1276

Chuťoplodný. Stč. Luň. 164.

Chváč, e, no. = chvátač. B. ol. Sir. 4.
34.

Chvadnouti, deficere. Šf. III. 551., Ž.
kl. 83. 2.

Chvála. Ubohá ch. (říkají, když se někdo
chlubí něčím nečestným). Vhl. Jenž tě lstivú
chválú kojí, tvému zboží osidlo strojí. Ezp.
803. Lidská ch. není stálá; Pro chválu do
ohně skoč. Us. Brt. — Ch. E., hud. a hud.
spisov., nar. 1850. Vz Srb 176.

Chvalař, e, m. = kdo rad chválí. Vhl.

Chvalitedlnosť, i, f., laudatio. Ž. kl.
110. 10. a j.

Chvalitedlný, laudabilis. Ž. kl. 102. 3.

Chvaloprava, y, f., Doxologie, f. Šrůtek
Lit. 273., Hnoj. 134.

Chvalořeč. Dle D. Lhrg. 56. lépe: řeč
chvály.

Chvalořečení, n., Lobspruch, m. Hnoj.

Chvalořečniti o něčem. Č. Kn. š. 302.

Chvať, i, f., festinatio. V mnohej chvati
D. Jež. 104.

Chvátal Frant., hud. sklad. 1808.—1879.
Vz Srb 125.

Chvátati. Muzika sě šesté chvátá (chape).
Výb. I. 793., 801. Ch. na koho = pospí-
chati, naléhati. Us. Rgl.

Chvěný. Ch, tělo = rozechvěné, chvějící
se. Pal. Rdh. I. 392.

Chvěpliti, vibrare, agitare; se, tremere.
Šf. III. 988. Cf. Chvěti. Stromové (stěžně
za bouře) chvěplí. Výb. II. 1508.

Chviadavý = kdo chviadá. Slez. Šd.

Chvílení, n., mora. Aby sě přílišným
ch-ním nezarmútil. Mill. 7.

Chvistati = šplouchati. Val. Slavč. 96.

Chvistr. Já nevím, koho vy máte za pána,
jakés mistry ch-ry. Sdl. Hr. VII. 203.

Chvit. Jeden ch. a třpyt. Vrch. S. b. 11.

Chvíti v dialektech. Vz Listy til. 1892.
375.

Chvojičky, pl., f., pinea, zastr. Rozk.,
Pršp. 31. 29.

Chvor, u, m. = síť? Kladením chvorů
ryby lapati. Wtr. Obr. II. 526.

Chvorý. Jsem v těle chvorý (hubený).
Výb. I. 1168.

Chvosták, m., arcica, zastr. Rozk., Pršp.
45. 24.

Chvostonožec, žce, no., calotragus, sajka.
Cf. Brm. 1. 3 270.

Chvoštiště. Množství chvoštišť ohnivých
(u komety). Dvor.

Chyba. Ten kůň má 15 pěstí na chybu
= spíše více nežli méně. Val. Slavč. 40.

Chycený v řemesle = zkušený. Krkonš.
Šb. D. 33.

Chychlati, o smíchu. Lib. NZ I. 455.

Chychotati v dialektech. Vz Listy fil.
1892. 369.

Chylariosa, y, f., v lučbě. Em. I. 562.

Chýliti kam. Ta řeč chýlí na ty, kte-
říž . . . Chč. m. s. 111. 32.

Chyl-us, u, m. Vz Rm. II. 417.

Chymaera ch-ru plodila (špatnost plo-
dila špatnosť). Bart. 323. V ch-ru se jim to
obrátilo. Bart. 156.

Chymárný. Cf. Chyma. Slov. ZObz. XXIII.
127.

Chýr. Dobrý ch. ide ďaleko, zlý ešte
ďalej. Slov. Zátur.

Chýra, y, m., roeretrix, nevěstka. Sežral
nadbyt svój s chýrami. Ev. ol. 229. — Ch.,
Chimaera, zastr. Pršp. 12. 66., Rozk. 61.,
Nomencl. 165.

Chysť, i, f. Na tom mojom pere ch. sa
chveje zlatá. Slov. Bl. Ps. 11.

Chyše, talamus 1458. D. Gesch. 306.

Chytati v dialektech. Vz Listy fil. 1892.
369.

Chytava, y, f., discus, zastr. Rozk., Pršp.
77. 7. Cf. Kot (2. dod.).

Chytlavina, y, f. = chytlavá látka,
Brenn-, Züdstoff, m. Us. Šd.

Chytlý na plúca (plíce). Mtc. XV. 192.

Chytra, y, m., scrioa, zastr. Rozk., Pršp.
35. 66.

Chytřec Kolik chytrcóv, tolik mudrcóv.
Šml.

Chytrna, y, f., sophisteria, zastr. Rozk.,
Pršp. 59. 21.

Chytroň, ě, m., butorius, zastr. Rozk.,
Pršp. 11. 8.

Chytroňka, y, f. = zchytralá ženská.
Mor. Šd.

Chytrosť. Není ch-sti nad ch. ženskou.
Výb. 11. 1658. Ch. bývá zklamána ch-sti.
16. stol. Jgć. XIV. 1. 21.

Chytrosa, e, f. = chytroňka (2. dod ).
Slov. Phl'd. XII. 743.

Chytrouš, e, m. = chytroušek. Us.

Chytrý jako Pikulík. Kdo je ch. do
jedla, je rychlý bai do práce. Slov. Rr.
MBč.

Chytrystika, y, f. = úklady, lstivé jed-
nání, lécka. Melichar. Monogr. Unoště 20.

Chyže, také na Mor. Jag. Arch. XI. 176.

O i cf. Gb. Ml. I. 16. I v Chodštině. Cf.
List. fil. 1891. 39. I se odsouvá. Cf. Gb.
Ml. I. 16. V Chodsku. Vz List. fil. 1891.
40. Na Dol. se odsouvá: chodiť, hde's býł?,
pchať, robsko, kravsko ; sesouvá se: du, deš
(idu . . .). Vz List. fil. 1891. 422. — 1 tam

místo e po s, z, l v lok. sg. m. a f.: o kozi,
v lesi, po kosi atd. Vz lb. 420. I se v Chod-
štině přisouvá. Vz lb. 39. — I místo -ův
v gt. pl. na Lašsku. Vz -ův (dod. z po-
čátku). — Sklonění jmen kmene na i. Vz
Kvř. Ml. 57.—58.



	1276

	Chuťoplodný. Stč. Luň. 164. Chváč, e, no. = chvátač. B. ol. Sir. 4. 34. Chvadnouti, deficere. Šf. III. 551., Ž. kl. 83. 2. Chvála. Ubohá ch. (říkají, když se někdo chlubí něčím nečestným). Vhl. Jenž tě lstivú chválú kojí, tvému zboží osidlo strojí. Ezp. 803. Lidská ch. není stálá; Pro chválu do ohně skoč. Us. Brt. — Ch. E., hud. a hud. spisov., nar. 1850. Vz Srb 176. Chvalař, e, m. = kdo rad chválí. Vhl. Chvalitedlnosť, i, f., laudatio. Ž. kl. 110. 10. a j. Chvalitedlný, laudabilis. Ž. kl. 102. 3. Chvaloprava, y, f., Doxologie, f. Šrůtek Lit. 273., Hnoj. 134. Chvalořeč. Dle D. Lhrg. 56. lépe: řeč chvály. Chvalořečení, n., Lobspruch, m. Hnoj. Chvalořečniti o něčem. Č. Kn. š. 302. Chvať, i, f., festinatio. V mnohej chvati D. Jež. 104. Chvátal Frant., hud. sklad. 1808.—1879. Vz Srb 125. Chvátati. Muzika sě šesté chvátá (chape). Výb. I. 793., 801. Ch. na koho = pospí- chati, naléhati. Us. Rgl. Chvěný. Ch, tělo = rozechvěné, chvějící se. Pal. Rdh. I. 392. Chvěpliti, vibrare, agitare; se, tremere. Šf. III. 988. Cf. Chvěti. Stromové (stěžně za bouře) chvěplí. Výb. II. 1508. Chviadavý = kdo chviadá. Slez. Šd. Chvílení, n., mora. Aby sě přílišným ch-ním nezarmútil. Mill. 7. Chvistati = šplouchati. Val. Slavč. 96. Chvistr. Já nevím, koho vy máte za pána, jakés mistry ch-ry. Sdl. Hr. VII. 203. Chvit. Jeden ch. a třpyt. Vrch. S. b. 11. Chvíti v dialektech. Vz Listy til. 1892. 375. Chvojičky, pl., f., pinea, zastr. Rozk., Pršp. 31. 29. Chvor, u, m. = síť? Kladením chvorů ryby lapati. Wtr. Obr. II. 526. Chvorý. Jsem v těle chvorý (hubený). Výb. I. 1168. Chvosták, m., arcica, zastr. Rozk., Pršp. 45. 24. Chvostonožec, žce, no., calotragus, sajka. Cf. Brm. 1. 3 270. Chvoštiště. Množství chvoštišť ohnivých (u komety). Dvor.	Chyba. Ten kůň má 15 pěstí na chybu = spíše více nežli méně. Val. Slavč. 40. Chycený v řemesle = zkušený. Krkonš. Šb. D. 33. Chychlati, o smíchu. Lib. NZ I. 455. Chychotati v dialektech. Vz Listy fil. 1892. 369. Chylariosa, y, f., v lučbě. Em. I. 562. Chýliti kam. Ta řeč chýlí na ty, kte- říž . . . Chč. m. s. 111. 32. Chyl-us, u, m. Vz Rm. II. 417. Chymaera ch-ru plodila (špatnost plo- dila špatnosť). Bart. 323. V ch-ru se jim to obrátilo. Bart. 156. Chymárný. Cf. Chyma. Slov. ZObz. XXIII. 127. Chýr. Dobrý ch. ide ďaleko, zlý ešte ďalej. Slov. Zátur. Chýra, y, m., roeretrix, nevěstka. Sežral nadbyt svój s chýrami. Ev. ol. 229. — Ch., Chimaera, zastr. Pršp. 12. 66., Rozk. 61., Nomencl. 165. Chysť, i, f. Na tom mojom pere ch. sa chveje zlatá. Slov. Bl. Ps. 11. Chyše, talamus 1458. D. Gesch. 306. Chytati v dialektech. Vz Listy fil. 1892. 369. Chytava, y, f., discus, zastr. Rozk., Pršp. 77. 7. Cf. Kot (2. dod.). Chytlavina, y, f. = chytlavá látka, Brenn-, Züdstoff, m. Us. Šd. Chytlý na plúca (plíce). Mtc. XV. 192. Chytra, y, m., scrioa, zastr. Rozk., Pršp. 35. 66. Chytřec Kolik chytrcóv, tolik mudrcóv. Šml. Chytrna, y, f., sophisteria, zastr. Rozk., Pršp. 59. 21. Chytroň, ě, m., butorius, zastr. Rozk., Pršp. 11. 8. Chytroňka, y, f. = zchytralá ženská. Mor. Šd. Chytrosť. Není ch-sti nad ch. ženskou. Výb. 11. 1658. Ch. bývá zklamána ch-sti. 16. stol. Jgć. XIV. 1. 21. Chytrosa, e, f. = chytroňka (2. dod ). Slov. Phl'd. XII. 743. Chytrouš, e, m. = chytroušek. Us. Chytrý jako Pikulík. Kdo je ch. do jedla, je rychlý bai do práce. Slov. Rr. MBč. Chytrystika, y, f. = úklady, lstivé jed- nání, lécka. Melichar. Monogr. Unoště 20. Chyže, také na Mor. Jag. Arch. XI. 176.

	I.

	O i cf. Gb. Ml. I. 16. I v Chodštině. Cf. List. fil. 1891. 39. I se odsouvá. Cf. Gb. Ml. I. 16. V Chodsku. Vz List. fil. 1891. 40. Na Dol. se odsouvá: chodiť, hde's býł?, pchať, robsko, kravsko ; sesouvá se: du, deš (idu . . .). Vz List. fil. 1891. 422. — 1 tam	místo e po s, z, l v lok. sg. m. a f.: o kozi, v lesi, po kosi atd. Vz lb. 420. I se v Chod- štině přisouvá. Vz lb. 39. — I místo -ův v gt. pl. na Lašsku. Vz -ův (dod. z po- čátku). — Sklonění jmen kmene na i. Vz Kvř. Ml. 57.—58.