1312

Lalok, u, m., v ornamentice. Vz Obloun
(dod.).

Ľaľuha, y, m. = ničema, Slov. Rl. Pr.
II. 7.

Lamač = havíř. Nár. listy.

Lámanec, nce, m. = křástal, placka.
Lámas, u, m. = látka nejaká. Kalhoty
z l-su. Rais. Vým. 97.

Lámati v dialekt. Vz Listy fil. 1892.
360.

Lambač, e, m. = piják. U St. Jič. Vhl.

Lambať = píti. U Št. Jič. Vhl.

Lambl Jan B. Vz Slavín č. 36. str. 83.
nn.

Lamfaléřský. L. tadynky. Arch. XI.
133.

Lamfářství, n. = toulka? L. po příko-
pích a k tomu zvyklých místech aby há-
jeno bylo. 1555. Wtr. Obr. II. 79.

Lámka, y, m. = kývala (2. dod).

Lampa plynová. Cf. KP. VI. 410. nn.

Lampačka, y, f. = palaestra. U Třebech.

Lampárna, ě, f. = místnosť na lampy,
lampárna. Mor. Rgl.

Lampasový. L. spodky. Vz Lampas.

Láň, ě, f. = pahrbek v Semil. Mzr. 4.

Lancknecht, u, m. = hra v karty (jm.
má od lancknechtů, kteří ji po celé střední
Europě roznesli). Zbrt. Hry 219.

Landa, y, m., rybník v Písecku. — L.,
vz Rozlandaný (dod.).

Landauer, uru, m. = druh kočáru.

Landfridník, a, m. = kdo byl povinen
landfrid zachovávati. Arch. XI. 347., Půh.
V 223. a j.

Landfrýd. L-dy dané na sněmu mor. Vz
Arch. X. 246. nn. (XI. 332.).

Landiburk = Brandenburk. 18. stol. Mus.
1891. 465.

Landšturm, u, m., byl kamenný sloup,
na vrchu postavený v čas potřeby válečné
Brt. N. p. II. 393.

Lanitva. Zdali vrtadlem provrtáš lanitvu
anebo líce velryba? Hš. Št. 186.

Lanka. Cf. Mách. 113.

Lánský. L. myslivna na Strašecku.

Lantrošty, pl., m., les u Smrkovic v Pí-
secku. Sdl. Hr. VII. 195.

Lantrychtář, e, m. Mtc. XV. 299. a j.,
Půh. III. 348.

Lap. V němž nemóže lap prospěti. Ezp.
1173. — L., a, m. = hlupec, Einfaltspinsel.
Vondrák.

Lapač řízků v cukrov. Ott. V. 763 b.

Lapák, u, m. = zajímací loď. J. Zimmer-
mann.

Lapikus, a, m , manducus, zastr. Veleš.,
Pršp. 42. 54.

Lapka, y, m. = loupežník. Zbrt. 88.

Lapnouti: łapnóť = chytiti, vz Lapati;
ľapnóť = neohrabaně si sednouti. Dol.
Brtch.

Lapták, a, m., vz Lapta. Slov. Phľd.
XII. 731.

Larvomorný lumek, pl. entomophaga.
Vz Ott. II. 87.

Lasice, laska. Pověry o ní vz v Mtc.
XVI. 85.

Laska, y, f., sam. u Olomouce. — L. =
lasice. Mor.

Láska platonická. Vz Platonický (dod.).
Čarovaná 1. Vz Mtc. 1892. 282. L. není žád-
ný třapec. Mor. Nár. listy. Jakými rostli-
nami lze si lásku získati? Vz Mtc. XVI.
196. Jhu lásky každý věk se vzdáva. Pušk.
214. L. je ducha vražednicí. Král 61. Což
lásce lidská slova jsou! Lerm. I. 179.

Laskavý. Pane na mne laskavý. Arch.
VII. 380. a tam často.

Laskominatě povídal (s laskominami).
Rais. Vým. 140.
Laskominiti = dělati si laskominy. Prss.
Laskominy, vz Oskomina (dod.).
Láskonosný, liebebringend. Svt. 2 13.
Lašek, ška, m., vz Ladislav (2. dod.).Laši od Štramberka k Bohumínu. Šb.
D. 50 Vz násl.

Lašský. L. nářečí na Mor. Vz Brt D. a
Šb. D. 54.

Lašťovčí hnízdo. Cf. Mách. 66. L. mluva.
Cf. NZ. II. 29.

Lať, lata, latka u ovsa. Vz Mkl. Etym.
394. b.

Lata, vz předcház. — L. = záplata. Našel
měch (pytel) latu (= oba stejní). Us. Brt.
Látati v dialektech Vz Listy fil. 1892.
369.

Láti z lajati, laju, laješ, lajú; laj (nepře-
hlas.), laje, íc. Vz Listy fil. 1884. 100., 1892.
373., 375. — L. = štěkati. Bůh neslyší,
když pes na měsíc laje. Us.

Látka. Instrumental látky. Gb. Ml. II.
127.

Látkový genitiv. Vz Gb. Ml. II. 113.
§. 392.3. L jména (materialia): železo, hlína.
Ib. 73.

Látnouť někoho = udeřiti. Vz Lajznouti,
Líznouti.

Latranský měšťan. Arch. VIII. 529
Laune Pozoruj, jak jest u něho na
hvězdách, in was für einer Laune er ist.
Fabritius. Káz. Ten člověk má obyčeje,
Launen. V Podl. Brt. D 238.

Lava. Předstúpili před nás a čtyři lavy
soudu hájeného. Arch. VIII. 507.

Láva krve = tratoliště. — L. jalovcová
(odvar).

Lavička Ces lavičku previesť někoho =
ošáliti. Němc. I. 112.

Lavina = svalenina, sněžiny, strž sně-
hová, ošust sněhový, válenice, sněžina, sva-
lina, sešust, valina. Vz tato slova i v dod.
Lavinový. L. sbírka. Vz Sbírka (dod.).
Lávka. Kdo se narodil pod lavkum,
něch se něraduje, že vyleze na ňu. Us. Brt.
Lavoid, u, m. = massa k zalévání ka-
menů na jezích. Nár. listy 1891. č. 256.
-lavý, příp. Cf. Gb. Ml. II. 61.
Laz, u, m., pega. Pršp. 14. 16.
Lazebnice, e, f. = oděv na způsob sukně
sahající až po ňadra, bez rukávů, zavěšený
na ramenech tkanicemi. Ott. VI. 445.

Lazebnický. Byvalý 1. pořádek na Mor.
Vz Mtc. XVI. 14. nn.

Lazebník. O 1. a lázních v Čech. Vz
Jos. Svátka Obrazy z kultur. dějin čes. II.
Cf. Chirurg. (dod.).

Lázeň. Lázně české. Vz Ukaz. 27. a La-
zebník (2. dod.), Wtr. Obr. II. 563. (v 16.
stol.).