V dod. 886. a. v 3. ř. sh. hleděll oprav
v: hleděli.

Na Chodsku se a hojněji přehlasuje
(v ě, é), á (v ie, í) než v nynější češtině
vůbec. Vz List. fil. 1891. 33. Na Dolno-
bečovsku na Mor. se a po měkkých sou-
hláskách obyč. nepřehlasuje. Cf. List. fil.
1891. 417. Tam se á nepřehlasuje a neúží
v í. Vz ib. 418. Místo ou je á v: šťárať
(šťourati). Vz ib. 426. Cf. o a á a o jejich
změnách také List. fil. 1892. 417.—452. (Gb.).

Á (aa) = ale, ale ale, a však. Št. Kn. š
313. (Er.). — Á = ach. Á co sem ztratil,
zrativ čas! Št. Kn. 273. 20. Á, kak mne
bolí! Ib. 121.

-a přípona kmenotvorná. Vz Gb. Ml. I. 57.

Abeceda v říkadlech dětských. Vz Km.
1886. 638.

Abecedářský národ = Čechové. Šf. III.
393.

Ablbuk, a, m. = dobytče neduživé. Čce.
Tkč.

About E. Cf. Bačk. Př. 100.

Abrahamův. A-movo lůno. Vz Mách. 19.

Abršpašský. A. stěny. Vz Ott. VI. 23. a.

Absinthol, u, m , v lučbě. Rm. II. 335.

Absolutní (nespojité) zájmeno. Gb. Ml.
II. 89.

Absolutno, a, n., Mus. 1887. 544.

Abstraktní jm. Vz Gb. Ml. II. 72. nn.

Aby. Nevěděl, aby (žeby) byla panna.
Lomn.

Aby ne. Nezaplatíš-li, udám tě. Aby ne
(nevídáno)! BPr.

Acediamin, u, m., v lučbě. Vz Rm I.
411.

Acenaftan, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
313.

Acetanhydrid, u, m., v lučbě Vz Rm.

I. 409.

Acetanilid, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
31., Chodounský.
Acetenylbenzol, u, m., v lučbě. Vz Rm.

II. 210.

Acetoctový. A. kyselina, v lučbě. Vz Rm.
I. 486.

Acetofenon, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
117.

Acetochlorhydrosa, y, f., v lučbě. Vz
Rm. I. 356.

Acetonitril, u, m., v lučbě. Vz Rm. I.
192.

Acetonovitosť, i, f. A. krve, Aceto-
naemie.

Acetylendikarbonový. A. kyselina. Vz
Rm. I. 525.

Acetylkarbinol, u, m., v lučbě. Vz Rm.
L 364.

Acidalbumin, u, m., v lučbě. Vz Rm.
II. 404.

Ač = jestliže. Sv. ruk. 173. v. 449., 199.,
200., 202. a j., Št. Kn. š. 44., 119. Ač mne
hledáte, nechajto těchto odjíti. Drk. (Mus.
1888. 333.). — Ač = pokud. Ač móžem pa-
matovati, mluvil takto. Arch. VIII. 336.

-ač, -áč. Vz Gb. Ml. I. 63., Šf. III. 428.
Kdy -ač a kdy -áč? Možno tedy říci, že
-áč mají všecka jednoslabičná a z vícesla-
bičných všecka odvozená od jmen příponou
ačJb a pak výjimkou některá z odvozených
od sloves příponou čiB, která významem
nejsou nomina agentis, ale označují věci a
nástroje; ostatní mají -ač. Km. 1883. 59.

Adagium. Cf. Jg. Slnosť. 22.

Adam. Čemu se nenaučil Adámek, A.
se nenaučí. Us. Zb. Hra na Adama. Vz Brt.
Dt. 196. — Cf. Mách. 165.

Adámek K. Cf. Bačk. Př. 124., Tf. Mtc.
3, 33., 34., Mus. 1886. 617., Pyp. K. II.
535.

Addas, a, m., sajka. Vz Brm. 1. 3. 243.

Adipový. A. kyselina. Vz Rm. I. 516.

Adjektivalie = nevlastní adjektiva: par-
tic., některé číslovky, rodová zájmena. Vz
List. fil. 1886. 373.

Advokat. O a. v 16. stol. Vz Wtr. Obr
II. 714. nn.

Aeneis. Obsah její. Vz Vor. P. 177.

Aenigma. Vz Jg. Slnosť. 158.

Aequivalence, e, f. Cf. Aequivalent
(dod.).

Aërosan, u, m. (aer a sanare) = přístroj
k čištění vzduchu. Nár. Listy. 1892. č. 229.
Příloha str. 3.

Aesopův. A-povy bájky. Vz D. Gesch.
296.

Aesthetičnosť, i, f. Dk.

Aesthetika znamená vlastně jen nauku
o čitelnosti (smyslu). Vz Pal. Rdh. I. 316.
Vz o ní v Ott. I. 293. A. básnictví, expe-
rimentalní, fantastická, formová, hudby,
ideová, mystická, obsahová, přírody, prak-
tická, uměn výtvarných, vědecká, všeobecná,
zpytovací. Dk.

Aethilidenbichlorid, u, m., v lučbě. Vz
Pelc. 350.

Aetilogie. Vz Jg. Slnosť. 55.

Affix. Cf. Jg. Slnosť. 24.

Affrikaty = aspiraty aassibilaty dohro-
mady. Gb. Ml. II. 195.

Agglutinující, vz Slučovací.

Agnusek = svěcený vosk. Vz Zbrt. 69

Aháta (Háta) = Agatha. Ev. olom. 302.

-ách. Vz Jag. Arch. II. 333. nn.

Achát, vz Drahokam (2. dod.). Červen
platí a-tu. Nár. listy.

521*