1240

Duchovidec, dce, m. = spiritista. Vz
Duchovid.

Duchovník, a, m., pharisaeus. V B. mik.
skoro všude jen po různu čte se : zákon-
ník. Jir.

Dukát, také: kanárek, strnádek. Us.

Důkaz vedoucí (Nz.) lépe: dokazovatel;
D., že byl někdo jinde, Alibi-Beweis. Neč.
Způsob d-zu, Beweisart, vážení d-zu, Be-
weiswürdigung. Nz.

Důkazně. Tch. 1889. 37.

Důkazový, Beweis-. Vch. Důk. 56.

Důklad. Jestliže by se komu nezdálo
přestati na jich právě, bude moci učiniti
d. k vyššímu právu. Melichar. Monogr.
Unoště. 217. Té válce nic odolati nemohl,
k tomu také duokladu (peněz) neměl. Výb.
II. 846.

Důkladný koláč = veliký. Kv. 1884.
189.

Duklíř, e, m. = náčiní bednářské. Wtr.
Obr. I. 588.

Dulcit, u, m., v lučbě. Rm. I. 554.

Dulcitan, u, m., v lučbě. Rm. I. 555.

Dúlej, e, f. = dažď, čo kratšou pŕškou
prejde (přeháňka). Slov. Hdž. Čít. 155.

Důlek. Kdo má d. v bradě, dvakrát se
ožení (vdá). Us.

Důlní, ího, m. = správce dolu. Us. Rgl.

Dulší = dolejší. Mor. Brt. D. 155.

Dům. Co je v domě, to je pro mne. Us.
Brt.

Důměnka = podmínka, Bedingung, f.
Arch. IX. 363. a j. tam.

Dunaj. Cf. Šf. Strž. I. 551., Mách. 141.
až 142. — D., potok v Bělorusi. Ib.

Dunajský F. Cf. Bačk. Písm. 1. 431.

Dunda, y, f. = ženská nepořádně ustro-
jená; plodící úd ženský. D. rozdundaná.
Čce. Tkč.

Dunder Jos. A Cf. Tf. Mtc. 236, Bačk.
Př. 134., 143.

Duně, abides, zastr. Pršp. 17. 92.

Dunidlo, a, n. Nár. list.

Duny, abides, zastr. Rozk.

Dup, quada. Pršp. 61. 77.

Dupajciti = dupati. Slov. Němc. I. 35.

Dupák, a, m. = kdo pořád okolo práce
chodí, ale málo udělá. Lib. NZ. 1. 457.

Dupancovati = dupati. Slov. Phľd. VIII.
238.

Dúpě. Lišky dúpě (foveas) mají. Ev. ol.
42.

Dupějka, y, f. = doupě, jamka. Ezp.
1754.

Duplát, u, m. D. pod menší pečetí. Arch.
IX. 3o.

Důplesiť = důrazně tvrditi. Lib. NZ 1.
548.

Duplhák, u, m. = dělo, Doppelhaken
Výb. 11. 1503.

Dupotný. Postup paryp d-ný, stampfend.
Phľd. VI. 267.

Duran, u, m. = jídlo z mouky pečené.
Us. Hk.

Durdík Jos. Cf. Tt. Mtc. 236., Ukaz.
97., Pyp. K. II. 537., Mus. 1886. 619., 1887.
537., Bačk. Př. 180. a. Písm. I. 926 — D.
Petr. Tf. Mtc. 249., Bačk. Př. 180. — D.

Alois, nar. 1839. Cf. Bačk. Př. 40., 160. —
D. Pav. Bačk. Př. 72., 96.

Durditi. V poslední řádce duří oprav
v : durdí.

Durich Václ. Cf. Pyp. K. II. 537., Bačk.
Písm. I. 926.

Durkati, vz Chrýľava (2. dod.).

Durman. Cf. Ott. VII. 78.

Durnouť = zavaditi. Slov. Němc. I.24.,
III. 28.

Durol, u, m., v lučbě. Cf. Rm. II. 65.

Durylový. D. kyselina. Cf. Um. II. 181.

Důsan, u, m., Intension. Hš.

Dusati = trkati. Kráva ji dusla. U Chrou-
stova u Milet. Tbnk.

Dusík, u, m., jm vězení v Kolíně v 16.
stol Wtr. Obr. I. 665., II. 836 — D. Jan
Lad., hud. 1761.—1812. Vz Srb 86.

Dusiti, suffocare. Drže zadušováše jej.
Ev. ol. 300. Vz Dáviti (i dod ).

Duskovec, vce, m., hora v Písecku.

Důslednůstka, y, f., zdrobn. důsled-
nosť. Pušk. 212.

Důstojnosť (nyní: mocnina) v mathem.
Vydra.

Dušánek Jan. Cf. Mtc. 232.

Duše. Cf. Hš. Št. 284. Dušem, dušech
ve starších spisech. D Lhrg. 186

Dušek, ška, m. — D. Vavř. Cf. Mus.
1886. 619. — D. Frt., hud., nar. 1731. Vz
Srb. 69 — D. Václ., farář, 1721.—1792. Vz
Mus. 1891. 307.

Dušeslovně, psychologisch. Pal. Rdh.

I. 310.

Dušička, byla kaple za Novou branou
pražskou. Wtr. Obr. II. 873.

Dušičkáles, u, m. = plat o dušičkách.
Vz Zbrt. 40.

Dušičkový věnec = kladený na hrob
o dušičkách.

Dušičky. Den d-ček. Vz Zbrt. 178.

Duška, y, f. = dušička. Na dušky po
všech svatých. Výb. II. 396.

Dušna, y, f., psychomachia, zastr Rozk.,
Pršp. 59. 28.

Dušník, a, m. 11. stol. D. Gesch. 80. —
D, u, m. = zahradní hřebíček, dianthus
caryophyllus. Slov. Phľd. XII. 623.

Dušno. Bude mu dušněji nežli nám. Krnd.
33.

Dutenka, y, f, bulla, plž. Cf. Brm. IV

2. 307., Ott. IV. 915.

Dúti sa = douti se; hněvati se, durditi
se. Mor. Brt, Vhl. — D. = hnáti, vyháněti.
Révové puky d. začínajú. Slov. Hr. Sb.

Dutilka, y, f., Pemphigus, veš rostlinná,
Woll-, Pappel-, Gallenlaus. Cf. Brm. IV.
655. nn.

Dutky = předsíň chrámová. Svt. 2. 9.
(Fl.).

Dutohlavka, y, f., cladonia, druh lišej-
níků křovitých. Cf. Nk. J. Lišejn.

Dutonožka, y, f., druh lišejníků. Nk. J

Duvný, Gebläse-, v hutn. Hř.

Důvod. Instr. důvodu. Cf. Gb. Ml. II.
127.

Důvodný = divný. To mi bylo d-vné
Ten má d-nou tvář, že mu jedno líce oteklo.
V Plzeň. Brtv.