A původní. Vz Gb. H. ml. I. 22. A pra-
slovanské. Ib. 24. Staroslov. a odpovídá na
Slov.:ja, ä, o; strsl. á odpovídá tam: ia,já,ä.
Pastr. L. 73. — Rozličné vyslovování hlásky
a na Hané. Vz Ert. I). II. 7. — Je stříd-
nicí za původní ä, ö, ë, za praslovanské a,ę.
Gb. H. ml. I. 24, 90. — Vzniká zdloužením
z e; v české době historické také z jiných
hlásek. Ib. 24. 90. Praslovanské a zachovalo
se také do češtiny; případy, kde české a (á)
= praslov. a. Ib. 24. — A se přehlasuje v e.
Ib. 92. O přehlasování na Zlínsku vz Brt. D.
II. 1., u Napajedel 3., v N. Dědině 4., u Kvasic
v Kroměř. 5., u Zábřehu 120., 124., u Tišnova
179., 180. (zehrada), u Třebíče 223., u Dačic
a Telče 277. (čepice, práce); jen někdy u Olom.
a Prost. 65., u Litovle, Konic a Jevíčka 107.,
u Jemnice (a koncové v e) 265.; nepřehla-
suje se u Letovic 103., u Slavkova 145.,
u Třebíče v nora. fem, po c: palica, čepica
223., u Kroměříže 9., u Vyškova 99., místy
u Drahan 100., z pravidla se nepřehlasuje
u Kojet., Přerova 41., u Kruml. 199., na Zďár-
sku 244.; u Kunšt. trvá koncové a celkem
nepřehl. (duša, lavica) 229. Cf. ib. 122., 123. —
A cizí z pravidla zůstává: fara, pohan, šach;
někdy se mění v o: caminus komín, calendae
koleda, v é: rapa řepa, v e: nabagér nebozez.
Ib. 124. — i se 1. přisouvá v dialektech
vědár (místo pohyblivého e ve věder), potom
potomá; 2. odsouvá: Alexa Lexa, Alois Lojza,
začala začla. Ib. 124., 125. — Pohybné a (á)
na Slov. a v Chodsku. Vz ib. 186. — A v Háj-
kově Herbáři a Veleslavínově Kalendáři. Vz
Listy filol. 1894. 101.

Á původní. Vz Gb. II. ml. I. 22. Á je sti-íd-
nicí; vzniká 1. z krátkého a, 2. stahováním.
Ib. 90., 91. A se psávalo: a, aa, ä, á (á po-
prvé u Št. Uč., přijato do pravopisu Husova
a ujalo se pak všeobecně). Ib. 90. V Brněnsku
vyslovuje se místy jako aó. Brt. I). II. 159.
Přehlasuje se v ie. Ib. 92. A se přehlasuje
a úží v V (i) na Mor. Vz Brt. D. II. 91., 94.,
103., 107., 124., 159., 179., 199., 229., 244.
Bývá často v Hájkově Herbáři a ve Velesla-
vínově Kalendáři, kde novočeština má a: prách,
vladař, řása. Listy fil. 1894. 297. Naopak se
á na Mor. někdy krátí: rana, krava, dávno,
skala (u Jemnice, u Kruml.), v 1. slab. in-
finitivů kmenů otevřených: dat, brat, spat
(u Kunšt.). Brt. D. II. 108., 200., 229., 266.—
Změny hlásek a, á v Chronici na Mor. vz

Listy lil. 1894. 75. A (á) zaměňuje so v dialek.
v o: pomať (paměť), pomátka (valaš.). Brt,
D. I. 62. L'edvo, veľo, na nohoch. Ve Špišsku.
Phľd. 1893. 430. Brona (brána), sloma (sláma),
mynoř (mynář). Na Lašsku. Brt. 1). T. 100.
Tamtéž někdy v u: vruna (vrána), zumek
(zámek). Ib. Čf. Gb. H. ml. L 123., Brt. I).
II. 244., 41. Na Žďár. někdy v i: klicek. Brt.
D. II. 244. Někdy se dlouží na Žďársku: Ján,
hlád, v přísl. sotvá, včerá atd. 244., u Kunšt.
229., u Jemnice v gt. pl. slov: strán, rán, vrát,
do kořán. 265.

ä, ae za a na Slov.: kade käde, kázal kae-
zau. Vz Gb. H. ml. I. 122. — ä střídnicí za
jiné hlásky. Vz ib. 131. ä dvojhl. na Slov.,
vysl. ^ea: pät (pět z piat). Ib. 89. — ä má
různé znění mezi o a a. Vz ib. 130. — V ä
a silně převládá, předcházející souhláska jest
měkká a samohláska e jen polovičně se slyší,
asi p^eat. Phľd. 1893. 240., 241. Místy se vy-
slovuje jako a, jinde jako e; od Sielnice dále
na východ zní spíše jako e. Phľd. 1893. 638.,
242. Ve kterých slovech se na Slov. ä obje-
vuje. Vz Phľd. 1893. 240., 635. Hlásky této
počal teprv Hodža užívati r. 1847. Vz o tom,
jak zní a kde se jí na Slov. užívá, také v Pastr.
L. 18.—20.

a strslovanskému odpovídá na Slov. u a ú.
Vz Pastr. L. 64.

-a kmenotvorná přípona u kmenů tvrdých.
Vz Gb. Km. -a 3. Staročes. sklonění substan-
tiv kmene -a. Gb. v Pojedn. král. čes. spo-
lečnosti nauk, řady VIL sv. 2. (1888.). —
-a. Jmenné skloňování adjektiv kmene -a
vz v List. lil. 1895. 269. nn.

A. V I. str. 8. a. ř. 33. sh. místo: ,a spolu
ke skutečnosti učiněné odpovědi se ukřižuje'
lépe polož: ,a spolu k tomu se ukazuje, že
to, čeho se otázka nebo žádosť týkala, se usku-
tečnilo nebo se uskuteční'. Kla. Sklad. 94. —
A=věru, zajisté (v platnosti stvrzovací) často
se objevuje. Slíbil, že přijde. A přišel. Kla.
Sklad. 95.

aa staženo v d: dváky z dva háky, žádlo
ze žahadlo. Vz Gb. H. ml. I. 564.

Abatišin oprav v Abbatišin n. lépe ab-
batyšin; obyč. abatyše, abatyšin, abatyšství.
List, fil. XVI. 114.

Abažúr, u, m. Mesiac bol zakrytý obla-
kom a abažúrom. Phľd. 1893. 618.

Abel, e. Chč. S. 336.