1300

Kosílek, lka, m. = sýkora parukářka.
Šír. Pt.

Kosině, ě, f., pennatum, zastr. Bhm.

Kosiník, a, m., cophinarius, zastr. Veleš.

Kosinka, y, f, schlankes Mädchen. Von-
drák.

Kosinovatý vz Ukosinový. Slez. Šd.

Kosíř, culter. K. kamenný. B. ol. Jos.
5. 2. Je jako z k-řů = silný. Jrsk.

Kosmas. Vz Slavín. IV. 2. 232. nn.
(29. seš), Ott. VI. 286.

Kosmopolitismus a vlastenectví. Vz
Mus. 1842. 163.

Kosn, u, m. = skříň na šaty ženské,
z: Kasten. Val Slavč. 48,

Kosnar, m., gallifrisia, zastr Rozk.

Kosnice. Vz Růžovice (dod.).

Kosočárnice. Cf. Ott. V. 665.

Kosovka, y, f. = louka u Choustníka
Arch. VII. 220.

Kosť. Tvoření se kosti uvnitř kosti, ene-
stose. Je na kosť zmrzlý. Us. Nepřítele
i e kostmi setříti (na hlavu poraziti). Výb.

II. 1391.

4. Kost, costus. Cf. Ott. V. 671.

Kostel. Mill. 4.

Kostelík = jeskyně na Mor. NZ. I. 205.

Kostelník, vz Sakristian. K., dozorce
kostelní. Arch. X. 398.

2. Kosten, pungula. Pršp. 77. 11.

Kostivál, a, m. = zvíře hubené.

Kostiznalství, n., Osteologie.

Kostizpyt, u, m., Knochenlehre.

Kostka. V domě bylo všecko vzhůru
kostkou (na rub). Jrsk.

Kostkářství, n. Výb. II. 1432.

Kostkový. K. kosť (zanártní), cuboides
os. Vz Ott. V. 753.

Kosti, u, m., costum. Pršp. 34. 19.

Kostlin, a, m., lepidosteus, ryba. Vz Brna.

III. 3. 374.

Kostohnátý kostlivec. 1542. Wtr. Obr.
II. 197.
Kostolní = kostelní. Slov.
Kosťovlasový. K. vrstva v břiše. Ott.

IV. 678.

Kostovka, y, f. = kostka, kosť. Z be-
rana ostaly iba k-ky. Slov. Rr. Sb.

Kostřap, a, m , pectina. Pršp. 16. 65.
Rj.: Kočřap.

Kostrčný. K. bolesť, coccygodynie. Ott.

V. 478.

Kostřipec, pce, m., pirma. Pršp. 32. 87.

Kostříž, e, m. = ostříž. Šír. Pt.

Kostrounský člověk = kostroun, hube-
náč kos.

Kostrový. K. hroby. NZ. I. 45.

Kostruba, capillus. Pršp. 18. 29.

Kosvar, galliferia. Pršp. 20. 87. Cf. Kos-
nar (2. dod.).

Koš = cedník u stříkačky; násyp ka-
menný chránící břehy před podemíláním.
Exc. — Koši město opletli (ploty) Let. 171.

Košče = koště. Bhm., Rozk.

Košiarka, y, f. = vrba košařská. Slov.
Phľd. XII. 735.

Košíček, čku, m. = účes. Dítě zapletené
do k-čku. U Úboče. Rgl.

Košile. Cf. Zbrt. Krj. I. 47., 231. K. Slo-
vákův a Mor. Vz NZ. I. 375. Do bílých

k-lí. Let. 433. Ženská k. jedno-, dvou-,
poloklínová. Každý po nitce a chudý má
košili.

Košt. Na k. se dával za starších časů
učenník na zkoušku obyč. na čtyři neděle.
Na Hořicku. Hk.

Košťál. K-ly = zelí. Na Žďársku. Ptn.
37.

Koštovaná, é, f. Dostali jsme k-nou, na
k-nou, zu verkosten. Us. Wrch.

Koštovánek, nku, m. = hrst lnu, která
se dává na kamna, aby se zkoušelo, je-li
dost umoklý čili nic. U Lomnice Hk.

Koštovné, ého, n. = plat za zkoušení vína.
Wtr. Obr. II. 500.

Koštýř, e, m. K. vína = ochutnávač.
Wtr. Obr. II. 496.

Koštýřský. K. právo = plat za ochut-
návání vína. 16. stol. Wtr. Obr II. 496.

Košutka = bankovka r. 1848. Košutem
vydaná. Us.

1. Kot. Kota honiti. Vz Světz. 1882. 528.,
576., 1883. 125.

2. Kot s máčkou (jídlo při zabíjačkách).
Na Hané. Hrb. Obr. 290. — K. = chytava,
discus. Pršp 77. 7. — K. = zkroucený
šátek, jímž za hry bijí, Plumpsack, m. Brt.
Sv. 78.

Kotčí vůz. Arch. XI. 139.

Kotě = koudelí obalený proutek v čepci
chodských žen. Rnd. 166.

Kotek, tku, m. = nožička zvířecí; kotík
= kotník lidské nohy. Val. Slavč. 14.

Kotel. Gt. kotle je nyní v lidu skoro
všeobecný a proto se i připouští. D. Lhrg.
167. Brt. v Ruk. je více pro starší tvar —
K. = stráň v Semilsku. Mzr. 4.

Kotelský potok v Semilsku a Písecku
Mzr. 137.

Kotík, vz Kotek (2. dod.).

Kotinga, y, f., pták. Vz Brm. II. 2. 645.

Kotkorákati = kodkodákati. U Domažl.
NZ. 1. 294.

Kotlaba, y, f., řeka tekoucí u Perna do
Labe. Ott. VI. 88.

Kotlina = budka na stromě pro ptáka.
U Kyšperka. Káfunek.

Kotlovitě. Jáma k. vyhloubená. Us.

Kotlový hrob, Kessel-. NZ. I. 45.

Kotně = překotem, repente. K. zahyne
GR.

Kotojedka, řeka u Kotojed na Mor. Šd.

Kotovský, ého, m., os. jm. Arch. VIII.
540.

Kotový úbor při svatbách. Brt. Sv. 78.

Kotrba. Cf. Kostruba (2 dod.), Mako-
vice, Palice.

Kotřec, lupina Pršp. 34. 37. Rj,: kostřec.

Kott Fr. Bedř., hud. sklad. Vz Srb 121.

Kotulka, y, f. = kulaté ohnivko. Brt.
D. 260.

Koudelňák, u, m. = koudelný provaz.
Mor. Šd.

Koudelný. Vz Kudelný (2. dod ).

Koukal Jos Vz Mus. 1892. 336.

Koukati nač jako na minet (udiveně);
Kouká, jakoby chtěl rybník vypálit. Us.
Rgl.

Koukol — chleba ukroj. 1Brt.