němoš, jedyn dovoj. Slez. Nov. Př. 45., 279.—
komu čeho. Oslň mu dával (nadával). 1589.
Kutn. šk. 44. — se kam. Která, pak nevěsta
by se k nám dala (k nám šla). Žďár. Brt. D.
II. 304. — se nač. Dal se na matku = vrhl
se po ní. Ib.

Datis. (Kněžím) musí býti vždycky d.
(dáno), ti neučiní nic gratis. Lomn.

Datiscetin, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.
IV. 21.

Datiscin, u, m., v lučbč. Vz Vstnk. IV. 21.

Dativ. Cf. Brt. D. II. 286., Kla, Sklad. 52.

Datlík, a, m., vz předcház. Datel.

Datyně, ě, f., trať ve Frýdecku. Vz Vest.
opav. 1893. 7.

Datyňka, y, f., přítok Lučiny ve Frýdecku.
Vest. op. 1893. 7.

Dávati se m. vdávati se = vydávať sa.
Zvolen. Plild. 1894. 615.

Daver = baver. Phľd. 1893. 371.

David. D-da chváliti = dáviti. Slov. Phľd.
1894. 377.

Davíkati nad mrtvým. Vz Zbrt. Pov. 18.

Dáviti. Cf. Vrchom vydávať. Davida chváliť.
Kocúra drhnúť. Lišku drať. Slov. Phľd. 1894.
37 V.

Dávnobylosť. Toto slovo nelíbilo se Blaho-
slavovi, vox inusitata. BI. Gr. 170.

Dávnověk klassický. Zbrt. Pov. 21.

Dawy m. dávaj. Ž. wit. 26. 12. — Gb. H.
ml. I. 138.

Dažbóh, vz Dařbůh.

Dážď. Netreba o dážď prosiť, príde, čím
začnú kosiť. Slov. Phľd. XII. 697.

Dáždnik, u, m. = deštník. Slov. Phľd. i
XII. 641.

Dažďonosný vietor. Phľd. 1896. 141.

Dbanka: dbarka, dbonka, hbenka, zbenka,
zbonka = mútovník, nádoba na mútenie másla.
Slov. Phľd. 1893. 52. D. = baňka (na
pouštění krve). Slov. Phľd. 1893. 44.

Dbarka, y, ť., vz předcház. Dbanka.

Dbáti nač. Dbajíce na jich slova; Ne-
dbaje na to. Chč. Mik. 425_v. a Chč. S. 9. Ne-
hrubě na to dbá. Kat. z Zer. 35. — čeho.
Aniž by jeho kto dbal. Chč. S. 265. — zač.
Nedbá na tě a za tě, obé se dobře dí. Bl.
Gr. 278.

Dbeł v. gbel, lag. Brt, D. I. 87.

Dbenka, vz Dbanka, Mútovník (3. dod.).

Dbol, dbolec = úl. Slov. Phľd. 1893. 52.

Dbonka, y, f., vz předcház. Dbanka.

dc mění se ve: předce = přece, dva-
nádete — dvanácte; v ds: milá dffy (dci).
Kat. 20. Cf. Grb. H. ml. I. 411., 503.; u Zábř.
y je: v zahrájce (zahrádce). Brt. D. II. 128. —
Z dc se d odsouvá: srče, pruce, céra — Vz
Dšk. Jihč. I. 17.

Dcál, u, m. — drcálek, mlýnec. Dšk.
Jihč. I. 9.

Dcera. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 168.
Dospělé dcery v domě a přezralé ovoce na
dřevě časem zčervívají. 1504. — Vz Vlč. Lit.
256.

Dci. O původu slova cf. Gh. H. ml. I. 18.,
30. Dci, dcera, stsl. dbšti, lit. dukte, got.
daúhtar, řec. Q-vyáznQ, skr. duhitar z dbgter,
dugtě, z dhugh = dojiti. Gb. H. ml. I. 455.

dě smíšeno v č: Hradčany — Hračany;

změněno v r/.v: svčdšiti, Kat. 144., nedochodsé.
Ev. ol. 161. a. — Gb. H. ml. I. 407., 525.

Dětiti m. dštíti (ds v dc) Gb. II. ml. I. 513.

ďd mění se v jd: Hnej do síně běžel. Zábř.
Brt. D. II. 128.

de. Z původního de n. db nemění se d
v ď: veden, den, v odpovědech; v nářečích
východních mění se v ď: vedeš, idě; de dé
z původního db nemění se d v ď ani v ná-
řečích: dech z dbch. Gb. H. ml. I. 403.

de- m. dě-: čarodeník m. čarodějník. Doudl.
a Zlín. Kts. 17., Brt. D. 15. Deti m. děti.
Slov.

Dé = debe (kdyby). Tišn. Brt. D. II. 187.

Deák, u, m. = kabát, župan V Sviatočný
d.; Zazrěla ujovu postavu v dlhom deáku.
Slov. Phľd. 1892. 595., 670.

Débé = kdyby. D. má dlóhé vocas. Mor.
Čes. 1. V. 418.

Deber, bra, m., míst. jm. v Nitře. Phľd.
XII. 74., 422.

Deberča, e, f., potok v Tekově. Phľd. XII.
422., 74.

Deblati. Jak nožkami deblá (mete ?) Wtr.
St. nov. 130.

Debř. O strč. sklonění vz Gb. Km. -i. 20.
D. non silvam sed vallem denotat. Dob. Dur. 428.

Debreta, y, f., míst, jm. v Nitře. Phľd.
XII. 74.

Děbucha, y, f. = děvucha. Brt. D. II. 458.

Decinke = vždycky. Litov. Brt. D. II. 119.

Deč m. dešč. Gb. H. ml. I. 512.

Dečke — dycky. Kruml. a j. Brt. D. II.
210., 198., 187.

Děd. Vz Bába (3. dod.). — D. = domácí
bůžek, skřítek. Dal. 6. dle Jir. — Prk. v Kroku
1892. 35. Čte: dietky (tak psáno v rukopisech
a v německých překladech stojí Kinder, a i to
znamená skřítka, jehož si naši předkové my-
slili jako drobnou bytosť, pídimužíka a i v po-
době dětské).

Deda = kdeže. Slov. Phľd. 1895. 119.

Dědáček, vz Dědeček.

Dědák, vz Ščiplavec (3. dod.).

Dedec, dce, m., upupa. Bhm. m.

Dědeček: staříček, stařeček (dol., han.,
záp. Mor.), stařeček (uh.), starý táta (Lan-
žot), dědáček (Klobouky, Brodsko), dědiček
(po různu), dědóšek (Brn., Žďár), dědoušek
(Jemnicko), dida (Bohdikov), dědek (Litov.).
Brt. D. II. 460.

Dědek u pluhu. Brt. I). II. 447.

Dedělka, y, ť. = druh mouky. ČT. Tkč.

Dědic. Vz násl. Dědictví.

Dědictvi bylo původně vlastnictví k po-
zemkům čili k dědinám a dědic tedy byl
vlastník nebo správněji spoluvlastník, poně-
vadž dědicové žili společně. Cf. Nedílný, Mus.

1894. 336.

Dědiček, čka, m., vz Dědeček (3. dod.).

Dědičnik, a, m., inepta vox. Bl. Gr. 322.

Dědina. Na dedine jako chceš, v meste
jako môžeš; Co dedina to milá, čo hodina to
'iná (hudú veselí žobráci). Phľd. 1894. 197.
Co d., inša manira; Sto dědin, sto obyčajov.
Mor. Nov. Př. 343. Něni d-ny bez hostiny;
Něni d-ny, co by v ni něbyl karmaš. Slez.
Ib. 231.

Dedinec, nce, m. = vesničan. Slov. Phľd.

1895. 364.