Předchozí (1389)  Strana:1390  Další (1391) |
|
|||
1390
|
|||
|
|||
Šklíb, u, m. = rozpukané místo na ruce.
Lib. NZ. I. 548. Škodovati. Každý aby toho š-val na
oddílu svém. Půh. V. 54. Škola. Š-ly obecné. Vz Ott. VI. 358. Cf.
Gymnasia ib. 358. Školská, é, f. = učitelka. Krkonš. Světz.
1893. 32. Školství. Dějiny š. čes. Vz Ott. VI. 358.
nn. Škrábati v dialekt. Vz List. fil. 1892
293 , 1893. 21 (Mz.). Škračenica, e, f. = nějaké jídlo. NZ
I. 584. Škraměti = zakrsati. Ty zemnáky škra-
míja (nerostou). Val. Vck. Škrkavka. Odhánění jich Vz Mtc. 1893
146. Škrlup, u, m. = škraloup. Strč Mz
v List. fil. 1893. 19. Škrob = štěrk. Š. na opravování břehů
rybničných. Wtr. Obr. II. 525., Mz. v List fil. 1893. 23 Škrobot. Vz List. fil. 1893. 23. (Mz.).
Škrošňa. Když Lišňákovi š. na zádech
praští, bude míti dobrý trh. Mor. Mtc. 1892. 195. Škrták, u, m. = mlýn na lodních člu-
nech. 1384. Wtr. Obr. II. 270, 276., 506 Vz násl. Škrtnice, e, f. = škrták. Vz předcház.
Škruček. Š-čky = delší vlasy na spán-
cích a nad čelem. Mor. a slov. NZ. II. 24. Škuć, škućina = štětina Laš. Šb. D. 60.
Škůdce. O š-cích veřejné bezpečnosti
v Čech. v 16. stol. Wtr. Obr. II. 135. nn. Škudrlinky. To jsou š. (= kudrlinky).
16. stol. Wtr. Obr. II. 730. Škvrkati = silně hřmíti. V Krkonš.
Šb. D. 33. Škytání. Vz Ščukání (2. dod.).
Šlamař, e, m., v dolech, Schlemmer.
Nár. listy. Šlapati v dialekt Vz List. fil. 1892. 359.
Šlechta starší doby v Čech. Vz Ott. VI. 484. b. Šlejšac, e, m. Vz Uberkauf (2. dod.).
Šletky, pellia, zastr. Pršp. 77. 10.
Šlígle. Arch. XII. 419.
Šlojířný, Schleier-. Š. truhlice. Mus.
1893. 98. Šmak, vz Sumach (i dod.).
Šmakati kde. Na údech stydkých šma-
kají Chč. m. s. 111. 43. Cf. Šámati (2, dod.) Šmelchuť z Schmelzhütte. Snm. I. 390.
Šmelíř. Arch. XII. 423.
Šmigrust. Vz Světz. 1893. 240.
Šmúžek, žku, m. Vz Šmuh. Phľd. XII.
737. Šnek = koflík na způsob hlemýždě.
16, stol. Mus. 1893. 49., 51. |
Šnepka, vz Vizí (dod.).
Šňurečkování na nohavicích. Mor. NZ. II. 18. Šnyt, u, m. = vyříznutý kus kůže z těla
zločincova. 16. stol. Wtr. Obr. II. 868. Šokala, y, m. = kdo se šóká, nemá se
k práci, se šuká. Mor. Brtch. Šoroga, y, f. = nezdara. Ty š-go šoro-
govská, deš sa umyť. Val. Vck. Šort mince, Schart. Arch. XI. 105. Šosovati. Ona spolu s nimi šosuje. Arch.
XII. 504. Šosovní ves = městu atd. poplatná, ale
nikoli poddaná. Wtr. Obr. II. 535. Šoupati poklony. Světz. 1893. 158. b.
Špaček, psitacus. Pršp. 9.
Špalíř, e, m. = koltra. Mus. 1893. 100.
Španělský. Š. boty = druh palečnic
v mučírnách. Wtr. Obr. II. 753. Španíř, e, m. = špalíř (vz předch. Špa-
líř). Mus. 1893. 100. Špangle ze Spange. Us.
Špatný = škaredý. Laš. Šb D. 60.
Špeje. Ešče mi aj teraz pod kožou špeje
(bolí). Dbš. Pov. V. 28. Špek, u, m. = sklepní vězení v Pardub.
Us. Špendl, u, m. = špendlík. Půh. V. 159.
Špetkovací secí stroj (seje semeno po
špetkách), dibblovka. Ott. VII. 474. Špinka, vězení na Starém mě. pražském.
16. stol. Wtr. Obr. II. 835. Špitálník = otec, hospodář, kustoš,
schudly měšťan, který míval dohled ve špitále. 16. stol. Wtr. Obr. II. 111. Špitálský sýr = nejlacinější a nejhorší.
16. stol. Wtr. Obr. II. 112. Šplháček, čka, m., vz Šplhač. Nár. list.
1893 Špochan, u, m., také štymberky, maso-
pustní zábava na společné útraty; místo něho bývá nyní slavnosť kateřinská. Vz NZ. II. 67., 72. Šproch = žertovné promluvení. NZ. I.
550.
Špulec, lce, m. = polní vrabec. U Kelče.
Mtc. 1893. 236. Špunt = díra do vězení, kterouž se vě-
znění do něho spouštívali. 16. stol. Wtr. Obr. II. 835. Štadevenek, adv., chybně m.: sťade-
venek. Vz toto v dod. Šťárati v dialekt. Vz List. fil. 1892. 362.
Šťastný. Š. je ten, kdo je vesel a spo-
kojen. Nár. list. Že na to šťastna jest, že .. 583. Wtr. Obr. II. 830. Štaur, u, m., z něm. Steuer = příspěvek
král. urbury na práci v dole rudou chudém. Arch. XII. 461. Štěbetati v dialekt. Vz List fil. 1892.
71. Štěbetka, y, f. = štěbetalka. Us. Č.
|
||
|
|||
Předchozí (1389)  Strana:1390  Další (1391) |