Předchozí (1175)  Strana:1176  Další (1177) |
|
|||
1176
|
|||
|
|||
Živorník, u, m., balsamita, rostl., zastr.
Pršp 31. 48. Živorodý = živorodný. Ž. bahenka. Ott.
III. 77.
Živosť. Mkl. Etym. 411. b. Ž. jazyka.
Vz Jg. Slnosť. 10. Ž. těla (život). Št. Kn. š. 265. 17. Život, vita, Ž. kl. 7. 6., venter 21 15.,
viscera 50. 12., uterus. 57. 4. Ž., vita, das Leben Ž. hmotný, skutečný, spolkový-, ná- rodní, rodinný, státní. Dk. Až sa človeku ž-ta odnechcieva. Slov. Phľd. II. 340. Svůj ž. za něco dáti. Výb. I. 441. Jaký ž., taký čin, jaký otec, taký syn. Slez. Šd. Co jest ž , krátký sen Vc. Lab. 152. Biti se s kým o ž. Výb. I. 617. a j. — Ž. = osoba. Chce sám svým ž-tem vlehnouti (osobně). 14. stol. Jag. Archiv. Kubín má svým ž-tem dělati n. dělníka dobrého postaviti. Arch. VII. 620. — Ž., Leibesrente. Také ž-ty, kteréž jsú na tom zapsány měli, na téhož Beneše tiemto listem převodiece. Arch. VIII. 494. — Ž. = břicho. Na miesto brucha užívajú oby- čajne život Ž ma bolí. Phľd. VI. 210. — Ž. matky. K těžkému ž-tu ji přivedl. 1534. Wtr. Obr. II. 620. — Ž., das Leibel a p Který člověk může jiným lidem ž. prodlou- žiti ? Krejčí. Brt. Životistý, lebenstüchtig.
Životně někam táhnouti. Arch. VIII.241.
Životnice, e, f. = žena životníkova.
U Roušína. Plsk. Životník, a, m. = kdo má ve statku
selském ,na životy', t. j. do smrti byt a čásť pozemků (obyč. mladší bratr vlastníka statku). U Roušína. Plsk. Životnosť. Ž. mluvy. Dk. Aesth. 269.
Ž. či předmětnosť krásného celku. Ib. 355. U 1. a 2. sklonění činí se rozdíl mezi ži- votnými a neživotnými. V 13.-15. stol. roz- hodovala osobnost, ne ž List. fil. 1882. 126. Životopis. Cf. Jg. Slnosť. 95., Ukaz. 79.,
Mus. 1886. 650.-653. Životoplodný, Leben erzeugend. Lpř.
Životoprava, Diaetetik. Cf. Životo-
správa. Životopudný, Leben treibend. Ž. zář
jarního slunce. J. Sv. Presl. Životospráva, Diaetetik. Cf. Slov. zdrav. Ž. v těhotenství, Schwangerschaftsdiaetetik. Vz Životoprava (dod). Životosprávný. Ž. pravidla. Cf. Slov.
zdrav. 142. Životoslovec, vce, m. = životovědec,
Physiolog. Sl. les. Životověda, Physiologie. Sl. les.
Životovědec, dce, m., vz Životoslovec
(dod.). Životožravý, lebenzehrend. Lpř.
Živubytí. Ž. kl. 152. b. 5.
Živý. Cf. Mkl. Etym. 411. b. Ž. společ-
ník. Vz Vš. VI. 20. Buďte zdrávi, vy krajané živí, já som dobojoval, bojujte že i vy. Koll. Zp. 1. 37. Aby ho za živa červi žrali! Us. |
Tkč. Živ vyskytuje se rádo ve tvaru jmen-
ném: Kdo to směl živ učiniti? Hrad. 76. b Plakala nemajíc své paní živa čím pochovati Pass. mus. 473. Auvech žeť mi (Marii) živě jest ostati. Modl. 169. b. Cf. List. fil. 1886. 410. — Ž. subst. Běží jako ž. (čerstvě). Pojedeme jak živí. Us. u Kr, Hrad. Kšť. Leze živý na živého po železe na dřevo (jezdec — kůň — třmen — sedlo). Brt. — Živu býti. Člověk jsi, krátkého živ jsa času. Bart. 124. Slyším, že naše živu býti nic nenie. Kruml. 288. a. Ač tak živu býti jest. Ž. wit. Ezech 16. — jak. Ktož sám sebú nemóž živ býti, jistěť umře Št. Kn š 40. Ne v jednom chlebě jest živ člověk, ale ve všelikém slovu, jež pocházie z úst božích. Ib. 54. Jsúc živi nepořiedně. Ib. 49. Kromě těla býti živu Ib 71 — čím. Loupežem živ jest. Výb. II. 988. Duch du- chem živ jest. Šf. III. 195. Zvířata jedno druhým živo. Výb II. 1586 Ž. Bůh. K živu Bohu úpěl. Hrad. 132. b. — Ž. = čerstvý atd. Ž. moc mne od tebe neodtrhne. Šml. Živou věcí nedopustil toho. Kom. Ž. cit, slovo, smysl pro krásu, Dk., interess, úča- stenství, Tš., touha, naděje. Stárek Oči nabyly živějšího lesku. Alb. Živá červeň květů. Čch. Když jsem kázání živou řečí přednášel. Jr. K. I. Čiernuška, čierna, čo sa ti má stáť, keď sa do ťa bude ž maso pcháť (čižma — noha). Slov. Rr. MBš. — Ž. = čirý, pouhý. Samá živá skála. Rr. Sb. — Ž. vlas Jak jej na Mor. zhánějí. Vz Mtc. XV. 290. = Ž. oheň (boží, dřevěný, lesní, nový) = třením dřev způsobený. Mách. 150. Žízek, zka, m., os. jm Arch. VII. 483.
Žízeň. Cf. Mkl. Etym 411. b., 409. a.,
Slov. zdrav., Jagić Arch. XII. 202., Žiezě (dod.), Žizň, Pršp. 66. (victus). Žízlivý. Jestliže žizliv jest píti, daj jemu.
Ev. olom. 101. Žízněti. — abs. Žízněla jest duše má.
Ev. olom. 41. 3. a j. Žízniti. Krnd. 147. — co. Ktož žiezní
spravedlnosť. Krnd. 147. — po čem. Lač- něji a žizní po spravedlnosti Št. N. 246. 15., 284. 23 , 286. 1. — čeho. Žiezním řádu a pokoje, Výb. II. 750., spravedlivosti. Št. N. 281. 1. — s inft. Své ponížení pomstiti žíznil. Zr. Zál. Žíznivý Ž-ví nasyceni budú. Ev. víd.
91. Žízniv biech. Ev. olom. 233. Zemi ž-vú bez vody. lb. 100. Viděli jsmy tě ž-va. Sb. 223.— čeho: pravdy, Št. Kn. š. 147., spra- vedlnosti Št., Bart. 231.— k čemu: k do- bývání bohatstvie. Krnd. 138. Žízno, a, n., ubertas, zastr. Hank. Sb. 253.
Žíznosť. V hladu a žíznosti. Ev. olom.
104. 2. Žízný. Žízným sem byl (esurivi). Ev.
olom. 232. Žížala. Cf. Mkl Etym. 412. b. (žuzg
summen), Kram. Slov., Mllr. 63., Brm. IV 2. 88.—90. Ž , hmyz. 1380. Ž-ly prší s nebe. Cf. Zbrt. 143. — Ž. = druh dlouhých ten- kých bobů hracích. Vchř. — Václ. Ž. Do- novský. Cf Slavín, č. 36. v příloze str. 12. |
||
|
|||
Předchozí (1175)  Strana:1176  Další (1177) |