf. Mkl. Etym. 411. a.Z. krmě.
Ezp. 1576. — Ž. = ohebný atd. Ž-mi me-
tlami je bíti kázal. Marg. v. 197

Židla. Cf. Mkl. Etym. 411. b. U Úboče.
Rgl. Ž., judaicus, kámen. Kozk., Pršp. 6 5.

Židle. Cf Stůl (dod.).

Žídlo = hadí jazyk Mor. Mtc. XVI. 88.

Židomil. Ž-lové = křesťané, kteří při-
jali křest, ale více se drželi mosaismu. Exc.

Židomilství, n., vz. předcház.

Židovec tuhý = tamaryšek obecný, my-
ricaria germanica, Myrikarie, f. rostl. 81.
les. Cf. Židovník (dod.).

Židovečka, y, f., vz Židovka. Kos.

Židovina, tempus. Pršp. Ž-ny, cf. Žilo-
vina (dod ).

Židovka. Trase sa mu ruka, jakoby bol
se ž-kú spal. Slov. Rr. Sb.

Židovna. Je to jako v ž-ně, v židov-
ském kostele (hluk je tam). Us. Fč.

Židovník tuhý, tamaryška, myricaria

germanica, Tamariske, f. Sl. les. Vz Žido-
vec (dod.).

Židovská, é, f. = mor. tanec. Brt.

Židovský masopust. Zbrt. 40. Ž. doktor
(doktor je žid). Us. Fč. Ž. soud (když židé
jsou souzeni). Výb. II. 324. Daně ž. v Čech.
v 13. stol. Vz Pal. Rdh. II. 113 Ž. dluh.
Arch. X. 478. Pro strach ž. (ze židů) se
skryli. Ev. víd. Jan 7. 13, List. fil. 1886.
376. Ž. hřbitov, Tk. VIII. 145., 471 , rych-
tář, 473., obec, 473., přísaha, 483., škola,
152., 471., zahrada, ulice, 547., klobouk ve
středověku. Cf. Zbrt. Krj. I. 252. Ž. hrob
(se skrčenou kostrou v něm). NZ. I. 112.

Židula, y, f. = židovina, židovka. Obli-
zuje sa so ž-lou. Slov. Phd. VIII. 162

Žieňa = ženka. Slov. Sokl. I. 362., Obr.
Ps.

Žieňátko, a, n.= ženka. Slov. Orl. VI. 89.

Žierka, vz Žírka.

Žiernictvo, a, n , Mastwirthschaft Cf.
Žírník. Veľké ž. provodzoval. Slov. Sokl.

I. 353.

Žierník, cf. Žírník. Striasli sa svojho
domového ž-ka. Slov. Sokl. I. 353.

Žieti, vz Žíti 4.

Žiezě. Ž. kl. 61. 5., 106. 33. a j., Pass.
302. Věč i jedné žiezě neměla k hřiechu.
Pravn. 394.395. Žiezě trpění. 859. Žiezi
kroci (krotím). 916. Mámť silnú žiezi po
tobě. 1962. Mú žiezi hasil. 2067. Hladem,
žiezi. 2717. Ve staré češtině vrch držela
žieze, žiezný, žiezivý, žiezlivý, žiediti se,
jakož nejhojněji se nalézá u Um. roud., ale
nazpět až do legendy o Pilatu a Jidáši sto-
povati se dá. V prvotním překladu bible
části starší mají též žiezi a odvozená od-
tud slova. Rovněž tak věc se má ve spi-
sech Štítného. Naproti tomu žiezň s odvo-
zenými odtud slovy obecno je v Rkk., V.,
Ev. olom., B. mik. a zejména ve spisech
Mr. Jana Husi a potom napořád, až žiezě
vyšlo ze zvyku atd. Jir. Mor. 77. (68.).
Žiezí usvadli. Výb. I. 340 Bydla věčného
žiezi trpie. Výb. 1. 1179.

Žiezivý, vz předcház.

Žiezlivý, vz Žiezě (dod.).

Žiezněti. Ž. kl. 43. 3., 106. 5. a j

Žieznivý, vz Žiezě (dod.), Modl. 50. a.

Žiha = Sigmund. Kld. Rok III. 238.

Žihadlo. Mkl. Etym. 406. b.

Žíhaný. Kolčavka černobíle ž-ná. Hlb.

II. 483.

Žihata =jm. louky a návrší u Rakous.
Vacarda.

Žíhati. Mkl. Etym. 406. b. Ž. látku
v rouře. Rm. I. 56. (45.).

Žíhavice, e, f. = palčivá horečka.

Žíhavka. Cf. Č. Kn. š. 153.

Žihle. Jak tam stavěli radnici a jak za-
střelili v lese divného ptáka. Vz Sbtk.
Krat. h. 286.

Žíbnouti někoho = dopáliti, udeřiti.
Vz Žáhati, Žíhati Rgl.