gre, gry (kdo, kde, kdy). U Třeb. Ib. 224.;
d) v j svajba m. svadba (Olora., Prost., Litov.,
Konice, Jevíčko, Slavkov), Brt. D. II. 69., 112.,
148.); koncové d předložek nad, pod, od,
před d a t: naj domem, voj tebe (Zábř.).
Ib. 128.; e) v 1: jelli m. jedli (u Trenč.),
Pastr. L. 145.; f) v n: hlanný m. hladný
(u Trenč.), Pastr. L. 145.; ?) vjj: pušno m.
dusno (Zábř.). Brt. D. II. 128.; h) vs: sešlo
m. sedlo (Tišň.). Brt. D. II. 185.; i)v_Z; po-
bízka m. pobídka. Kunšt. Brt. D. II. 233.
Cf. ib. I. 15., 17., II. 16., 47., Dšk. Jilič. I.
14. — D měkne v příslovcích: hned', pořád',
potáď, pocáď (Litov., Konice, Jevíčko, Brn.,
Kruml), Brt. D. II. 112., 166., 208.; v pře-
chod.: sedňa, ved'a, pľeťa. Cť. Brt. D. I. 5.,
16. Půďa (Kunšt.). Brt. D. II. 233. Cf. Pastr.
L. 129. nn. — d na konci slov dle Kosť skloňo-
vaných se v Háj. Herb, a V. Kal. neměkčí:
zed, lod. List. iil. 1894, 452. — D cizí zů-
stává: děkan, nebo se mění v ř: touš, tucet.
Gb. H. ml. I. 407. — D je přisuto ve sku-
pinách: zdr, zdn, nrd, nd, Idr, dl. Vz tyto
skupiny a Gb. H. ml. I. 408. Do přípony
-telný, -telnost: čitedlnost. Háj. Herb. 232. a.,
smrtedlný, 196. b., nepohnutedlný. V. Kal. 297.,
List. fil. 1894. 295. Zdralé (Tišn., Kunšt),
Brt. I). II. 185., 233., hrdlení (Žďár), ib. 248.
Cf. Dšk. Jihč. I. 14.—16. — D se odsouvá:
kadilo, trlice, česalo, vz dm, dn, rdn, dc, dč
a Gb. H. ml. I. 410.—411. Prázný, trlice,
Háj. Herb. 92. b., 96 a., Gnězno, amiral.
V. Kal. 231., 240. Ve slov. pudu, pueš, pue
(Zábř.), Brt. D. II. 128., pořá m. pořád (Kunšt.),
ib. 233, kadlic — kalca — kalce (Tišň.),
ib. 185., edoraz m. edonraz, cera; před n:
honej, ena (jedna). Slov. Pastr. L. 147. Cf.
Dšk. Jihč. I. 14.—16., Mtc. 1896. 4., 7. V ná-
řečí belujském před 1: salo, šilo. Phl'd. 1893.
428. V Hačavsku na Slov. před » a I: sani
si lou (sadni si dolů), jeu bi (jedl bych).
Phľd. 1894. 127. D v Chromečskú na Mor.
Vz List. fil. 1894. 90.

D se psalo: d: mláďátko — mláďátko; dd:
budd — buď; dh: dhiekovať; di, _ dy: vidial,
mladyata; dg: myedg — měď; ď: veď (Hus);
ď: děvče, ták dosuď. Gb. H. ml. I. 399. —
Ď se mění v dz, dž, dz v starých textech a
v nářečích nynějších: džedžina, chodža m.
choďa (3. pl.), chodža (3. pl.), dzedzina, Brt.
D. I. 106., 107., Šb. D. 67., d/yetel m. dětel.
Bhm. — Cf. Gb. H. ml. I. 404. Dšk. Jihč. I.
14. Dzeka (d§ka), dzedzina. Ve Spiši. Phľd.
1893. 432. Žaludž (žaluď), liruďž (hruď); ale
vyslovuje se asi: žäluč, hruč. V Radkové na
Slov. Phľd. 1894. 192.; — v d v nářečí lho-
teckém a místy na Slov.: vedet (věděti), de-
dyna, dyta (díťa). Gb. H. ml. I. 405., místy
v Brn. v imper.: pod m. poď (Letovice, Brn.,
Tišn., Kunšt), Brt. D. II. 105., 166., 185., 233.;
y j: strč. dětel, dial. dětel, novoč. jetel, svajba
ze svaďba. Vz Gb. H. ml. I. 406. Jetřich, ale
i Dětřich. V. Kal. 222., 67. Nedvějice m. Ned-
vědice. Kunšt. Brt. D. II. 233. V Kruml. zů-
stává ď v imper. (poďte) n. mění se v j: pojte.
Brt. D. II._v208. Cf. Brt. D. I. 15., 17., II.
16., 47. — Ď nemění se v z: vychádčt, ukli-
ďět, zasadíno (Dač., Telč, Kruml., Třebíč).
Brt D. II. 278, 208., 225.

D od následujícího b často se nemění v ď:

čeleď, zed. Kde tu ď, stalo se to analogií,
zeď podle pádů zdi atd.; ď už od počátku
XV. stol.: odpověď. Hus. Nyní má Us. skoro
veskrze ď. Gb. H. ml. II. 403 V Kosmogr.

1554. d a ď. Vz List. fil. 1893. 459. U .Tem-
nice: zed, zpověd. Brt D. II. 268. — Ď se
přisulo ve skupině: žď. Vz_vžď a Gb. H. ml.
I. 409., Dšk. Jihč. I. 17. — Ď vysuto v imper.
pote (poďte), hle m. hleď. Brt.'D. I. 33., Gb.
H. ml. I. 411. Ve ve (veď). Gem. Pastr. L. 150.
Cf Dšk. Jihč. I. 17.

da- m. ďa-: datel. Poďle stsl. detlt a dial.
ďatel (val.) žádáme ďatel, dáseň, dial. ďásně.
Gb. H.ml. I. 405.

Da = Jeda, k oďsuto. Dšk. Jihč. I. 33.

Ďábel, nadávka úředníkům v XVIII. stol.
NZ. III. 512. — Ď. Měl platiti a peníze
u ďábla! Bl. Dyž chce djabeł svesť, za aněła
se přistraja; Darmo djabla světiť. Mor. Čes.

l. V. 418. (Jo Bůh bílým, stvořil, ďábel ne-
zčerní. Mor. Nov. Př. 5. Čert vymyslí, diabol
poštuchne; Dal som mu diabla, a tebe (tobě)
dam dvoch (nic). Slov. ib. 21., 649.

Ďábelník. Chč. P. 101. a.
Ďábelský. D. bejlí má semen jako máku.
Šml. VII. 1Ö9.
Dabrovat = žebroniti (Loštice). Brt. D.

II. 304.

Dac i dať = dáti; dajce i dajte. U Trenč.
Phľd. 1893. 239.

Dacan, a, m. = j}^ľ'Mouplý člověk. Brt
D. II. 304.

Dač, i, f. Ako ďaleké dači a rozvaliny;
S lúkami, sadmi a dačami. Slov. Phľd. 1894.724.

Dačický z Heslová Mik. Správně: 23/12

1555. — 25/9 1626.

Dačolôm, a, m., míst. jm. v Honte. Phľd.
1894. 61.

Dada, y, f. = kojná. Phľd. 1895. 35.

Ďafák, u, m. = rafák.

Ďafat = rafati (zubama chytati, o psu).
Dšk. Jihč. I. 10.

Ďah, u, m. = hon (polní míra). Slov.
Phľd. 1893. 480. Cf. Cerťaž (3. dod.).

Dalměti, vz násl. Dachněti, Zdahněti.

Dach = šindelová střecha; střecha je sla-
měná. Slov. Zátur.

Dachněti (I. 203.). Dle Kroka 1895. 178.
lépe: dahněti.

Daktil, e, m. = datel (ovoce), Kabt. 21.,
daktyl. Zralé d-le. Háj. Herb. 58. b.

Daktylotrochejský verš. List fil. 1896.
165.

Dál = po druhé. Dál už tam nechoď. Je
váš kostel pěkné ? Je dál pěkné = dosti pěkný.
Ty to neuneseš! To dál ne (ano, unesu).
Brt. D. II. 285.

Dalako, vz Daleko (3. dod.).

Dalamánek, nku, m., z„ fr. pain d'Alle-
magne = chléb německý. Cern. Př. 61. —
D., vz Doloman (3. dod.).

Dálava. Vrch. V. II. 91., Vrch. Rol. XVII.
až XXII. 75.

Dalece = daleko. U moři dalecze, in
mari longe. Z. pod. 64. Lidé d. od Boha za-
cházejí Št. N. 199. — Krist. 21 b.

Daleko. Slov.: ďaleko, deľako, dělako,
delako, dalako. Pastr. L. 79. Nikdo tak d.