Předchozí (1308)  Strana:1309  Další (1310) |
|
|||
1309
|
|||
|
|||
hyně, nevěstka, pěkná paní, rufiauka, ženka
(prázdná, svobodná, obecná), Wtr. Obr. II. 86., panenčice, povětrná opice, šlundra. Ib. 94., 87. Mně jest jednostejná věc, když mne lotr haní a k. chválí. Arch. XII. 87. — To je má hodná k-čka = hodná dce-
ruška, panenka. U Studené.. Vlchř. Kurvysynsky, vz: Zkurvysynsky.
Kurvysynstvo, a, n., nequitiae, zastr.
Hank. Sb. 344., Arch. XI. 150. Kus. Veliký k. něčeho ku př. chleba a
p.: flákanec, gaval, hňap. pahál, paloch, pazán, pucák, skolek, štafalec, štamfál, štramfál, vatrál, vatrc, zglomek. Vz tato slova. Jak se ti to líbí? Kusa nic. Kom. Lab. 82. Co to děláš pořád za kusy (co pořád vyvádíš, se vztekáš a p.)? Us. Dělá jako od kusu = rychle. Us. Kůsa, y, f. = kos. Na Plasku. BPr.
Kustodie. K tomuto listu toliko jedna
k. od jiného listu přilepena jest. Půh. V 221. Kustoš, e, m., vz Špitalník (2. dod.).
Kusý. K. slovesa. Vz Kvř. Ml. 130., D.
Lhrg 243. — K. věta. Vz GB. Ml. II. 32. — K. Volfg , dr a advokat v Brně, †. Vz
Slavín seš. 51. Kuš, e, f. Velká K , Rybník na Lnářsku.
Ott. VI. 90. Kuša, dle Káča = dřevěná puška. Mor
Vhl. Kúša oprav v: kúše, ete, n. a vynech
Káča. Kúšata = morčata. Phľd. XI. 162. Kušec, šce, m, allebrot, kámen. Pršp.
6. 8. Kušičař, e, m.= střelec kuší ozbrojený.
Mar. Bydžovský. Sb. slov. 1887. 564. Kuškovina, y, f. = les u Holoubkova.
BPr. Kušna = tlama, drštka, huba. BPr.
Kutálka, y, f. = tur hudba. Vejšlap
(pochod) s k-lkou. Us. Pepíků. Kutati = hrabati; s nechutí pracovati.
Když se pes kuce v zemi, bude suchý rok Us. Bart. K. v dialektech. Vz Listy fil. 1892. 369. Kuthan, u, m , rybník v Písecku.
Kutilka. Cf. Ott. V. 308.
Kutit nač, do čeho = láti. Mor. Vhl.
Kutlof, u, m. Z k-fu platil řezník 1½
groše. Wtr. Obr. 1. 39. Kutna, y, f., coctanus, strom. Bhm. Fl.
234. Kutná Hora. Arch. VIII. 594.
Kutoň, ě, m. = kdo kutá. Vz Kutati
(nahoře). Kutoš, e, m , vz Takarú (i dod.).
Kútový kámen, Eckstein, m. Zrcd.
Kutrošiť = kutrati. Slov. Phľd. X. 21.
Kuzdléř, e, m., divinator. Pršp. 41. 7.
Rj.: kuzdlec. Kuzdlice, e, f., divira. Pršp. 44. 1100.
Rj.: kuzdlnice. Kůže. To jídlo jde za kožu = je chutné,
mnoho se ho sní. Val. NZ. I. 572. Kuželatky, compiera, jablka. Pršp. 27.
43. Kuželatý. K. hruška. Drk. hry 296.
Kuželice ve mlýně. Vz KP. V. 612.
Kottův: Česko-něm. slovník. VII
|
Kuželitka, coelioxys, rod cizopasných
včel. Vz Ott. V. 485. Kužník Jan v 18. stol., skladatel haná-
ckých písní. Vz Hrb. Obr. 296. nn. Kvadrat v dod. Místo pravostranný po-
lož : rovnostranný Hra. Kvaka = tuřín Val. Slavč. 13. Cf.
Kváka. Kvákati v dialektech. Vz List. fil. 1893.
367. Kvančeť = kvičeti (opovržlivě o lidech).
Dol. Brtch. Kvaňhal, a, m., vz Rozkvaňhati (dod.).
Kvaňka, y, f. = dýmka. Nacpávaje dře-
věnou kvaňku. Kv. 1884. I. 545. Kvantita. K. a její změny. Vz Grb. Ml.
I. 49. O k-tě slabik. Vz Kvř. Ml. 11.—12, Ott. VI. 275. Ku k-tě české. Napsal dr. Jan Máchal v progr. gymn. něm. brodského za r. 1888. O k-tě deminutiv prvotních a nesložených utvořených koncovkami bkb (bkB), Bko (bko), tka (bka). Posudek v Kroku 1889 111. K. a její zjevy v Chod- sku. Vz Listy fil. 1891. 56. K. v dolnobe- čovském nářečí. Vz Listy fil. 1891. 444. Kvapil, a, m. = vymyšlené jm. soudce.
Kom. Lab 68. Kvarčák, u, m. = tvrdý pískovcový
kámen Cf. Quarz. Lib NZ. I. 548. Kvarda, y, f., quardia, stráž.
Kvartyrská, é, f., Quartierfrau. Us. v
Praze. Kvas. Když k. kypí z díže, utíká před
neštěstím n. před pokušením. Mtc. 1892. 195. Kvasan oprav v: Kvašan.
Kvasenín, a, m. = hodovník. 14. stol.
Jgč. XIV. 1. 13. Kvasnice. Vz KP. V. 677. Když se do-
nesou k. od kupce, nemají se klásti na stůl, pečivo by nekysalo. U Telče. Mtc. 1892. 194. Kvasničník, a, m., vz Prták (dod.)
Kvasňová, é, f. = prodávačka kvasnic.
U Č. Brodu. NZ. I. 239. Kvasohodý. K. zvání. Zbrt. 166.
Kvedlačka, y, f. = sýkora mlynářík.
Šír. Pt. Kvedlovačka, kvedlačka. Vz Třepačka
(dod.). Kvedna, y, f., sciatica. Pršp. 49. 44.
Kvésti v dialekt. Vz Listy fil. 1892. 107.
Cf. Tkvu a Listy fil. 1885. 438. dole. Nehty mu kvetou, bude dlouho živ. Us. Rgl. Květ = bílé skvrny na nehtech. Us.
Rgl. — K. = koření: hřebíček, skořicový květ. Vz KP. VI. 368. Květena česká. Vz Ott. VI. 97.
Květenství jednoduché, ještě: kružel,
kytka, lata, srpek, šroubel, vějířek, vidlan, vijan. Čl. ve Vstnk. 1892. 171. Nauka o k. Vz ib. 170. Květný. K. neděle. Vz Obz. 1892. (Brt).
Květoš, e, m. = Florus. Kld. Rok. V.
154. Květovec, vce m. = rod tasemnice. Vz
Ott. V. 194. Květuš, e, m. = Florentin. Kld.
Kvíča, kvična, vz Rozkvičený (dod.).
529
|
||
|
|||
Předchozí (1308)  Strana:1309  Další (1310) |