1390

Šklíb, u, m. = rozpukané místo na ruce.
Lib. NZ. I. 548.

Škodovati. Každý aby toho š-val na
oddílu svém. Půh. V. 54.

Škola. Š-ly obecné. Vz Ott. VI. 358. Cf.
Gymnasia ib. 358.

Školská, é, f. = učitelka. Krkonš. Světz.
1893. 32.

Školství. Dějiny š. čes. Vz Ott. VI. 358.
nn.

Škrábati v dialekt. Vz List. fil. 1892
293 , 1893. 21 (Mz.).

Škračenica, e, f. = nějaké jídlo. NZ
I. 584.

Škraměti = zakrsati. Ty zemnáky škra-
míja (nerostou). Val. Vck.

Škrkavka. Odhánění jich Vz Mtc. 1893
146.

Škrlup, u, m. = škraloup. Strč Mz
v List. fil. 1893. 19.

Škrob = štěrk. Š. na opravování břehů
rybničných. Wtr. Obr. II. 525., Mz. v List
fil. 1893. 23

Škrobot. Vz List. fil. 1893. 23. (Mz.).

Škrošňa. Když Lišňákovi š. na zádech
praští, bude míti dobrý trh. Mor. Mtc. 1892.
195.

Škrták, u, m. = mlýn na lodních člu-
nech. 1384. Wtr. Obr. II. 270, 276., 506
Vz násl.

Škrtnice, e, f. = škrták. Vz předcház.

Škruček. Š-čky = delší vlasy na spán-
cích a nad čelem. Mor. a slov. NZ. II. 24.

Škuć, škućina = štětina Laš. Šb. D. 60.

Škůdce. O š-cích veřejné bezpečnosti
v Čech. v 16. stol. Wtr. Obr. II. 135. nn.

Škudrlinky. To jsou š. (= kudrlinky).
16. stol. Wtr. Obr. II. 730.

Škvrkati = silně hřmíti. V Krkonš.
Šb. D. 33.

Škytání. Vz Ščukání (2. dod.).

Šlamař, e, m., v dolech, Schlemmer.
Nár. listy.

Šlapati v dialekt Vz List. fil. 1892. 359.
Šlechta starší doby v Čech. Vz Ott. VI.
484. b.

Šlejšac, e, m. Vz Uberkauf (2. dod.).

Šletky, pellia, zastr. Pršp. 77. 10.

Šlígle. Arch. XII. 419.

Šlojířný, Schleier-. Š. truhlice. Mus.
1893. 98.

Šmak, vz Sumach (i dod.).

Šmakati kde. Na údech stydkých šma-
kají Chč. m. s. 111. 43. Cf. Šámati (2, dod.)

Šmelchuť z Schmelzhütte. Snm. I. 390.

Šmelíř. Arch. XII. 423.

Šmigrust. Vz Světz. 1893. 240.

Šmúžek, žku, m. Vz Šmuh. Phľd. XII.
737.

Šnek = koflík na způsob hlemýždě.
16, stol. Mus. 1893. 49., 51.

Šnepka, vz Vizí (dod.).
Šňurečkování na nohavicích. Mor. NZ.
II. 18.

Šnyt, u, m. = vyříznutý kus kůže z těla
zločincova. 16. stol. Wtr. Obr. II. 868.

Šokala, y, m. = kdo se šóká, nemá se
k práci, se šuká. Mor. Brtch.

Šoroga, y, f. = nezdara. Ty š-go šoro-
govská, deš sa umyť. Val. Vck.
Šort mince, Schart. Arch. XI. 105.

Šosovati. Ona spolu s nimi šosuje. Arch.
XII. 504.

Šosovní ves = městu atd. poplatná, ale
nikoli poddaná. Wtr. Obr. II. 535.

Šoupati poklony. Světz. 1893. 158. b.

Špaček, psitacus. Pršp. 9.

Špalíř, e, m. = koltra. Mus. 1893. 100.

Španělský. Š. boty = druh palečnic
v mučírnách. Wtr. Obr. II. 753.

Španíř, e, m. = špalíř (vz předch. Špa-
líř). Mus. 1893. 100.

Špangle ze Spange. Us.

Špatný = škaredý. Laš. Šb D. 60.

Špeje. Ešče mi aj teraz pod kožou špeje
(bolí). Dbš. Pov. V. 28.

Špek, u, m. = sklepní vězení v Pardub.
Us.

Špendl, u, m. = špendlík. Půh. V. 159.

Špetkovací secí stroj (seje semeno po
špetkách), dibblovka. Ott. VII. 474.

Špinka, vězení na Starém mě. pražském.
16. stol. Wtr. Obr. II. 835.

Špitálník = otec, hospodář, kustoš,
schudly měšťan, který míval dohled ve
špitále. 16. stol. Wtr. Obr. II. 111.

Špitálský sýr = nejlacinější a nejhorší.
16. stol. Wtr. Obr. II. 112.

Šplháček, čka, m., vz Šplhač. Nár. list.
1893

Špochan, u, m., také štymberky, maso-
pustní zábava na společné útraty; místo
něho bývá nyní slavnosť kateřinská. Vz
NZ. II. 67., 72.

Šproch = žertovné promluvení. NZ. I.

550.

Špulec, lce, m. = polní vrabec. U Kelče.
Mtc. 1893. 236.

Špunt = díra do vězení, kterouž se vě-
znění do něho spouštívali. 16. stol. Wtr.
Obr. II. 835.

Štadevenek, adv., chybně m.: sťade-
venek. Vz toto v dod.

Šťárati v dialekt. Vz List. fil. 1892. 362.

Šťastný. Š. je ten, kdo je vesel a spo-
kojen. Nár. list. Že na to šťastna jest, že ..
583. Wtr. Obr. II. 830.

Štaur, u, m., z něm. Steuer = příspěvek
král. urbury na práci v dole rudou chudém.
Arch. XII. 461.

Štěbetati v dialekt. Vz List fil. 1892.
71.

Štěbetka, y, f. = štěbetalka. Us. Č.