Cákl, u, m. = kyvadlo, zněm. Zeiger. Dšk.
Jihč. I. 9.

Calábek, bka, m. - zranit, lis. Kotk. 76.

Caletka, y, ť. — výskočky másla na hro-
tici při stloukání. Holešov. Brt. D. II. 298.

Calkom == cvikem. Phľd. 1895. 629.

Calta = buchta n. šiška veliká jako nian-
dlovací deska, má konce zakulacené a hned
za syrová naříznuté. O svatbě ve Vlásenicích
na Tábor. Vykl. Svat. 69. — C. = veliký
proplétaný koláč. Slov. Phľd. 1895. 444. — Č.
— svatební koláč, který se dává ženichovi,
rozkrajuje a posílá zvaným hostem. Vz Phld.
1895. 587. — C. = vánočka. Dmžl. Pískáček.

Calúšit = bouchati do zad. Laš. Brt, D.
II. 298.

Cambati = cabati, čapati (v blátě). Kotk.
103.

Camfrňoch, a, m. = malé děcko všištnané.
Brt. D. II. 298.

Camla, y, m., vz Camra, Kotk. 67.

Camploeh, a, m. — cundra, cumpl. Brt.
D. II. 298.

Candát, strč. cendát, czendat. Rozk. 659.

Candelales — candelare, z lat. candela
= svíce. C. dostával školní správce (2 bílé
denáry).

Candelare, = plat za svíčky. 1597. Kutn.
šk. 62.

Cangal, u, ni. = sandál, d v g. Zlínsky.
Brt. d. II. 15. Capák, a, m. — dítě počínající mluviti
mluvka. Brt, D. II. 298.

Capár, a, m. — capati. Jevíčko. Brt. D.
II. 298.

Capart. O pův. cf. Kotk. 182.

Capáš, e, ni. — priechod v hore vyrúbaný
pre ovce alebo pre druhý statok. Slov. Phľd.
1893. 694.

Capati = tlachati. Meč (mlč) a necapé.
Brt, D. II. 298.

Cápati, schnell greifen. Slov. Pastr. L. 79.

Capek, pka = dítě (nadávka). ČT. Tkč.

Capella, vz Kapela, — C, jni. stálice. Ott.

Čaperatý = strapatý. Záp. Mor. Brt, D.
II. 298.

Capiň, č, m. = zubatý čakan. Vz Oapiu.
Phľd. 1894. 545.

Capiť, čupiť, capnúť = udeřiti, uhoditi.
Phľd. 1894. 745.

Capka, y, m. = capák, mluvka. Brt. I). II.
298.

Caplatl = žvatlati. Kotk. 87.

Capobijee, o, m., vz Cap. Slov. NZ. IV.
414.

Capóšek, ška, m. = capák, dítě začínající
mluviti. Brt, 1). U. 298.

Caprizzio, vi. (kapričo) = rozmarně (v hud-
bě). Ott.

Capúch = sopouch. Vz Capouch. Chod.
NZ. U. 575.

Cáraťli, u, m. = samorostlý plod, v jakom
sa drží králik (pták). Slov. Phľd. XII. 722.
Vz násl.

Cárašník, a, m. = králík (pták). Slov.
PhTd. XII. 722.

Carborund-um, a, n. — sloučenina kre-
míku s uhlíkem. Vz Živa III. č. 10., Kár. list.
1893. č. 35G. v Neděl. příl. str. 2., KP. VIII.
238.

Carda, y, m., os. jni. vedle Karda z Karel?
Kbrl. Sp. 16.

Cárek, rku, m. — příhrada ve chlévě pro
tele, pro kury; pre krmu pod palandou. Brt,
D. II. 298., 436., Phľd. 1895. 447.

Carevek, vku, m., endymion, rostl, lilio-
kvčtá. Vz Ott. VIII. 608. b.

Carouni, čeleď ryb, vz Ott. X. 233.

Caropaedie = vychovávání cara. Vrch.
Tryz. 338.

Caska, y, f. = sukně. Brt, D. II. 464.

Casnoch, a, m. — kdo se casnuje, peľen-
cuje, obchází lenivě; lump, trhan. Vých. Mor.
Brt. D. II. 298.

Časný = všetečný. C. řeči. Sá,_v Kř. u pot.
177. — C. — časný. Severových. Cechy. Oestr.
Mon. (Böhm.) I. 495.

cc splýva v c: pecka, dat, pecce, vyslovují
často: pece. Gb. H. ml. I. 500. Mění se v cť:
německý, pi. dial. němecci, z toho slov. ne-
mectí. Ib. 501. (503.). Cť. cš, cc, es, se, šc,
že, čc a Gb. H. ml. I. 500.

-ce. Subst. v -ce (-bca) mají slabiku ko-
řennou z pravidla dlouhou: voditi vůdce, rádce,
zrádce, vésce. Gb. H. ml. I. 597. — Jm. místní
v -ce na Slov. Cť. Phl'd. XII. 68. — -ce se
mění v Morkovicích na Mor. v -ci: do čepici.
Brt. D. II. 62., 63. Cť. Pastr. L. 51.

Cec = téci. Ve Spiši. Phľd. 1893. 428.

Cecéče, ete, n. = mladé, jež cecá. Jevíčko.
Brt. D. II. 299.

Cecek m. sesek, gt. -sku. Gb. H. ml. I. 491.

Cécvár, u, m. = citrár. V Chronici. List.
til. 1894. 91.

Cecidlko, a. n. Háj. Herb. 87. a.

Cedélko, a,'n. = c'cdítko. Phľd. 1895. 183.

Cedidelník, u, m. = cedidlo. 1520. Wtr.
Živ. c. 540.

Cedidlo, cedilo, cedilko, a, n. = reliká hu-
něná torba, tanistra, jíž se prvotně ovčí mléko
cedilo. Slov. NZ. III. 404. -- C, mliceň, colum,
rostl. Brt. D. II. 501.

Cedilo, a, n. == cedidlo, d před I vypadá,
Slov. Pastr. L. 147.

Cediti koho = trápiti, soužiti, mořiti.
1777. NZ. III. 222. - co čím odkud. Aby
jím (mečem) hojně krev c-li z lidí. Chč. S.
115., 119.

Cediuo = cedilo (nahoře) Phľd. 1894. 540.

Cedřiš. Vz Cedryš.

Cedron, u, m. == lící, živi) plot. Dol. Brt.
D. II. 489.

Cefna, y, f. = konec. Tišn. Brt. D. II. 514.

Cegretář, e, ni. = sekretář (k v g). D.ík.
Jihč. I. 30.

Cech. Artikule pražských cechu v XV. stol.
Vz Arch. XIV. 437. nn.

Čecha = místo, kde několik dolu či vortů
pospolu. Arch. XII. 425.

Cechovní šat v XV. stol. Vz Wtr. Krj.
I. 230.

Cechovnictví za starých časů ve Slezsku.
Vz NZ. III. 50. K dějinám řemesel ve Slezsku.
V progr. čes. gymn. v Opavě za r. 1893. Prásek.

Cejch — kněžská pleš. Wtr. Živ. c. 1.159.

Cejcha, z něm. a to dle Andresena D.
Etyni. 175. z řec. D/jy/j obal. Gern. Př. 64.

Cejkati kdy. Aby nikdo (kdo jí) po stole
necej'kal a se iiepokapal. CT. Tkč. S dojením
(ovcí) se c. Kat. z Žer. II. 322.