1176

Živorník, u, m., balsamita, rostl., zastr.
Pršp 31. 48.

Živorodý = živorodný. Ž. bahenka. Ott.

III. 77.

Živosť. Mkl. Etym. 411. b. Ž. jazyka.
Vz Jg. Slnosť. 10. Ž. těla (život). Št. Kn.
š. 265. 17.

Život, vita, Ž. kl. 7. 6., venter 21 15.,
viscera 50. 12., uterus. 57. 4. Ž., vita, das
Leben Ž. hmotný, skutečný, spolkový-, ná-
rodní, rodinný, státní. Dk. Až sa človeku
ž-ta odnechcieva. Slov. Phľd. II. 340. Svůj
ž. za něco dáti. Výb. I. 441. Jaký ž., taký
čin, jaký otec, taký syn. Slez. Šd. Co jest
ž , krátký sen Vc. Lab. 152. Biti se s kým
o ž. Výb. I. 617. a j. — Ž. = osoba. Chce
sám svým ž-tem vlehnouti (osobně). 14. stol.
Jag. Archiv. Kubín má svým ž-tem dělati
n. dělníka dobrého postaviti. Arch. VII.
620. — Ž., Leibesrente. Také ž-ty, kteréž
jsú na tom zapsány měli, na téhož Beneše
tiemto listem převodiece. Arch. VIII. 494. —
Ž. = břicho. Na miesto brucha užívajú oby-
čajne život Ž ma bolí. Phľd. VI. 210. —
Ž. matky. K těžkému ž-tu ji přivedl. 1534.
Wtr. Obr. II. 620. — Ž., das Leibel a p
Který člověk může jiným lidem ž. prodlou-
žiti ? Krejčí. Brt.

Životistý, lebenstüchtig.

Životně někam táhnouti. Arch. VIII.241.

Životnice, e, f. = žena životníkova.
U Roušína. Plsk.

Životník, a, m. = kdo má ve statku
selském ,na životy', t. j. do smrti byt a
čásť pozemků (obyč. mladší bratr vlastníka
statku). U Roušína. Plsk.

Životnosť. Ž. mluvy. Dk. Aesth. 269.
Ž. či předmětnosť krásného celku. Ib. 355.
U 1. a 2. sklonění činí se rozdíl mezi ži-
votnými a neživotnými. V 13.-15. stol. roz-
hodovala osobnost, ne ž List. fil. 1882.
126.

Životopis. Cf. Jg. Slnosť. 95., Ukaz. 79.,
Mus. 1886. 650.-653.

Životoplodný, Leben erzeugend. Lpř.

Životoprava, Diaetetik. Cf. Životo-
správa.

Životopudný, Leben treibend. Ž. zář
jarního slunce. J. Sv. Presl.
Životospráva, Diaetetik. Cf. Slov. zdrav.
Ž. v těhotenství, Schwangerschaftsdiaetetik.
Vz Životoprava (dod).

Životosprávný. Ž. pravidla. Cf. Slov.
zdrav. 142.

Životoslovec, vce, m. = životovědec,
Physiolog. Sl. les.

Životověda, Physiologie. Sl. les.

Životovědec, dce, m., vz Životoslovec
(dod.).

Životožravý, lebenzehrend. Lpř.

Živubytí. Ž. kl. 152. b. 5.

Živý. Cf. Mkl. Etym. 411. b. Ž. společ-
ník. Vz Vš. VI. 20. Buďte zdrávi, vy krajané
živí, já som dobojoval, bojujte že i vy. Koll.
Zp. 1. 37. Aby ho za živa červi žrali! Us.

Tkč. Živ vyskytuje se rádo ve tvaru jmen-
ném: Kdo to směl živ učiniti? Hrad. 76. b
Plakala nemajíc své paní živa čím pochovati
Pass. mus. 473. Auvech žeť mi (Marii) živě
jest ostati. Modl. 169. b. Cf. List. fil. 1886.
410. — Ž. subst. Běží jako ž. (čerstvě).
Pojedeme jak živí. Us. u Kr, Hrad. Kšť.
Leze živý na živého po železe na dřevo
(jezdec — kůň — třmen — sedlo). Brt. —
Živu býti. Člověk jsi, krátkého živ jsa
času. Bart. 124. Slyším, že naše živu býti
nic nenie. Kruml. 288. a. Ač tak živu býti
jest. Ž. wit. Ezech 16. — jak. Ktož sám
sebú nemóž živ býti, jistěť umře Št. Kn š
40. Ne v jednom chlebě jest živ člověk,
ale ve všelikém slovu, jež pocházie z úst
božích. Ib. 54. Jsúc živi nepořiedně. Ib.
49. Kromě těla býti živu Ib 71 — čím.
Loupežem živ jest. Výb. II. 988. Duch du-
chem živ jest. Šf. III. 195. Zvířata jedno
druhým živo. Výb II. 1586 Ž. Bůh. K živu
Bohu úpěl. Hrad. 132. b. — Ž. = čerstvý
atd. Ž. moc mne od tebe neodtrhne. Šml.
Živou věcí nedopustil toho. Kom. Ž. cit,
slovo, smysl pro krásu, Dk., interess, úča-
stenství, Tš., touha, naděje. Stárek Oči
nabyly živějšího lesku. Alb. Živá červeň
květů. Čch. Když jsem kázání živou řečí
přednášel. Jr. K. I. Čiernuška, čierna, čo
sa ti má stáť, keď sa do ťa bude ž maso
pcháť (čižma — noha). Slov. Rr. MBš. —
Ž. = čirý, pouhý. Samá živá skála. Rr. Sb.
— Ž. vlas Jak jej na Mor. zhánějí. Vz
Mtc. XV. 290. = Ž. oheň (boží, dřevěný,
lesní, nový) = třením dřev způsobený. Mách.
150.

Žízek, zka, m., os. jm Arch. VII. 483.

Žízeň. Cf. Mkl. Etym 411. b., 409. a.,
Slov. zdrav., Jagić Arch. XII. 202., Žiezě
(dod.), Žizň, Pršp. 66. (victus).

Žízlivý. Jestliže žizliv jest píti, daj jemu.
Ev. olom. 101.

Žízněti. — abs. Žízněla jest duše má.
Ev. olom. 41. 3. a j.

Žízniti. Krnd. 147. — co. Ktož žiezní
spravedlnosť. Krnd. 147. — po čem. Lač-
něji a žizní po spravedlnosti Št. N. 246.
15., 284. 23 , 286. 1. — čeho. Žiezním řádu
a pokoje, Výb. II. 750., spravedlivosti. Št.
N. 281. 1. — s inft. Své ponížení pomstiti
žíznil. Zr. Zál.

Žíznivý Ž-ví nasyceni budú. Ev. víd.
91. Žízniv biech. Ev. olom. 233. Zemi ž-vú
bez vody. lb. 100. Viděli jsmy tě ž-va. Sb.
223.— čeho: pravdy, Št. Kn. š. 147., spra-
vedlnosti Št., Bart. 231.— k čemu: k do-
bývání bohatstvie. Krnd. 138.

Žízno, a, n., ubertas, zastr. Hank. Sb. 253.

Žíznosť. V hladu a žíznosti. Ev. olom.
104.

2. Žízný. Žízným sem byl (esurivi). Ev.
olom. 232.

Žížala. Cf. Mkl Etym. 412. b. (žuzg
summen), Kram. Slov., Mllr. 63., Brm. IV
2. 88.—90. Ž , hmyz. 1380. Ž-ly prší s nebe.
Cf. Zbrt. 143. — Ž. = druh dlouhých ten-
kých bobů hracích. Vchř. — Václ. Ž. Do-
novský. Cf Slavín, č. 36. v příloze str. 12.