1298

Konipúr, m., equonilus, zastr. Rozk.,
Pršp. 17 94.

Koňíř, e, m. = sýkora obec. Šír. Pt.

Konířka, y, f. = sýkora obec. Šír. Pt.

Konířský. K. právo řídilo věci na koň-
ském trhu. Vz Wtr. Obr. II. 432., 621.

Konistar, m., equisternus, zastr. Rozk.
Pršp 17. 5.: equicerus.

Konistraš, e, m, arthantus, zastr. Rozk.
Pršp. 10. 16.: konistaš, archantis.

Konizdra, y, f. = sýkora obec. Šír. Pt.

Konka, y, f., rostl., kvete modře. Mtc.
XV. 193.

Konkretní jména. Cf. Gb. Ml. II. 72.
nn.

Konkretnosť našeho jazyka. Cf. Brt.
Ruk. 23.

Konnice, equivarium. Pršp. 72. 84.

Konník, a m., eques, jezdec. Ž. kl CME.
19.

Konopáč, canapeus, pták. 11.

Konopaský rybník u Zlonic.

Konopě. Zvyky, pověry o něm. Vz Mus.
1891. 480., NZ. I. 337.

Konopiák, a, m. = kdo konopě má n.
prodává. Slov. Šd.— K., u, m. = konopný
provaz. Šd.

Konopický = pazdernický. U Strunkov.
Nov.

Konopásek, ska, m. = konopka pták.
Brm. II. 2. 331.

Konopka, y, f. = sasanka hojní, ane-
mone nemorosa, rostl. Skar. — K. pták (ji
řice obec). Vz Brm. II. 2. 331. Hra na
k-pky. Vz Brt. Dt. 2l7.

Konopníček, fulica. Pršp. 8. 78.

Konopník, u, m. = koláč nadívaný čer-
stvým, roztlučeným a s medem smíchaným
konopním semenem. Němc. Mus. 1889. 356.
— K., a, m., fulica, Hänfling, m., pták. 16.
stol. Han- ka Sb. 60. Vz předch.

Konrád Mat. Václ. Mus. 1892. 338.

Konserva. Masité k-vy. Vz KP. V. 533.
nn., VI. 474. Cf. Záchovka (2. dod.)

Konservatoř pražská. Vz Ott. VI. 205.

Konsistoř = žena (žertem). Až co tomu
řekne má k. Us.

Konsko, a, n. = veliký kůň. Mor.

Koňský správce = koní. Gb. Ml. 11. 77.
K. právo = plat z koní v ungelte. Vz Wtr.
Obr. II 466.

Konšel. K-lé v Čech. v 15. a 16. stol.
Vz Wtr. Obr. I. 633. Povinnosť a vážnosť
k-lů. Vz ib. 688. nn.

Konšelka, y, f. = manželka konšelova.
Jrsk.

Konšelský. Slavnosť obnovy k-ské. Vz
Wtr. Obr. 1. 649. nn O důchodech 1k-ských
v 15. a 16. stol. v Čech. Vz Wtr. Obr. I.
707. nn. K. soud. Vz Wtr. Obr. II. 617. nn.

Kontrabáša, e, f. = kontrabas. Val.
Slavč. 11.

Kontráš, e, m. = druhý houslista. Mor.
Brt.

Kontrava, y. f. = pondrava. Rgl.

Kontremina, y, f., Gegenmine.

Kontryhel, alchemilla, rostl. Cf. Ott. I.
862.

Kontule, e, f. = ženská pokryvka hlavy,
jíž také zavíjely ženy hlavy padlých panen

dříve je ostříhavše. Brt. N. p. III. str.
XXVIII.

Kornir, a, m., ibos. Pršp. 11. 36. Vz
Komúr (2. dod.).

Konvalinka. Cf. Č. Kn. š. 255.

Konvent = řídké pivo z ječného mláta.
16. stol. Mnč. Zás. 13.

Konventský. K. pečeť (konventu). Půh.
V. 446.

Konvolvulin, u, m , v lučbě. Vz Rm. II.
347.

Konvolvulinol, u, m., v lučbě. Vz Rm II
348.

Konvolvulinový. K. kyselina. Vz Rm.
II. 348.

Konvoyant, a, m. = průvodčí. Us.

Konvrška, y, f, vz Konvrš. Dvor.

Konydrin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
376.

Konylen, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 376.

Kopa. K. čes. grošů (česká, míšeňská).
Cf. Archiv. VIII. 612., Tk. VIII. 410, 412.
Jest tomu již hezká k. let, co. . (již dávno).
Us. — K. = bití vězňů k rozkazu vězeň-
ských rychtářů, již byli z vězňů voleni.
Wtr. Obr. II. 84l.

Kopáč = vinař. Mor. Bl. Gr. 320.

Kopaiový. K. voda, vz Rm. II. 369.,
balsam. KP. VI. 389.

Kopák, u, m., druh kamene. Stč.

Kopalice, e, f. = místo v lese neúrodné.
VSlz. I. 194.

Kopanička, y, f. = pole; vinohrad. Prss.

Kopanina, vrch u Kačic na Smečensku.

Kopaninský revír u Kačic na Smečensku.

Kopanský potok v Semil. Mzr. 5.

Kopati v dialektech. Vz Listy fil. 1892.
359. K. na vinici pod zeleno, na tvrdo.
Dvor. O to děvče nikdo nekopne (nechce
ho). Us.

Kopcovatěti. Chmel z-těl. Arch pam.
1887. 133.

Kopčina = hantýrka kopáčů (vinařů).
Jir. Mor. 43.

Kopec = kopka na louce Beroun kn.
1508. Wtr. — K. = trs. K. kytek, bram-
borů, křoví atd. U Kdýně. Rgl.

Kopecký Jan, námořní důstojník, při-
spěl do tohoto slovníku. Cf. skratek Kpk.

Kopečnica, e. f. = háj při Uher. Skalici.
LObz. XVII. 4.

Kopenec, nce, m. K. mravenčí. Výb. II.
1687.

Koperka, koprka, y, f., catile, zastr.
Rozk.

Kopet, spodium. S. nebo k. Mill. 21. A
budú hřieši vaši jakožto k., jakžto sníh
zbělejí. Ev. ol. 124.

Kopial, u, m. = kopiář. O škodách dosti
se dovídáme z k-lu. Melichar. Mon. Unoště
142. Vz násl.

Kopiář či kopial, do něhož zapisovali
listy posélací n. přijaté. Wtr. Obr. I. 746.

Kopicko = plstěná nohavka ve valaš-
ském střevíci. Vck.

Kopilník, u, m., fumica, zastr. Rozk.

Kopín, u, m.= pahrbek v Semil Mzr. 4.

Kopisťová, é, f. = mor. tanec. Brt.

Kopie, e, f., cimbria, zastr. Rozk., Pršp.
74.