1295

Kobzolanka = zemáková 1) polívka,
2) nať. Laš. Wrch.

Kobzolina, y, f. = solania, kobzolová
jedovatina. Šd.

Kocana, y, f, jacinctus, zastr. Rozk.,
Pršp. 31. 43.

Kocian = kociánek. Mtc. 1891. 93. K.
= nadávka většímu dítěti. Lib. NZ. I. 456.

Kocín s Kocinetu Jan. Vz Výb. II. 1658.
(tam i výbor).

Koclířov, rybník na Třeboňsku. Ott.
VI 90.

Kocour napomíná dovádějící koťata, by
se chovala: s maňirum! s maňirum! Brt.
Dt. 68. O k. cf. Mách. 210. K-ra na kuřata
nasadil (o roztržitém). Obz. 1889. 207.

Kocourkoviada, y, f. Vrch. F. II. 206.

Kocourník, jm. místní v Prachovských
skalách. Řvn. 493.

Kocřáp, u, m., pectina, zastr. Rozk.

Kocúrovať = namlouvati si, laskati se.
U Kyjova,

Kočař, e, m., Wagenbauer, m. Us. Šd.

Kočenka, y, f. = kočička. Mor. Rgl.

Kočí, gt. pl. kočí. D. Lhrg. 192. Cf.
Krejčí.

Kočičí skála, Katzenstein. Řvn. 225. —
K. svatba = jídlo, ze í a zemáky. Každé
zvlášť se vaří a potom smíchá, Val. Vck

Kočičky. Polykání jich. Vz Zbrt. 68.,
Mách. 66.

Kočinka, y, f. = zdrobn. kočina.

Kočka. Ct Mách. 210. Dobře vyšetří
kočka, komu bradu bez odporu lízati může.
Mark — Hádanka. Vlezl chrupáček do ba-
choráčka (kočka v hrnci). — Mluva kočky.
K. mňančí buď: Dej mně! nebo: Nech mne!
a přede: vrbové, trnové, to je všecho dřevo
dobré. Brt Dt. 159., 68. Biřici si s tuláky
něco drobet na slepou kočku pohrají a kůži
jim klučí vydepají. Rašel. — K. = šiška, šácha.
U Domžl. Šb. D. 18.

Kočkov, a, m. = rybník v Písecku.

Kočuřinec, nce, m. = přeslička. U Ky-
šperka. Káfuněk.

Kodicill z Tulechova Petr. Vz Mus.
1887. 528.

Kodlúčiti = separare, děliti. Ž. kl.
Deut. 32.

Kodym. Fil. Cf. Tf. Mtc. 291.

Koflík. O koflících v 16. stol. vz Mus.
1893. 48 nn.

Kohákati kolébkou = kolíbati. V Krkonš.
Obz. 1886. 131.

Kohát = shnilý pařez, vyžraný zub.
U Libunce. Dr. Jakubec.

Kohobovati, kohobiren (z franc.), noch-
mals destilliren, přeháněti. Žab potěr s ja-
zyky vykohobujte; Látku příslušně koho-bujem. Vrch. F. I. 71., 94

Kohout. Cf. Mách. 210, Mtc. XVI. 86.
(pověry). Jak kohoti vyzváňajú, brzo ně-
čas přivolajú. Slz. Šd. Když k-ti v noci
pějí, to prý slyší anděly v nebi zpívati.
Brt. Dt. 61. K. v mor. národ. písních., vz
Brt. N. p. III. str. LXXXVI. Mluva kohouta.
Vz Kohoutí (dod.). Cf. Kačer (2. dod.). Stí-
nání k-ta. Vz Zbrt. List. čl. 2., NZ. I. 219.
(kde ho posud stínají), Kv. 1869. 406., Hvězda

1885. 158., Brt. Sv. 73. — K. ohnivý =
hrom. Zbrt. 145.

Kohoutí. O k. zápasech u Čechů vz
Zbrt. Hry 112.

Kohoutoocasatý. K. vdova (pták). Cf.
Brm. II. 2. 398.

Kohútek = vlčí mák. Mor. Brt.

Koch, u, m. = hrudník. Ott. II. 258.

Kochačka, y, f., oblectamentum, zastr.
Rozk., Pršp. 87. 95.

Kochati se = čistiti se, sich reinigen.
Val. Vck.

Kochin, u, m. = lék berlínského lékaře
Kocha od souchotin.

Kocholačka, y, f. = sýkora parukářka.
Šír. Pt.

Koječín, a, no. = vrch v Písecku.

Kojný = ukojivý. Č. Sbr. sp. II. 45.

Kokain, vz Cocain.

Kokka, y, f. K-y = bakterie tvořící ku-
laté vegetativní formy: a) diplokokky, b)
streptokokky, c) merismopodia, d) k. pa-
ketové (sarcina), e) mikrokokky. Vz Ott.
III. 123 a.

Kokočímudce, drippa, zastr. Rozk.

Kokořík, altonium. Pršp. 32. 83.

Kokot = pyj. Maj v řiti rozum, keď k.
stojí. Slov. Ht.

Kokoti peří = kosatec něm, iris germa-
nica Skar. K. hřebeny (květina). Vz Č. Kn.
š. 261.

Kokotice. Cf. Ott. V. 794.

Kokrháč, e, m., os. jm. Wtr. Obr. 1. 82.
— K., R ifträger, vrch v Krkonš. Patočka.

Koktáček, čka, m. = kokta (zdrobn.).
Us Rgl.

Koktati. Kokce jako tetřev, když jej
podstřelie. Arch. XI. 139.

Koláč český, moravský, lipský. Vz KP.
V. 691. nn. Cf. Vdolek (dod). Zbrt. 285.
K. nevěstin, vlastně buchta, bábovka, do
níž je uprostřed zastrčena jedlička (vršek
z mladé jedle, někdy i více vršků), ověšená
pečivem z jemného těsta a cukrovím. Val.
Slavč. 74. — K. = dar. Výb. II. 1521., Arn.
536 — K. = čepec chodských žen. Rnd.
116., Nz. I. 148. — K. kravský — lejno.
NZ. 1. 51.

Koláčnický krám. Wtr. Obr. II. 552.

Koláčný = s kým každý dobře může
vyjiti. Val. Slavč. 18.

Kolan, u, m., spica. Pršp. 33. 97.

Kolár Jos. Jiří Cf. Tf. Mtc. 291., Slavín
IV 2 238. nu.

Kolář Jos. Ct. Tf. Mtc. 249., 259.

Kolcévový, perivascukris.

Kolč, vz Golč (2. dod.).

Kolda, locuna, bestia? Pršp. 19.

Kolděložný, periuterinus.

Koldín M. Cf. Mus. 1890. 580.― Pav.
Krist, z K-na na Martinicích. Vz Výb. II.
1550. (tam i výbor), Wtr. Obr. II 634.

Koldinský Ludv. Norb. Vz Mus. 1891.
104.

Koldun. Cf. Mách. 172., 174.

Kole, e, f. = kól = klání. Št. Kn. š.
166. 18.

Kolébati v dialekt. Listy fil. 1892. 292.
Budou tam brzy k. (narodí se dítě) Us.

Kolébavka. Vz Brt. D. 7.

528*