1180

1. Župan. Ct. Mkl. Etym. 413. a. Ž., do-
minus, got. sipôneis, discipulus. Šf. Strž. I.
63., 73, 469. O ž. v Čechách vz Pal.
Rdh. II. 152. nn. Vz Krajský (dod.).

2. Župan. Cf. Mkl. Etym. 413. b., Zbrt.
Krj. I. 21., Šb. D. 18

Županec, nce, m., hrad u Blátenského
jezera. Sokl. II. 34.

Župice. Vz Pakošky, Mkl. Etym. 413. b
Ž. = dlouhý, k tělu šitý kabát bez límce
z buré húně (z přirozeně hnědé vlny). Na
obou stranách přišity jsou cínové bombíky
(kulaté knoflíky), na levé straně mimo to
pakošky pouze k ozdobě, neboť k zapínání
jsou u krajů haklíky a babčice. U rukávů
jsou červené polovýložky světlomodrými n.
zelenými šňůrkami ohraničené Slavč. 67.

Župnica, e, f. = župice. Slov. Sokl. II. 27.

Žúr, vz Žour. Ž. = druh polské polévky.
Slavč. 88.

Žurachvin, žoravin, u, m. = růžočervená
jahoda, Moosbeere, f. Slov. Orl. II. 211.

Žuran, a, m., pahorek. Pam. arch. I. 48.

Žurek, rku, m. = polévka n. omáčka ze
zelnice (Krautwasser) a z vajec. Laš. Wrch.

Žúriť = zuřiti Toto oprav v: zuřiti.

Žurnalisovati = býti žurnalistou, jour-
nalismen. Vchř.

Žurový. Ž. holubinka. NZ. 1. 11.

Žutáčka, y, f. = žloutemce. Slov. Rr.
Sb.

Žuták, u, m = žluták, dukát. Slov. Rr.
Sb.

Žutavy, ves u Napajedel. Pk. Npj. 83.

Žutochvost, vz Žlutochvost.

Žuvati. Mkl. Etym. 412. a Nie hoden ž.
z orecha šupiny. Slov. Phľd VIII. 132.

Žuždovati, resonare, zastr. Hank. Sb.
182.

1. Žúžel. 1380. Cf. Žížala, Žíci, žehu.
Šf. III. 496. Ž., stellio. Bhm.

Žužlati = šišlati. Lib. NZ. I. 455.

Žužulina, y, f. = žežulina, kukačina.
Slov. ZObz. XXII. 139.

Žvačky, žvočky, pl. = větší kusy slámy
ze řezačky místo drobné řezanky vyšlé
U St Jič. Vhl.

Žvádlo, a, n. = huba, Mund, m. Svým
na mě žvádlem bekáš. Drk. v. 187.
Žváchati. Cf Mkl. Etym. 412 a.
Žvachel = žvanec, cumel. ČT. Tkč.

Žvachlati v dialektech. Vz List fil. 1892.
362.

Žvachtal, a, m. = žváč. Rk.

Žvachtanice, e, f., albernes Geschwätz.
Rk.

Žvam, u, m. = žvast Šf. Strž. II. 588.

Žvampala, y. m.= žvanil. Mor. Vhl.

Žvampati = žvaniti. Mor. Vhl.

Žvanda, vz Rozžvandati.

Žvanec Vz Oškomek (dod.). Kráva ztra-
tila ž. = přestala přežvykovati. Vz NZ I.
130.

Žvánek. Nemá ani ž-ka chleba (nic). Mor.
Neor.

Žvastanice, e, f., Plauderei, f Rk.

Žvástati Šf. III. 503.

Žváti. Mkl. Etym. 412. a., Šf. III. 503.,
511. Hlúpotu ž. Vhl.

Žvatlalka, y, f., Plauderin, f. Rk.

Žvatlot, u, m. = žvatlání. Pdl.

Žviakať = žvýkati. Slov. Phľd. II. 563.

Žvir, u, m. = hrubý písek, štěrk, Kiessel-
stein, Kiessand, Gries, v horn. Hř.

Žvirovisko, a, n , Kiesboden, m. Hř.

Žvočky, vz Žvačky (dod ).

Žvoun, a, m, = zbon. Bk.

Žvuntrati = hubovati, mumlati. V Plzeň.
Otv.

Zvyk. Cf. Mkl. Etym 412. a.

Žvýkací svalstvo, Kaumusculatur, f. Ž.
tabák. Ct. KP. VI 596.

Žvýkač, Kaumuskel, m Šv. 31 , Ott. V.
175. Křeč ž-če. Kaumuskelkrampf, m., ochr-
nutí, -lähmung. Ktt. exc.

Žvýkačový čiv, nervus massetericus.

Žvýkati. Mkl. Etym. 412 a. Ledakohos
žvýkal (pomlouval). Let. 405.

Zžéci, vz Žžíci,

Žžení, n., das Brenuen. Rk. Vz Žéci.

Žžici (Žžieci) Jir Mor. 59. Chybně m.:
žéci. Cf také Prk. v Kroku 1889 243