1228

Děrnatka, y, f., terebratula, Terebratel,
f., Armfüsser. Brm. IV. 2. 175. nn.

Deržava, y, f. = država. Slov. Czm. 81.

Deržavný = državný. Slov. Czm. 81.

Des = kdež. I des co má. Půh.

Děs, Leviathan. 14. stol. Bhm. min., Pršp.
3. 29.

Desát. Vz Listy fil. 1886. 385

Desátek. Cf. Arch. VIII. 610., Desátník
(2. dod.). — D., Gabelfrühstück, n. U Chrou-
stova u Milet. Tbnk.

Desaterako, auf zehnerlei Weise. Trpí
na d. Orl. VI. 291.

Desátník = zástupce čtvrtního hejtmana
v 10. části jeho čtvrti, tato 10 čásť čtvrti
slula desátek. 16. stol. Wtr. Obr. II. 25.

Descendenční theorie. F. Heusler 32.

Deset. Cf Šf. III. 638., Gb. Ml. I. 122.
Pakli ráčíš všichnu deseť (subst.). Výb. I.
378.

Desetice, e, f., die Zahl ,zehn'. Šf. III.
625.

Desetičný. D. soustava čísel. Šf. III. 625.
D. místo. Ib. 650.

Desetislabičný, vz Desítislabičný.

Desetistrun, u, m., dekachordon, hud.
nástroj. Srb. 183.

Desetka vína (míra) Arch. XI. 38.

Desetník, u, m., peníz Také: šesták,
šesťák, šoufek, švihel, šupajzn, šupec, šup,
šuprdekl. Us.

Desiatka, y, f. = desítka bankovka. Slov
Šd.

Desinfekční prostředky: karbolová ky-
selina , karbolové vápno, zelená skalice,
lysol, chlorové vápno, kreolin, kreolinový
prášek, karbolan vápenný, solutol, solveol,
sírová kyselina, karbolový prášek, železnatý
chlorid, dvojsiřičitan vápenatý, karbolín.
Nár. listy.

Desintegrator, u, m. D. ve mlýně pů-
vodně k roztloukání uhlí a rud, potom
k rozdrcování obilí. Vz KP. V. 641.

Desítihaléř, e, m., mince nová, Zwölf-
hellerstück.

Desítipanský úřad = úřad desíti pánů,
soudili dlužní věci. Wtr. Obr. I. 675, II
620.

Desítislabičný. O čes. verši d. Vz. J.
Goll. v Mus. 1871. 246. nn.

Desítitisící, der zehntausendste.

Desítka, y, f. = zub. V zloděj. řeči.

Deska = prkno. Chudý (= hubený) jak
d. Us. Brt. — D. kladková,, Rollenbolzen,
Axe einer Rolle. Hř. — Desky. Smlouvy na
telecí kůži napsané a dubovými dckami,
odkudž dcky zemské jméno vzali, upevněné.
Výb. II. 1323. Dsky čes. zemské byly za-
loženy asi v polovici 13. stol. a shořely
r. 1541. Vz Pal. Rdh. II. 162. nn. Z které
příčiny a kdy je počali psáti česky? Vz
Výb. II. 820. Vz také: Arch. VIII. 610.,
Ukaz. 25., Výb. II. 819. nn., Pal. Rdh. II.
104., 424. nn., Mus. 1863. III. 184. nn.
Kterak se do nich vkládalo a z nich vy-
kládalo? Vz Výb. II. 822. nn. Kteří jsú
dskami vespolek zapsáni; Výpis z desek;
Desky ohledati; Táhnouti se na dsky.
Desky mu svědčí; Desky zemské otevříti.

O. z D. Dskami něco znamenati, landtäflich
anmerken. Zř. F. I. A. X. 4.

Deskáč, e, m. = barák z desek. Slov.
Phľd. X. 308.

Desknatka, y, f., aspar, zastr. Rozk. Cf.
Desnatka (doleji).

Desknatý. Oltář z paženie d-tého. BO.

Deskriptiva, y, f, Descriptivlehre. Vz
Ott. VI. 346.

Desnatka, y, f, aspar, zastr. Pršp. 71.,
62. Cf. nahoře Desknatka.

Desnice, e, f. = pravice. D. Gesch. 66.

Desoxalový. D. kyselina. Rm. I. 547.

Desoxybenzoin, u, m., v lučbě. Vz Rm.
II. 237.

Destillator, a, m. = kdo destilluje.
Orth.

Desunčané v Polsku. Šf. Strž. II. 422.

Dešák, a, m. = tažný vůl. Bývá pobízen
slovem: deš (jdeš)! U Chroustova u Milet.
Tbnk.

Dešč, e, m. = déšť. Ev. ol. 143., 136.
a j., Mill. 111.

Déšť. Vz. Mz. v List. fil. VII. 168., Mách.
24., 45., 57., 62.—63., 173., 174. D. hrachu,
manny, masa, pšenice, řípy, ryb, žitný. Vz
Zbrt. 143. Z jara měch déšťa a z hrsť blata;
na podzim z hrsť déšťa a z měch blata.
Mor. Vck. Dščóm přikázal; Čakachu mne
jako dště: Ote dštěv trpěli sú; Horúcí oheň
se dštěm. BO. — D. zlatý = vlasy zlaté.
Čch. Brč. 50.

Deštění, n., Verkleidung., f. Pcl. Cf.
násl.

Deštiti, co (čím) kam. Oči na něj pa-
prsky své deští. Zr. Doňa S. Odkud deštil
ji (lásku) na celou zem. Zk. exc. Račiž
deštěm s nebe na nás d. Brt. N. p. 600.

Deštná, é, f., hora, Deschnaer Koppe.
Řvn. 216.

Deštník. Concert pod d-kem (konc. Hla-
holu v sále, ne pod širým nebem). Us.

Děťátko v koledě vánoční. Vz Zbrt. 266.,
267.

Detektivka, y, f. = malý přístroj foto-
grafický, kterým lze nepozorovaně a rychle
něco fotografovati. Us.

Dětinský. D. knihy (pro děti). 17. stol.
Mus. 1892. 70

Dětský. D. literatura. Vz Ott. VI. 329.
D. věk. Napsal J. Košťál 1892.

Děva vodní. Cf. Mách. 123., Děvana
(dod.)

Devald Ondř., farář † 1752. Mus. 1891.
306.

Děvana či Děva, y, f., bohyně. Vz
Mách. 35. — D., verbaceum, rostl. Vc. Lab.
150., 260.

Devaterník, tussilago farfara, hojí de-
vaterý vřed úmorný. Mor. Brt.

Devaterohlásek. Cf. Brm. II. 2. 210.

Děvče jako kvítí, jako růže, jako anděl.
Us. Tkč. Prve říkali: Děvče, uteč, chlapci
jdou. Nyní: Chlapče, utec, děvčata jdou.
Brt.

Děvečka = dcera. Nejprv synu svému
20 kop míš , d-kám též 20 kop míš. Me-
lichar. Monogr. Unoště 30.

Děvečník, a, m., deflorator, zastr. Rozk.,
Pršp. 43. 81.