Předchozí (1242)  Strana:1243  Další (1244) |
|
|||
1243
|
|||
|
|||
Dž : džgati, džina atd. Vz List. fil. 1891.
415. Džamije, e, f. = mešita. Klř. 98.
Džarek, rka, m. = drátařský učeň. Slov.
Phľd. XI. 80. Džbánkovitý. D. plody lišejníků. Nk. J.
Džber, míra obilí. Arch. VIII. 488.
|
Džčíti = dščíti. Ev. ol. 204. Cf. Jir. Mor.
38. b. Dle Prk. v Kroku 1889. 243. ne- správně m.: dščíti. Džigit, a, m. = nájezdník, válečník. Čer-
kesky. Lerm. I. 165. Džina, džina, dšinarata. List. fil. 1891.
415. |
||
|
|||
E.
|
|||
|
|||
E. Vz Gb Ml. I. 8. — E se odsouvá. Cf.
Gb. Ml. I. 9., D. Lhrg. 183., List. fil. 1891. 36. (v Chodsku). Na Dol.: mažem, zem, níž atd. List. fil. 1891. 420. E tam místo y. Vz Y (dod.). E tam odchylkou súženo v í: klíšče (kleště), vevírka atd. List. fil. 1891. 419. — E pohybné. Cf. Gb. Ml I. 9. nn. V Chodsku. Vz List. fil. 1891. 36 — E pů-
vodní jest úzké: člověče, pečeme, pečen. Cf. Gb. Ml. I. 4. É Vz Gb. Ml. I. 8. — É se úží v í. Vz
Gb. Ml. I. 8. Na Dol.: chlív, lízť atd. Brtch. É tam místo ý. Vz Ý (dod.). V Chodsku. Vz List. fil. 1891. 36. — É se odsouvá. Vz Gb Ml. I. 9. Ě Vz Gb. MI. I. 14., List. fil. 1878. 214.
nn. - Ě skleslo v e. Cf. Gb. Ml. I. 15. V Chodsku. Vz List fil. 1891. 38. Na Dol.:
veža (věž), tech, nejak. List. fil. 1891 421. — Ě. a vzniklé z něho e se odsouvá. Vz
Gb. Ml. I. 15. V Chodsku. Vz List. fil. 1891. 38. Dol.: vrtel (věrtel). List. fil. 1891. 421. — Ě se změnilo v i: pinkava. Ib. — Ě, které
se má za přehlásku z o a je střídnicí ob- dobného tvrdého o. Vz List. fil. V. 215. — Ě je dvojhláska ve slabikách mě, bě, pě, vě, fě; tu následuje po kratičkém i hláska e : piet. Ve slabikách ně, dě, tě není ě dvoj- hláskou, tu slyšíme ň, ď, ť a čisté e Gb. Ml. I. -ě přípona zmenšující: Srbě, ěte, žídě,
Turče. Šf. III. 421. Eau de Cologne. O přípravě vz K.P. VI.
367. Ebert, a, m. E K. E. Cf. Bačk. Písm.
I. 774. Ebonit, u, m. = tvrzený kaučuk. KP. VI.
343., 345. -ec přípona jmen zdrobnělých. Vz Gb.
Ml. I. 54. Příp. jmen národů, rodin: Mora- vec, Němec, Plavec. Vz Šf. III. 426. nn. Příp. -ec značí a) převzdívky od adjektiv a partc. pass.: náhlivec, ošklivec, odranec; b) konkretní zjevy děje kmenem označeného, způsoby ran: buchanec, lepanec, žducha- nec; c) trusy živočichů kmenem označe- ných: kravinec, kuřinec; d) různé: šulinec, oblinec, krutinec. Vz více v Brt. D. 145. -ecí. Cf. D. Lhrg. 245.
E čiba! = kterého kozla! Snad ne ? Exc.
-ečka, přípona jmen zdrobnělých. Vz Gb.
Ml. I. 55. |
-ečko, přípona jmen zdrobnělých. Vz Gb.
Ml. I. 55. -éčko, přípona jmen zdrobnělých. Vz Gb.
Ml. I. 55. Edon = jeden. V Hontě na Slov. Šb. D.
75. Eduša, dle Bača = Eduard. U Kyjova.
Rgl. Ehrenberger, gra, m. — E. Jos. Cf.
Slavín IV. 2. 253. nn., Ukaz. 97., Tf. Mtc. 166, 168., Bačk. Pr. 60. ― E. Bedř. Tf. Mtc. 36. Ej. Cf. Gb. Ml. I. 21., List. fil. 1891. 43.
Ej dvojhláska v Dol. se nevyskytuje mimo v hej; místo ní je tam é: dé, oľé, vołé. Vz List. fil. 1891. 414. V Chodštině místo í neslýchati : vozejk, nožejk. List. fil. 1891. 39. — Ej, ecce. Ej otec tvój; Ej my pustili vše. Ev. víd. 1., 83. Vz více v Jir. Mor. 40. -ější, -ejší, Cf. Gb. Ml. I. 63, 55.
-ejúcí. Strč. adj. koncovkou -ejúcí utvo-
řena ze sloves. Vz List. fil. 1887. 360. nn. -ek, příp. jmen zdrobnělých. Cf. Gb. Ml.
I. 54., 62., Šf. III. 430. Někdy se střídá přípona -ek s příponou -ec, ale s patrným rozdílem: -ek má význam lichotný, -ec spíše zvětšovací nežli zdrobňovací: šuhajek (hezký šuhaj), šuhajec (statečný šuhaj). Vz Brt. D. 149. Ekert Frt, nar. 1845., frarář u P. Marie
Sněžné v Praze, spis. Vz Bačk. Př. 127. Ekgonin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 392.
Ektogenní, z řec. = z venčí pocházející.
Ela, y, f. = Eliška. Mus. 1889. 164.
Elagen, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 281.
Elagový. E. kyselina. Vz Rm. II. 290.
Elektrárna v Žižkově. Us.
Elektřina. Cf. Ukaz. 41.
Eliáš sv. Cf. Mách. 209.
Eliška, y, f., skrác; Ela, Hela.
Ellipsa. Cf. D. Lhrg. 319., Výpustka
(i dod.). Eluce, e, f., v cukrov. Vz Ott. V. 767. a.
Elutor, u, m., v cukrov. Vz Ott. V. 767. a.
Elytrorrhaphia, vz Colporrhaphia (2.
dod.) Embolie tuková arferiol plicních. Ott. V.
342. Embryologie, e, f. Cf. Ott. V. 339.
Emilín, a, m. = míst. jm. Řvn. 140.
Emín, a, Emínek, nka, m = Emanuel
Rgl. |
||
|
|||
Předchozí (1242)  Strana:1243  Další (1244) |