1282

Jednocení, n., Einigung, f.

Jednodílný = jednodílový. J. dvéře.
Rais Vým. 31.

Jednoduchý. J. věta kladná, záporná.
Vz Gb. Ml. II 7.

Jednojádrý, einkernig.

Jednokolní mlýnec. Wtr. Obr. II. 504.,
Půh. III. 59.

Jednokoňský vůz. Us.

Jednom = jenom. J. prázdná místa zů-
stala. J. ať se větruov vystříhá. Jord.

Jednomístý, uniloculär.

Jednomoudí, n., monorchia.

Jednonkrát = jednou. U Kdýně. Rgl.

Jednonoží, n., jednonohosť, i, f., mono
podia.

Jednoočí, n., monopsia.

Jednookosť, i, f., cyclopia. Vz Ott. V.
809.

Jednopaží, n., monobranchia.

Jednopažný pohyb ruky. Vchř.

Jednopodstatný. J. trojice. J. Vlč., Ma-
kar. 97.

Jednorhythemní klausule. Kom. (Mus.
1891. 219.).

Jednoručí, n., monocheiria.

Jednoskypec, pce, m., monostoma, mo-
tolice. Nz. lk.

Jednoslovný. J. příslovce. Gb. Ml. II.
178.

Jednostajení světa a krásy. Hš. Št. 141.

Jednostajník, m., equiperans, zastr.
Rozk.

Jednotělí, n., monosomiens.

Jednotkový svah : 1 : 1, einfüssige Bö-
schung. Tch. 1889. 62.

Jednotlivecký, individualis. V.V. 31.

Jednotlivění, individuatio. V.V. 44.

Jednotlivostný =jednotlivecký. V.V. 41.

Jednoúdobný, uniformis. V.V. 74.

Jednovarletí, n., monorchidia.

Jednovarletník, a, m., monorchis.

Jednovrstvý, einschichtig.

Jednovýznamný, univocus. Kadeř.

Jednú, semel. V životě sv. Františka
důsledně užíváno, sic jinak v Ev. ol. pře-
vládá han. valašské jednuc. Jir. Mor. 42.
To dal j. svým apoštolóm. Výb. II. 759.

Jednúc. Vz předcház. J. kamenován jsem;
Kristus j. za hříchy naše umřel jest. Ev.
ol. 104., 138. (126.).

Jedný = jenom. Chci rozkázati, bude-li
j. moci, aby tam šel. Sdl. Fr. VII. 10.

Jedovactví, n., veneficium. Ev. ol. 163.

Jedovatec, tce, m., veneficus. Ž. kl.
77. 6.

Jedva, vix. J. mohl se zdržeti vně od
slzí. Ev. ol. 9. (34, 116. Cf. Jir. Mor. 42.
a Nkr. §. 378.).

Jehla. Hospodyně byla (ostrá) jako j.
Us. Rgl.

Jehlanka, plž. Cf. Ott. V. 317.

Jehleti. Obilí jehlí (leze ze země). Lib.
NZ I. 457.

Jehlice. Cf. Brm. III. 3. 268. ― J.,

ozdoba žen. Cf. Zbrt. Krj. I. 104. ― J. =
kravská nemoc. Vz NZ I. 130.

Jehnec, agnus. Ž. kl. 113. 4.

Jech, a, m., vz Jan (v 2 dod.), Arch.
VIII. 279., 289., Wtr. Obr. I. 81.

Jecha, y, m., vz Jan (2. dod.).

Jej tvar vždy (i u životných) oprávněný.
Gb. Ml. I. 117.

Jejdanky = jejda. Mor. Rgl.

Její. V Km. 1881. 473. je seznam spiso-
vatelů, kteří její sklánějí. Nudž. praví: Její
a čí v Čechách se sklánějí, na Mor. a na
Slov. a v Polsku nikoli. (Mus. 1888. 366.).
J. je sklonné. Gb. Ml. I. 118., II. 83., D.
Lhrg. 212.

Jejich, vz Jich (doleji). J. se v dialekt.
skloňuje: jejichho domu, jejichmu domu,
ve spisovné řeči však nikoli Gb. Ml. II. 83.

Jejích. Vz Gb. Ml. I. 118.

Jeknouti. Vz Jekati. Kvp. 114.

Jeláček, čka, m. = krutihlav. Šír. Pt.

Jeleč, lče, m. = hora. Pam. arch I. 140.

Jelen. Cf. Brm. I. 3. 141., Mách 50., 62 ,
113. — J. Alois, hud. sklad. 1801.—1857.
Vz Bačk. Písm. I. 639., Srb. 120.

Jeleník, u, m., ormodacus, rostl., zastr.
Rozk., Pršp. 32. 69.

Jelenský z Jeleni Jan. Vz Mus. 1888.
460.

Jeli = jali od jíti, jmouti. Št. Kn. š.
264. 21.

Jelikož = poněvadž. Pk., Vm. Vz Km.
1889. 427. — J. = pokud. Když my snažni
budem, jelikož móžem, že . . . Št — (Výb.
I. 415.).

Jelínek Tom. Bern. Vz Mus. 1892. 336.

Jelipivo, a, m., os. jm. Jrsk.

Jelitce, e, n., silla, zastr. Veleš.

Jelito. J. bavorské, brunšvické, české,
česnekové, domácí, francouzské, frankfurt-
ské, hamburské, hollandské, hrozinkové,
jazykové, jihoněmecké, krupkové, krvavé,
ledvinkové, mohučské, moučné, obyčejné,
z plic, ruské, rýžové, severoněmecké, škvar-
kové, uherské, westfalské. Vz KP. VI. 501.
nn., 556. — J. = jméno šatlavy v Praze.
Tk. VIII. 321.

Jeliž = až, donec. GR., Výb. I. 447.
Cestovati nepřesta, j. sě dobra města; Aby
se nevracovali, jeližby mi opět bylo zje-
veno; Nehnu se, j. mi povieš; J. zaplatíme;
Nevěř mu, j. na něm vieru shledáš. Výb.
I. 171., 266., 302., 1023., II. 643. A nestavil
se j. v Litoměřicích. Let. 44. Přikáza jim,
aby ižádnému toho nepravili, j. až syn člo-
věčí z mrtvých vstane. Marek. 2 b 9. Ktož
je čím dlužen, prázden dluhu nebude, j. za-
platí Št. — Cf. Jir. Mor. 42.

Jelka, y, f., succula, zastr. MV. (Hank.
Sb. 21.).

Jelový, cervorum. J. nohy. Z. kl. CH.
19.

Jem. On nemá žádného jemu. Jem má
břitva dobře broušená. Jem má člověk
bystrý, duchapřítomný. Val. Slavč. 64.

Jemné, poplatek. Arch. IX 385.

Jemninký = velmi jemný. Us. Rgl.

Jemnoblanný, feinhäutig, -splintig. J.
strupina lišejníků. Nk. J.

-jen příp Cf. Gb. Ml. I. 59.

Jenž. Cf. Gb. Ml. I. 118.

Jeptiška = pálená sova. Šír Pt. — J. =
druh krycích cihel. Wtr. Obr. I. 402. — J.,
vinice. Arch. VII. 656.



	1282

	Jednocení, n., Einigung, f. Jednodílný = jednodílový. J. dvéře. Rais Vým. 31. Jednoduchý. J. věta kladná, záporná. Vz Gb. Ml. II 7. Jednojádrý, einkernig. Jednokolní mlýnec. Wtr. Obr. II. 504., Půh. III. 59. Jednokoňský vůz. Us. Jednom = jenom. J. prázdná místa zů- stala. J. ať se větruov vystříhá. Jord. Jednomístý, uniloculär. Jednomoudí, n., monorchia. Jednonkrát = jednou. U Kdýně. Rgl. Jednonoží, n., jednonohosť, i, f., mono podia. Jednoočí, n., monopsia. Jednookosť, i, f., cyclopia. Vz Ott. V. 809. Jednopaží, n., monobranchia. Jednopažný pohyb ruky. Vchř. Jednopodstatný. J. trojice. J. Vlč., Ma- kar. 97. Jednorhythemní klausule. Kom. (Mus. 1891. 219.). Jednoručí, n., monocheiria. Jednoskypec, pce, m., monostoma, mo- tolice. Nz. lk. Jednoslovný. J. příslovce. Gb. Ml. II. 178. Jednostajení světa a krásy. Hš. Št. 141. Jednostajník, m., equiperans, zastr. Rozk. Jednotělí, n., monosomiens. Jednotkový svah : 1 : 1, einfüssige Bö- schung. Tch. 1889. 62. Jednotlivecký, individualis. V.V. 31. Jednotlivění, individuatio. V.V. 44. Jednotlivostný =jednotlivecký. V.V. 41. Jednoúdobný, uniformis. V.V. 74. Jednovarletí, n., monorchidia. Jednovarletník, a, m., monorchis. Jednovrstvý, einschichtig. Jednovýznamný, univocus. Kadeř. Jednú, semel. V životě sv. Františka důsledně užíváno, sic jinak v Ev. ol. pře- vládá han. valašské jednuc. Jir. Mor. 42. To dal j. svým apoštolóm. Výb. II. 759. Jednúc. Vz předcház. J. kamenován jsem; Kristus j. za hříchy naše umřel jest. Ev. ol. 104., 138. (126.). Jedný = jenom. Chci rozkázati, bude-li j. moci, aby tam šel. Sdl. Fr. VII. 10. Jedovactví, n., veneficium. Ev. ol. 163. Jedovatec, tce, m., veneficus. Ž. kl. 77. 6. Jedva, vix. J. mohl se zdržeti vně od slzí. Ev. ol. 9. (34, 116. Cf. Jir. Mor. 42. a Nkr. §. 378.). Jehla. Hospodyně byla (ostrá) jako j. Us. Rgl. Jehlanka, plž. Cf. Ott. V. 317. Jehleti. Obilí jehlí (leze ze země). Lib. NZ I. 457. Jehlice. Cf. Brm. III. 3. 268. ― J., ozdoba žen. Cf. Zbrt. Krj. I. 104. ― J. = kravská nemoc. Vz NZ I. 130. Jehnec, agnus. Ž. kl. 113. 4. Jech, a, m., vz Jan (v 2 dod.), Arch. VIII. 279., 289., Wtr. Obr. I. 81.	Jecha, y, m., vz Jan (2. dod.). Jej tvar vždy (i u životných) oprávněný. Gb. Ml. I. 117. Jejdanky = jejda. Mor. Rgl. Její. V Km. 1881. 473. je seznam spiso- vatelů, kteří její sklánějí. Nudž. praví: Její a čí v Čechách se sklánějí, na Mor. a na Slov. a v Polsku nikoli. (Mus. 1888. 366.). J. je sklonné. Gb. Ml. I. 118., II. 83., D. Lhrg. 212. Jejich, vz Jich (doleji). J. se v dialekt. skloňuje: jejichho domu, jejichmu domu, ve spisovné řeči však nikoli Gb. Ml. II. 83. Jejích. Vz Gb. Ml. I. 118. Jeknouti. Vz Jekati. Kvp. 114. Jeláček, čka, m. = krutihlav. Šír. Pt. Jeleč, lče, m. = hora. Pam. arch I. 140. Jelen. Cf. Brm. I. 3. 141., Mách 50., 62 , 113. — J. Alois, hud. sklad. 1801.—1857. Vz Bačk. Písm. I. 639., Srb. 120. Jeleník, u, m., ormodacus, rostl., zastr. Rozk., Pršp. 32. 69. Jelenský z Jeleni Jan. Vz Mus. 1888. 460. Jeli = jali od jíti, jmouti. Št. Kn. š. 264. 21. Jelikož = poněvadž. Pk., Vm. Vz Km. 1889. 427. — J. = pokud. Když my snažni budem, jelikož móžem, že . . . Št — (Výb. I. 415.). Jelínek Tom. Bern. Vz Mus. 1892. 336. Jelipivo, a, m., os. jm. Jrsk. Jelitce, e, n., silla, zastr. Veleš. Jelito. J. bavorské, brunšvické, české, česnekové, domácí, francouzské, frankfurt- ské, hamburské, hollandské, hrozinkové, jazykové, jihoněmecké, krupkové, krvavé, ledvinkové, mohučské, moučné, obyčejné, z plic, ruské, rýžové, severoněmecké, škvar- kové, uherské, westfalské. Vz KP. VI. 501. nn., 556. — J. = jméno šatlavy v Praze. Tk. VIII. 321. Jeliž = až, donec. GR., Výb. I. 447. Cestovati nepřesta, j. sě dobra města; Aby se nevracovali, jeližby mi opět bylo zje- veno; Nehnu se, j. mi povieš; J. zaplatíme; Nevěř mu, j. na něm vieru shledáš. Výb. I. 171., 266., 302., 1023., II. 643. A nestavil se j. v Litoměřicích. Let. 44. Přikáza jim, aby ižádnému toho nepravili, j. až syn člo- věčí z mrtvých vstane. Marek. 2 b 9. Ktož je čím dlužen, prázden dluhu nebude, j. za- platí Št. — Cf. Jir. Mor. 42. Jelka, y, f., succula, zastr. MV. (Hank. Sb. 21.). Jelový, cervorum. J. nohy. Z. kl. CH. 19. Jem. On nemá žádného jemu. Jem má břitva dobře broušená. Jem má člověk bystrý, duchapřítomný. Val. Slavč. 64. Jemné, poplatek. Arch. IX 385. Jemninký = velmi jemný. Us. Rgl. Jemnoblanný, feinhäutig, -splintig. J. strupina lišejníků. Nk. J. -jen příp Cf. Gb. Ml. I. 59. Jenž. Cf. Gb. Ml. I. 118. Jeptiška = pálená sova. Šír Pt. — J. = druh krycích cihel. Wtr. Obr. I. 402. — J., vinice. Arch. VII. 656.