241

O původní. Vz Gb. H. ml. I. 20., 21. Pra-
slovanské o jest střídnicí za pův. o atd. Toto
se seslabuje v b, dlouží se v o, přehlasovalo
se v e a dochovalo se do češtiny. Vz ib. 30. nn.,
231. nn., 236. Strsl. o na Slov. Vz Pastr. L.
B5. (o, uo, ô). Rozličné vyslovování hlásky o
na Hané. Vz Jírt. I). II. 8. — O slabik měkkých
se mění v ě. Vz Gb. H. ml. I. 238. Změna o
v e mimo přehlásku. Vz ib. 240. — O mění
se porůznu v u (ů), y: ostroha — ostruha,
kmocháček—kmucháček, tonu — tynu (doudl.).
Ib. 247. Důľe (Kroměř.), duľe, usmý (Přer.,
Koj et.), dule, luni, vujna (Olom., Prostěj.),
pokuj (Týnec), kůža, růste (Letovice), kůža,
růst (Letovice), růste, můct (Brn.), kuzle, zbuj-
ník (Kruml., Ivanč.), kuzle, stuj v. neboj se
(Třeb.), kupuvat (Kunšt.), kuzle, kuža, luj, tan-
cuvat (v: ovati. Žďár., Jemn.) atd. Cf. Brt. D.
II. 13., 44., 67., 92., 104., 156., 163., 183.,
204., 224., 230., 246., 267. U Drahan, Litovle,
Konic, Jevíč., Zábř., Slavk. Cf. ib. 101., 110.,
122., 123., 125., 147. U Brna v konc. -ov
(vokuv), -ovci (podkuva), -ová (mistruvá),
-ový (makuvý), -ovka (laštuvka), -ovatý, -oví
(liskuví), -ovisko, -ovina, -ovita, -ovica, -ovat.
Vz Brt. D. II. 162.—163. — Cf. oj (3. dod.).
Mimo to se mění v a u Kojet. a Přerova ve
síově pabuda m. pobuda. ib. 44.; v e: u Tišn.
a na Zďár. ve slově peduška m. poduška, vz
ib. 183., 246.; v i: u Brna ve sl. lobivý m.
libový, ib. 163.; v ó u Kojet. a Přer. ve slo-
vese plóvat, ib. 44., hójit u Leton., ib. 156.,
u Brna ve slově klenót, ib. 163. (cf. oj ve
3. dod.), u Litovle, Konic a Jevíč. v příp.
-och: staróch a v inft, plóvat, ib. 110., u Slavk.
a Víšk. v hójit, dójit, ib. 147., 99., u Tišn.
V přípon. -on: zerzón, ve slov. stóno, Ib. 183.;
v ou na Zďár. ve slově: ouvoce. Ib. 246. Ne-
mění se v u (ů): koža, chlapom (Kroměř.).
Ib. 14.; u Kojet. a Přer. v dat. pl. stromom.
Ib. 44. — Za o bývá a: raz- m. roz-, rakyta
m. rokyta atd. Vz Gb. H. ml. I. ib. 236. — Změny
o v Chromči na Mor. Vz List. fil. 1894. 81.,
v Gemersku. Cf. Phľd. 1893. 554. — Pohybné
o na Slov. Cf. Gb. H. ml. I. 186. — Cizí o
zůstává nebo se mění v u, někdy v a; Jakub,
varhany (organon) atd. Cf. Gb. H. ml. I. 248. —
O se přisouvá: sedom, Brt. D. I. 45., pásoł.
Brt. D. I. 40. (Gb. H. ml. I. 248.). Na Slov.
Vz Pastr. L. 109. — O se odsouvá: ande
z a-onde, nabě z naobě, an m. a on. Gb. H.
ml. I. 249.

-o. Adv. v -o často u Poličky a hl. na Mor.
a na Slov. Vz Mus. 1893. 446. Adv. v -o a
-e RKZ. vz List. fil. 1895. 130. nn. (Gb.). —
Jmenné skloňování adj. kmene -o. Vz List.
fil., 1895. 269. nn.

Ó se psávalo o nebo ó, oo: konom (ko-
ňóm), Z. wit. Hab. 16., woopadstwi: v ópat-
ství, Hrad. 15. b., zástupov. Bibl. (Gb. H.
ml. I. 230.). — Ó vzniká 1. z o: mohu —
môžeš; sova, dial. sóva, nč. sůva; 2. sta-
hováním. Vz Gb. H. ml. I. 232. nn. — Pův.
o krátí se v o (proti nč. vi) v Háj. Herb.

a V. Kal.: kožka, jahodka, smola, mostek,
nedověra. Vz List. fil. 1891. '299. -- Ó se
mění v uo, ů: Bóh, Buoh, Bůh; porůznu v ú
(ou): mozol, dial. mozol, mozoul, vóz — vůz,
dial. vouz. Brt. 1). 52., Gb. II. ml. I. 242. Jak
dlouho se ó drželo? Vz Gb. II. ml. I. 242.
V Háj. Herb. a V. Kal. bývá za pův. ó: uo
neb ů v případech, kde později zobecnělo o:
huora, puožitečný, skůro atd. Vz List. fil. 1894.
299. V Kosmografii rozšiřuje se v uo. ů. 1554.
Vz ib. 1893. 454. — ó ml -ov konc. gt. pl.
v Gemer.: papršlekó. Pastr. L. 56. -- Slov. ô
čte se jako uo: vôz — vuoz. Nár. list. 1896.
č. 105. odp.

o-a stažené v á: Jáchym z Jonchým. Gb.
H. ml. I. 565.

Ob. Vokalisa.ce předložky ob v Háj. Herb,
a V. Kal. vz List, fil. 1894. 203.

Obada, y, f., míst. jm. v Komárne. Phľd.
XII. 427.

Obadati co, koho. Phľd. XII. 674., Mtc.

1894. 15., Čl. Zrůd. 30.

Obahniti se, z ob-agniti se. Mz. (Gb. II.
ml. I. 424.).

Obajde m. obejde (obejíti). Háj. Herb. 15. a.

Obako v tom blude mdleše. Hrad. 45. a.

Obal m. obval. Gb. H. ml. I. 438. O-ly
elektr. drátu. Vz KP. VIII. 132.

Obáľek, lku, m. = oble' poleno. Laš. Cf.
Obľák. Brt. D. II. 350.

Obalena, y, f. = červené kožené srdce
lelíkem otočené a bílý šátek složený, jen přes
čelo do týla zavázaný, jako když hlava bolí.
Kroměř. Brt. D. II. 471.

Obalenica. Také slov. Phľd. 1894. 521.

Obalený. Holé a o. vedení elektrického
proudu. Vz KP. VIII. 125.

Obálka, y, f. = drátěná forma, na kterou
se rouška skládala, ovinovala. Wtr. Krj. I.
378. — O. = kulatá kukla střešní. Ve Stře- •
nici. NZ. V. 553.

Obaranec = krúžek z těsta na způsob
prsténku napred ve vrelé vode obarený, potom
pečený a na niť navlečený (preclík). Phľd.

1895. 603.

Obárati. Proti ránu svině obárajú (pore-
kujú hráči tomu, kto zo začiatku vyhráva).
Phľd. 1894. 195.

Obarenica, e, f. = ovarenica. U Uher.
Hrad. Glos.

Obarenina = opařenina, opálenina. Ho-
jení jí na Slov. Vz Phľd. XII. 567.

Obarlovík, u, m. = škopek. Šariš. Phľd.
1895. 256.

Obarovica, e, f. = jitrnicová polévka.
Mor.

Obavěoka, y, f. = vyšívání na mužských
rukávech košilových. V Honte. Phľd. 1894.
310,

Občiniti. Občinivši bičík z provázkov.
XV. stol. Mus. 1896. 119.

Občizna. = pastviště. Eml. Urb. 433.

Obclenorost, u, m. Kůrorost či. o. Vz Am.
Orb. 74.