1241

Důvodový. D. zpráva, Srbený. 40., věta.
Vz Gb. Ml. II. 42.

Důvtip. Cf. Mkl. Etym. 352. O důvtipu
(geniovi); Jeho činnosť jest snadné vynalé-
zání potahů nezjevných, ale přirozených.
Pal. Rdh. I. 417., 418.

Duživý, vegetabilis. V.V. 56.

Dva. Cf. Šf. III. 627.

Dvacetice, e, f. = číslo dvacet. Šf. III.
625.

Dvacetičný. D. soustava čísel. Šf. III.
625.

Dvacetník: dvouček, dvoušup, dvaciáš,
dva švihle. Us.

Dvacítihaléř, e, m., Zwanzighellerstück,
n. Niklový d. Us. od r. 1892.

Dvacítikorunák, u, m., Zwanzigkronen-
stück, n. Us. od r. 1892.

Dváky m.: dvajáky, mylně anebo oby-
čejným přetvořením j v h i: dvaháky. Šf.
111. 511. D. = dva prsty, kterými se pří-
sahalo. Wtr. Obr. II. 661.

Dvanáctihlásek, ska, m. = sedmihlásek.
Brm. II. 2. 210.

Dvanáctikosočtverečník, u, m. Presl.

Dvanáctilichostranník, u, m. Presl.

Dvanáctiosobka, y, f. = konvice, v níž
se připravuje káva, čaj a p. věci pro 12
osob. Us Stč.

Dvanáctitrojstraničník, u, m. Presl.

Dvanáctníkový katarrh, Duodenalka-
tarrh, vřed, -geschwür.

Dvanástník, a, m., senator. Pršp. 80. 4.

Dvař, e, m., dialogus. Pršp. 84. 16.

Dveň, as, zastr., Rozk., diadragantum,
radix? Pršp. 33 16.

Dvéře, vz Dřvi (2. dod.), D. Lhrg. 186.,
191. (skloňování).

Dveřečka, pl., n. = dvířka.

Dveří, vz Drvi. Ev. víd. 51. a j.

Dveřnictví, n. = ostiářství. Hnoj.

Dvérohy, zweieckig. D. koruna. Výb.
II. 1569.

Dvéto, duplo. Učiníte jeho syna pekel-
ného d., než jste vy (tacitis eum filium ge-
hennae duplo quam vos. Matt. 23. 15.). Ev.
ol. 297.

Dvierčiatka, pl., n. = dvírečka. Smysly
sú akoby d. do duše ľudskej. DŠk. 1. 16.

Dvíhadlo, a, n., Heber, m. Rr. Sb.

Dvíhali, tollere. Ev. víd. 33., 4., 9., 44.
(Jir. Mor. 40.).

Dvira, y, f., Sphynx, zastr. Pršp. 12. 66.

Dvižný most = zdvihací. Slov. Orl. X.
194.

Dvojáč, e, m. = hrnec s dvěma uchy ;
větev s dvěma výstřelky; krbní podložka;
jelen ; uherský vůl. Mor. Rgl.

Dvojbřichý, biventer.

Dvojčelistí, doppelte Kinnbacken.

Dvojčočka. Vz Ott. VI. 809. 6.

Dvojduch v Ž. wit.; v Ž. pod. dvoj-
násoba.

Dvojdyšný. D. ryby, dipnoi. Vz Ott. V.
751.

Dvojemile, leuca, zastr., semeno? Pršp.
27. 61.

Dvojezma, y, f, bigamia, zastr. Pršp.
89, 45. Rj.: dvojezna.

Dvojhláska v češt. Vz Gb. Ml. I. 3.
D-ky: ou, ě (někdy), aj, ej, oj, uj atd. Gb.
Cf. Km. 1890. 88., Povelka, ia (dod.). D.
na Dol. Vz List. fil. 1891. 414.

Dvojhlavec, vce, m., dicephalus (tříruký
či třípažní, tribrachius, dvouruký, dibra-
chius, čtyřruký či čryřpažní, tetrabrachius),
cizopasníkový, parasiticus. Ktt. exc.

Dvojička, y, f. Karta d. (o dvou bar-
vách). Mor. Rgl.

Dvojičný, diplois. Ž. kl. 108. 29.

Dvojiti. Krása (jídel) hlad jí dvojí (zdvoj-
násobňuje). Ezp. 1601.

Dvojitý = obojetný. D. slova pochleb-
níka. Pož. 351.

Dvojkoleník, u, m. = závorka. Vz
Světz. 1893. 226.

Dvojkolka, y, f., vz Velociped (dod.).

Dvojkoníček, čka, m. D. šachový. Rgl.

Dvojkový svah, zweifüssige Böschung
1 : 2. Tch. 1889. 62.

Dvojlbí, dvojlebí, n., dicephalus. Vz na-
hoře Dvojhlavec.

Dvojlící, n., diprosopus (dvojoké, dio-
phthalmus, tříoké, triophthalmus, čtyřoké,
tetropthalmus, tříuché, triotus, čtyřuché,
tetrotus, motolicové, distomus). Ktt. exc.

Dvojlis, u, m. D. skládá se v cukrovar.
z dvou kalolisův uprostřed deskou od sebe
oddělených. Ott. V. 764. a., b.

Dvojnadcet (dvojí na deset), dvojnást,
dvanást. Ev. víd. 83., 97. Cf. Jir. Mor. 40.

Dvojně (dvoynie), duellum, zastr. Pršp.
78. 58.

Dvojník, u, m., peníz. Ort. Nást. I. 63. —
D , a, m., Achseltrager, Zuträger, m. Lidé
zlí, lstiví, d-ci a křiví. Arn. 29.

Dvojnosák, u, m., Zweispitz. Hrbk.

Dvojobličej, e, m., diprosopus. Vz na-
hoře Dvojlící a dole Dvojtváří.

Dvojobraz, u, m., Doppelbild, n.

Dvojosý, zweiachsig. D. nářadí v tělocv.
Rgl.

Dvojpažní, dibrachius.

Dvojpich, u, m. = dvojtečka. Světz.
1893. 226.

Dvojrodý = surdický. Sold. 24.

Dvojsiřičitan vápenatý. Vz Desinfekční
(2. dod.).

Dvojství, n Cf. HS. Št. 44., 119., 162.,
239.

Dvojsvalný. D-ní mlžové, dimyaria Vz
Ott. II. 915.

Dvojšpičák, u, m., Zweispitz. Hrbk.

Dvojtečka, y, f. Cf. Gb. Ml. I. 59.

Dvojtyčí v tělocv. Rgl.

Dvojvrcholit n. Bezdězské d. Řvn. 542.

Dvojzírný. D. brejle. Ott. IV. 628.

Dvojzoborožee, žce, m., dichoceros bi-
cornis, pták. Vz Ott. IV. 629.

Dvojzření, n., Diplopie, f.

Dvojzubec, bce, m. Cf. Brm. I. 3. 790.

Dvojženství, n. Arch. VIII. 303. Tresty
na d. v 16. stol. Vz Wtr. Obr. II. 776.

Dvořák Max., bibl. Vz Mus 1849. 138.
- D. A., hudeb. sklad., nar. 1841. Vz Srb
157. nn., Ott. VI. 373. a. — D. Rud., dr.
a mimoř. prof. v Praze. Bačk. Př. 104. —
D. Ant. Jar., kanovník. † 1747. Cf. Mus.
1891. 307., 1892. 335., Bačk. Př. 97., 99., 100,