1216

čas (zkoumají, jaký bude). Mor. Brt. — Č.
v mluvn. Č. budoucí. Cf. Šf. III. 611. nn.
Č. a jeho výrazy slovesné. Vz Gb. Ml. II.
159., Ott. V. 884. — Č., čes. týdenník. Vz
násl. Časista. — Č., a, m., os. jm. č. Jan =
Jan Nečas. Bačk. Př. 48.

Čásati, čásnouti = udeřiti, švihnouti, Č.
krávu provazem po hřbetě. Mor. Brt.

Časista, y, f., přívrženec časopisu Času.

Časkún, a, m., carpita, zastr. Pršp. 16.
61. Rj,: čaským.

Čáslav, ě (i), f. Vz Boleslav (i dod.).
Z Č-vi. 1773. Mus. 1891. 249. Do Čáslavě.
Arch. X. 519.

Časník. Cf. Pal. Rdh. I. 64. (neschvaluje
tohoto slova). Č. ex čaše (češe, číše), cali-
ciarius. 11. stol. D. Gesch. 83.

Časno. V městě bylo již z časna živo.
Prss.

Časnosť světa. Hš. Št. 41.

Časobod, u, m,, Zeitpunkt. Dk. Dj. fil. 43.

Časomíra a přízvuk. Cf. Zl. Jg. 53., 128,
393., 56., 59., 217., 222., 234

Časopis. Cf. Ott. V. 869 Č. musejní. Vz
Tf. Mtc. 287. Časopisy r. 1890. vydávané.
Vz Noviny (i dod.), Český katalog biblio-
grafický za r. 1890. Sest. B. Foit a J. Sprin-
ger. Č. čeští r. 1834. Vz Pal. Rdh. I. 63. až
až 73., Ott. VI. 356.

Časopisecký. Č. literatura (uložená v ča-
sopisech). Ad. Černý.

Časopisectvo české. Vz Ukaz. 23. a
předcház.

Časoslovo. Vz Sloveso (dod.), D. Lhrg.
92. nn.. Gb. Ml. II. 151. nn., Brt. Ruk. 71.
nn. Dialektické zvláštnosti českého č-va.
Vz List. fil. 1892. 100.

Časování. Vz Gb. Ml. I. 132. nn., Ott.
V. 879 , Vr. 276.

Časovaný. Č. tvar. Vz Gb. Hl. 67.

Časově. Oblíbenost písní č. obmezená.
NZ. I. 35. To č. k sobě patří, der Zeit
nach. Ndr. Anthr. I. 40.

Časový. Č. příslovečná věta. Vz Gb. Ml.
II. 40.

Částka, y, m., os. jm. Č. ze Šternšteina
Ferd. Jos., dr. med., spis. † 1740. Vz Ott.
V. 881.

Částkovitě, theilweise, particulariter.
V.V. 46.

Častný = šťastný, zastr. Hank. Sb. 341.

Častovanka, y, f. = častování. Slov. N.
Hlsk. IV. 104.

Častovna, ě, f. = častoveň. Slov. Czm.
127.

-čátko : synčátko, srnčátko. Brt. D. 150.

Čatr, u, m., coccus, látka ? zastr. Pršp.
69. 99.

Čančiti (čavčiti) = neslušně, mlaskaje
jísti. U Turnova Vac.

Čava, y, f. = kavka. Šb. D. 59.

Čažárka, y, f., rybník v Písecku.

Čbara = čbera. Slov. Phľd. XII. 739.

Čber, u, m., míra obilí. Cf. Arch VIII.
528, 549., Dčeber.

Čc splývá v c: panáček, pl. panáčci —
panáci, dat. kočce — koce, v omáčce —
v máce. Dol. List. fil. 1891. 441.

Ččice, čtice, štice = tesknosť. Gb. Ml. II.
195.

Če nom. zastr. V akkus. skráceno v č:
oč, nač, več. D. Lhrg. 213.

Čeber, bru, m. = čber. Arch. VII. 219.

Čebiš, e, m. = Č. Fr. Tf. Mtc. 6.

Čeče = člověče. Us praž. Pepíků.

Čečetka = malé děvče. Tak co ty, č-tko?
Us. Rais.

Čečina, y, f., potok u Štítova. Ott. VI.
83. b.

Čečínská louka. Arch. VII. 617.

Čečule = střízlík. Brm. II. 2. 184.

Čech. Dobrovský Gesch. 65. vykládal toto
jméno jako minulý čas od slovesa četi, t. j.
počínati, jm. Čech tedy co počínající, jenž
něco začíná nebo začátek (Mus. 1827. II. 3.).
— J. Kollár od kmene těch, jako ve slo-
vech potěcha, útěcha. — J. Jungmann jako
snad stažené ze jména Česlav a jméno ná-
roda od vůdce Čecha. — Pav. J. Šafařík
od kmene čaju, odkudž čas, čáka, čakám
č. čekám (Strž. II. 428., 455., 457.). — Šej-
nocha od skandinavského jména skoegh n.
schach, jež znamená tovaryše (lecha) pro
zbojnictví ze země vypověděného. — Fr.
Sasínek od slova číhati n. čichati ve smy-
slu : lovec, bojovník.— Fr. Prusík od jména
Časta. (Původ jm. Čech. V Praze 1885. Ze
zpráv o zased. Král. čes. společn. učené.
Jag. Archiv X. 1. str. 218.), Ott. V. 890.—
Fr. Slavík na základě histor. pramenů jako
skrácené vlastní jm. staroslovanské Česti-
slav, Ctislav. (Mus. 1890. 568. nn.). — Ig.
Hošek v Mtc. XV. 215. nn. ze skrácení
slovu: čeledín = člen čeledi čili rodu (ro-
dák). Čechové tedy = členové téhož rodu
či rodáci; anebo od čelB n. čela (rod) pří-
ponou -ák n. -ín, čelák n. čelín = člen
rodu či rodák. — Pl. Česi, Čechové. Št.
Strž. II. 457., Šf. III. 429. Němec a Čech
v 15. a 16. stol. v Čechách. Vz Wtr. Obr
136.—170. Nebude viděti Čecha. Alx. B.
87. Co Č., to hejtman. 15. stol. Cf. Mtc.
XVI. 65. — Č. Jan. Cf. Tf. Mtc. 209. —
Č. Svatopl. Tf. Mtc. 249., 250., Bačk. Př.
180., Pyp. K. II. 537., Ott. V. 891., Světz.
1880., Liter. listy. 1886. — Č. Adolf (Taus-
sig), hud., naroz 1841. Srb. 170., Ott. V.
891. — Č. Kar., operní pěvec. Vz Ott. V.
891. — Č. Kar. Otak., spis., nar. 1842. Vz
Ott. V. 891.

Čecha, y, f., poblica, zastr. Pršp. 49. 38.

Čechácký kroj. Vz Čechák. Us. Tkč.

Čecháč Frant. Bedř., inženýr a spisov.,
nar. 1853. Vz Ott. V. 893.

Čechák. Č-ci = obyvatelé v Litomyšlsku,

Čechel, chlu, m., sudarium. Ev. víd. 44.,
Ev. ol. 198. Nechav čechla nah utekl. Ev.
olom. 253. Obličej jeho čechlem bieše obi-
nut. ČE. 34.