1221

Čistějí = čistější Velim č. nežli jiní.
Št. Kn. š. 71. 20.

Čistem = očistomok, zum Schein. Č. na
druhou stranu hledel. Slov. Sokl. II. 357.

Čistění v městech v 16. stol. Vz Wtr.
Obr. II. 179. nn.

Čistěnký = velmi čistý. Č. voda. Mor.
Rgl.

Čísti. Šf. III. 500. V dialektech. Vz List.
fil. 1892. 103.

Čistička, y, f., v tkadlc. Rgl.

Čistilka, y, f., Rammeisen, n., -spiess,
m. Hř.

Čistiti. Že jest hotov toho se č.; Byl
hotov svú česť před nimi č. Půh. V. 86.

Čistítko, a, n. Č. u ručnice, Putzstock,
m. Ott. VI. 762.

Čistnař, e, m., alchimista, zastr. Pršp.

41. 21.

Čist niti, gt. odluky, vyskytuje se rádo
ve tvaru jmenném. Kázal je čisti niti svléci.
Pass. 55.

Čistnitý = čistonitý (nasl.).

Čistonitý. Kázal je (panny) čistonité
svléci. ML. 50. b. Druzí č-tí preč pospí-
cháchu. Pulk. 39. a. Páni dali sú sě č-ti
na zimu nositi. Pulk.

Čistoslovanský, reinslavisch. Č. jméno.
Šf. Strž. 1. 308.

Čistota. Muži milují č-tu, ale ne čistění.
Němc. Ch. 1. 32.

Čistovanitě. Osoba č. nahá. Exc. Vz
Čistonitý (předcház.).

Čistovaniti, vz předcház. Nechali jich
nahých č. (adv.). Kron. mos.

Čistý se od špinavého neumaže. Us. Vor.
Buď čist v rozkoši. Lg. kr. dod. v. 93.
Čisto haneb to zrcadlo (led). Č. Kn. š. 249.
Tím toho čist býti chtěl. Arch. X. 305. —
Č. = krásný. Damašek leží v čisté rovni.
Výb. II. 1029. Jest tam mnoho sadóv pře-
čistých. 1b. 1030. a j.

Čišena, vz Češna. Hš. Št. 71.

Číšník, fungia. Cf. Brm. IV. 2. 503.

Čítanka od čítaný. Vz -enka, Ott. VI.
765.

Čitatel. Akkus. sg.: č-le (v mathem.).
Sold. 11.

Čítati v dialektech. Vz List. fil. 1892.
368.

Čitedlně, fühlbar. (To) na sobě č. ne-
súce. Chč. m. s. III. 15.

Čitedlný, lesbar. Výb. II. 292. Lépe: či-
tatelný, četebný. Věst. I. 14.

Čitel, e, m., gratocenderius, zastr. Rozk.

Čitelnictví, n. = lektorství. Hnoj.

Čitelník, a, m. = lektor Hnoj.

Čitelný. Vz Čitedlný.

Číti, starší tvar čiúti, sentire. Ev. ol. 64.
Cf. Ott. VI. 765. Č. v dialektech. Vz List.
fil. 1892. 119., 124. Kterýž čije den, pánuť
čije, qui sapit diem, domino sapit; Buoh
v pokoře a veselí daj vám se č., det vobis

idipsum sapere; Ani horkosti ohně čil sem.
Ev. ol. 172., 95., 32.

Čitule, e, f. = posvátná deska. Hnoj.
146.

Čivodař, e, m., aquista, zastr. Pršp. 41.
22.

Čivosloví, n., neurologia.

Čivstvo. Cf. Ott. VI. 777.

Čížek Fr. Vz Slavín č. 35. v příl. str. 6.
— Č. Ant., Kar., Ivan, Frant. Vz Ott. VI.
781. nn.

Čižina, y, f., potok ve Slez. VSlz. III.
141.

Čižní. Č. ptáci. Wtr. exc.

Čjudo, a, m. Vz Čudo (2. dod.).

Čjuš = ciž, tociž, tocjuš, totiž, u Slo-
váků podnes totjuž. Leg. o 12 apošt. 62.

Článkování, n., artikulace. Vz Gb. Ml.
II. 192.

Člapanina, čliapkanina, y, f. = bláto.
Slov. LObz. XIX. 43 , XVI. 43.

Člapati = šlapati. V Domažl.

Člen. Někdy místo něho chybně užívají
ukazovací náměstky ten. Vz Brt. Ruk. 9.,
D. Gesch. 399.

Členka, y, f. Č. spolku, weibl. Mitglied.
Us. Rgl.

Člienok = členok. Slov. Sal. P. 335.

Čloupnouti = šlápnouti. U Kdýně. Rgl.

Člověk. Cf. Ott. VI. 789. nu. Všeci lidé
všecko víja (vědí). Val. Slavč. 73.

Člověkozpytný. V ohledu č-tném. Šf.
Strž. I. 36.

Člun = hanácký klobouk. Kmk. Sb. sp.
II. 112.

Člunatka, vz Brm. IV. 2. 330.

Člunkohlaví, n., Scaphocephalie.

Člunovka, y, f., cymbium, plž. Vz Ott.
V. 816.

Člunozubec, balaeniceps, pták. Vz Brm.
II. 3. 387., 411.

Člup. Půh. V. 171.

Člupek, pku, m. = schodek v peci vy-
hloubený, po němž se na pec lezlo. Na
Hané. NZ. II. 150.

Čmáňa, dle Káča = brynda, bryndal.

Čmáňati se = bryndati se (ve vodě).

Čmarykář. Šf. Strž. I. 490.

Čmel. Cf. Brm. IV. 607.—408., Ott. VI.
800.

Čmol, u, m. = kus, který čumí. V prus.
Slez. Mus. 1892. 400.

Čmuchavý. Na č-vou bábu hráti. Lib.
NZ. I. 456.

Čmulík, u, m. = buchta zadělaná hustým
mlékem, dojeným krátce před otelením
krávy a po otelení. V Plzeň. Otm.

Čmýra blánitá, bolestná, dysmenorhoea
membranacea. Čmýra mázdřitá, náměstná,
pozdní, předčasná, zadržená. Vz Ott. VI.
801.