1186

Anekdota. Cf. Jg. Slnosť. 96.

Angel. Hus III. 7. A. zlý = hrom.

Angelikový. A. kyselina. Vz Rm. I. 437

Anger Mor., hud. sklad., nar. 1844. Srb.
162.

Angrešt. Cf. Kudláček, Kudlatinka.

Anhinga, y, f., plotus, pták. Cf. Brm.
II. 3. 621.

Anička. Hra na A-ku a Kačičku. Vz Brt.
Dt. 186.-187.

Anilín, u, m. Otravy a-nem. Vz Pelc.
298. nn.

Anilinový. Otravy solemi a barvami a-mi.
Vz Pelc 298. nn.

-anin ( enin) přípona jmen národů, rodin:
Lučané, Moravané, Slověnín (pl. Slované,
Slověné), Říměnín, Římanín (Plác), Polané
atd. Sing, u starých pořídku. Tato přípona
jest v celém Slovanstvu jedna z nejstarších
a nejrozšířenějších. Měštěnín a měšťanín,
zeměnín a zemanín v pl. měštěné a mě-
šťané, zemené a zemané. Zakončení -anin,
-enin užívá se ve slovanštině původně a
vlastně při tvoření jmen místních: Lučanin,
Poljanin atd. Vz Šf. III. 435.

Aninov, a, m., Annathal. Čechy I. 124.

Anisaldehydat, u, m., v lučbě. Vz Rm.
II. 115.

Anisalkohol, u, m., v lučbě. Vz Rm. II
105.

Aniž by. Cf. Brt. Ruk. Aniž (IV.) v dod
oprav v: Aniž (V.).

Anjel, vz Angel, Anděl

Anka smradlavá = stěnice obilná. ČT.
Tkč.

Ankrešt, vz Angrešt. Mllr. 88.

Annina Skála či Lysá Hora, Annafels,
u Zelnavy. Čechy. I. 250.

Annominatio. Vz Jg. Slnosť. 78.

Antecedens. Vz Jg. Slnosť. 41.

Anthracenkarbonový. A. kyseliny. Rm.
II. 272.

Anthraflavový. A kyselina Rm. II.
268.

Anthragalol, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
270.

Anthrachinon karbonový. Rm. II. 273.

Anthrachryson, u, m., v lučbě. Rm. II.
271.

Anthranilový. A. kyselina. Rm. II. 140.

Anthrapurpurin, u, m., v lučbě Rm.
II. 270.

Anthrarufín, u, m., v lučbě Rm. II.
268.

Anthrarufol, u, m., v lučbě. Rm. II.
262.

Anthrol, n, m., v lučbě. Rm. II. 261.

Anthropomorfický, antropomorphisch.
Vz Jg. Slnosť. 158.

Anthropotomie, e, f., = pitva člověka,
anatomie v užším smyslu, z řeč.

Antifona v názvosloví církevním také
= krátký předzpěv před každým žalmem.
Vor. P. 52.

Antigl, a, m. = hora na Šumavě. Čechy
I. 94.

Antiklimax. Vz Jg. Slnosť. 65.

Antikrist, a, m. Cf. Zbrt. 19.

Antikva, y, f. = latinka rázu starého
a tvaru zakulaceného. Gb Ml. II. 221

Antikvovati něco = starým činiti.

Antilopa. Cf. Hlb. II. rejstřík XXVI.

Antipendi-um, a, n , z lat. = skvostná
opona hedvábím, zlatem a stříbrem vyší-
vaná n. protkaná, drahokamy a perlami po-
setá, kterou ověšuje se přední strana oltářní.
Vz Ott.

Antithesis. Vz Jg. Slnosť. 66. A. v mor
národních písních. Vz Brt. N. p. III. CXX.

Antitheton. Vz Jg. Slnosť. 66.

Antoň, ě, m. Istřabský And. 21.

Antoniš, e, m., os. jm. Arch. VII. 640.

Antové = hlavní větev vindického kmene
dle Jornanda. Šf. Strž. I. 84.

Anyše, e, f. = Anysia, os. jm. Kld. Rok.

I. 219.

Aorist. Cf. Šf. III. 588., 604., Ott. II.
499., Gb. Ml. I. 140., II. 159 , 160.

Apa, y, m. = otec. Slov. Šb. D. 75.

Aperçu (apersy), fr. = přehled, skizza,
krátce vyslovená myšlénka. Nár. listy.

Apigenin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
340.

Apoakonitin, u, m., v lučbě. Vz Rm.

II. 395.

Apodosis. Cf. Jg. Slnosť. 79.

Apofylenový. A. kyselina.. Vz Rm. II.
382.

Apochinin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
385.

Apolog. Cf. Jg. Slnosť. 155.

Apophthegma. Cf. Jg. Slnosť. 96.

Apostina, y, f. = Anostem, Eiterge-
schwür. A se jí složila. Črn. Z. 81.

Apostoli waren nichts anderes als der
Einbegleitungsbericht des Untenichters an
das Appellationsgericht jedoch mit dem
Unterschiede, dass das Gericht, welches das
Urtheil gesprochen hatte, sich in solchem
Berichte erklären musste, ob es dafür hält,
dass die Appellation Platz greifen soll o.
nicht Geschichte des böhm. Appellations-
gerichtes von Graf von Auersberg. I. 68
1805.

Apostrofa. Cf. Jg. Slnosť. 63., 72., Vor.
St. 62. A. v mor. národ. písních. Vz Brt.
N. p. III. CXIX.

Apoštol. Apoštoli Výb. I. 264.

Apotheka = kotce. Vz Wtr. Obr. I.541.

Apothekář = apatykář. Jich patron sv.
Apollonius. Zbrt. 241.

Appellační soudy v Čech. v 16 stol. Vz
Wtr. Obr. II. 685. nn.

Applikace = výšívání látkou podložené.
Us.

Appositio. Cf. Jg. Slnosť. 80.

April první. Vz Zbrt. 95.—96.

-ár příp. jmen národů, rodin: Kopiničár.
Vz Šf. II. 436.

-ař. Cf. Gb. Ml. I. 59. a násl.

-ář. Cf. Gb. Ml. I. 59., -ař nebo -ář?
Zkrátka mohlo by se pravidlo říci takto:
Užívejme vždy koncovky -ář vyjímajíce ta
dvouslabičná jména, ve kterých před -ař
jest jen jedna souhláska. Km. 1882. 572.

Arabinosa, y, f., v lučbě. Vz Rm. I.
565.

Arachový. A. kyselina. Vz Rm. I. 430.

Arapaima, y, f. = kadal, arapaima, ryba.
Vz Brm. III. 3 323.



	1186

	Anekdota. Cf. Jg. Slnosť. 96. Angel. Hus III. 7. A. zlý = hrom. Angelikový. A. kyselina. Vz Rm. I. 437 Anger Mor., hud. sklad., nar. 1844. Srb. 162. Angrešt. Cf. Kudláček, Kudlatinka. Anhinga, y, f., plotus, pták. Cf. Brm. II. 3. 621. Anička. Hra na A-ku a Kačičku. Vz Brt. Dt. 186.-187. Anilín, u, m. Otravy a-nem. Vz Pelc. 298. nn. Anilinový. Otravy solemi a barvami a-mi. Vz Pelc 298. nn. -anin ( enin) přípona jmen národů, rodin: Lučané, Moravané, Slověnín (pl. Slované, Slověné), Říměnín, Římanín (Plác), Polané atd. Sing, u starých pořídku. Tato přípona jest v celém Slovanstvu jedna z nejstarších a nejrozšířenějších. Měštěnín a měšťanín, zeměnín a zemanín v pl. měštěné a mě- šťané, zemené a zemané. Zakončení -anin, -enin užívá se ve slovanštině původně a vlastně při tvoření jmen místních: Lučanin, Poljanin atd. Vz Šf. III. 435. Aninov, a, m., Annathal. Čechy I. 124. Anisaldehydat, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 115. Anisalkohol, u, m., v lučbě. Vz Rm. II 105. Aniž by. Cf. Brt. Ruk. Aniž (IV.) v dod oprav v: Aniž (V.). Anjel, vz Angel, Anděl Anka smradlavá = stěnice obilná. ČT. Tkč. Ankrešt, vz Angrešt. Mllr. 88. Annina Skála či Lysá Hora, Annafels, u Zelnavy. Čechy. I. 250. Annominatio. Vz Jg. Slnosť. 78. Antecedens. Vz Jg. Slnosť. 41. Anthracenkarbonový. A. kyseliny. Rm. II. 272. Anthraflavový. A kyselina Rm. II. 268. Anthragalol, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 270. Anthrachinon karbonový. Rm. II. 273. Anthrachryson, u, m., v lučbě. Rm. II. 271. Anthranilový. A. kyselina. Rm. II. 140. Anthrapurpurin, u, m., v lučbě Rm. II. 270. Anthrarufín, u, m., v lučbě Rm. II. 268. Anthrarufol, u, m., v lučbě. Rm. II. 262. Anthrol, n, m., v lučbě. Rm. II. 261. Anthropomorfický, antropomorphisch. Vz Jg. Slnosť. 158. Anthropotomie, e, f., = pitva člověka, anatomie v užším smyslu, z řeč. Antifona v názvosloví církevním také = krátký předzpěv před každým žalmem. Vor. P. 52. Antigl, a, m. = hora na Šumavě. Čechy I. 94. Antiklimax. Vz Jg. Slnosť. 65. Antikrist, a, m. Cf. Zbrt. 19. Antikva, y, f. = latinka rázu starého a tvaru zakulaceného. Gb Ml. II. 221	Antikvovati něco = starým činiti. Antilopa. Cf. Hlb. II. rejstřík XXVI. Antipendi-um, a, n , z lat. = skvostná opona hedvábím, zlatem a stříbrem vyší- vaná n. protkaná, drahokamy a perlami po- setá, kterou ověšuje se přední strana oltářní. Vz Ott. Antithesis. Vz Jg. Slnosť. 66. A. v mor národních písních. Vz Brt. N. p. III. CXX. Antitheton. Vz Jg. Slnosť. 66. Antoň, ě, m. Istřabský And. 21. Antoniš, e, m., os. jm. Arch. VII. 640. Antové = hlavní větev vindického kmene dle Jornanda. Šf. Strž. I. 84. Anyše, e, f. = Anysia, os. jm. Kld. Rok. I. 219. Aorist. Cf. Šf. III. 588., 604., Ott. II. 499., Gb. Ml. I. 140., II. 159 , 160. Apa, y, m. = otec. Slov. Šb. D. 75. Aperçu (apersy), fr. = přehled, skizza, krátce vyslovená myšlénka. Nár. listy. Apigenin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 340. Apoakonitin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 395. Apodosis. Cf. Jg. Slnosť. 79. Apofylenový. A. kyselina.. Vz Rm. II. 382. Apochinin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 385. Apolog. Cf. Jg. Slnosť. 155. Apophthegma. Cf. Jg. Slnosť. 96. Apostina, y, f. = Anostem, Eiterge- schwür. A se jí složila. Črn. Z. 81. Apostoli waren nichts anderes als der Einbegleitungsbericht des Untenichters an das Appellationsgericht jedoch mit dem Unterschiede, dass das Gericht, welches das Urtheil gesprochen hatte, sich in solchem Berichte erklären musste, ob es dafür hält, dass die Appellation Platz greifen soll o. nicht Geschichte des böhm. Appellations- gerichtes von Graf von Auersberg. I. 68 1805. Apostrofa. Cf. Jg. Slnosť. 63., 72., Vor. St. 62. A. v mor. národ. písních. Vz Brt. N. p. III. CXIX. Apoštol. Apoštoli Výb. I. 264. Apotheka = kotce. Vz Wtr. Obr. I.541. Apothekář = apatykář. Jich patron sv. Apollonius. Zbrt. 241. Appellační soudy v Čech. v 16 stol. Vz Wtr. Obr. II. 685. nn. Applikace = výšívání látkou podložené. Us. Appositio. Cf. Jg. Slnosť. 80. April první. Vz Zbrt. 95.—96. -ár příp. jmen národů, rodin: Kopiničár. Vz Šf. II. 436. -ař. Cf. Gb. Ml. I. 59. a násl. -ář. Cf. Gb. Ml. I. 59., -ař nebo -ář? Zkrátka mohlo by se pravidlo říci takto: Užívejme vždy koncovky -ář vyjímajíce ta dvouslabičná jména, ve kterých před -ař jest jen jedna souhláska. Km. 1882. 572. Arabinosa, y, f., v lučbě. Vz Rm. I. 565. Arachový. A. kyselina. Vz Rm. I. 430. Arapaima, y, f. = kadal, arapaima, ryba. Vz Brm. III. 3 323.