Cípkovnice, Besa(h)nschotten. Sterz. I.
456. a.

Cipla, y, m. = kdo mluví ciplavým hlasem.
Kotk. 99. Vz Ciplavý (3. dod.).

Ciplík, u, m. = pysk na džbáně. Val. Brt,
D. II. 299.

Cipolok, lku, m. = malý pecník chleba.
Slov. Phľd. 1894. 522., Mtc. 1894. 101.

Cípovka, cépovka, y, f. = trávnice, plachta
na trávu. Brn. Brt. D. II. 299.

Ciráty či ciry, = pečivo na způsob listů
n. jiných tvarů. CT. Tkč.

Čírek, rka, m., z Cyrill, os. jm. Kbrl. Sp. 14.

Cirín, a, m., os. jm., z Cyrill. Kbrl. Sp.14.

Cirkarie = klášterní kongregace. Wtr. Živ.
c. 732.

Cirkator, a, m. = představený cirkarie.
Wtr. Živ. c. 736.

Církev. O původu a sklonění slova cf. Gb.
H. ml. I.161. C. dle Bl. nazývali celou církev
a ne jen některý sbor: c. křesťanská, římská;
ale kněží kališní jmenují církev = kostel.

Bl. Gr. 183. - C. = rodina. Kain s církví

svou se rozmoh. Kosmogr. 24. a. Tuto c. nebo
rodinu Mojžíš jmenuje. Ib. 27. a.

Církevněslovanský text. Mus. 1895.306.

Církevnictvo, a, n. = církev, shromážděná
církev. Phľd. XII. 394.

Cirkl, e, m., nyní gt. -u. V. Kal. 374.

Cirrhotický. C. lalok. Čs. lk. 1888. 53.

Ciry, vz Ciráty (nahoře).

Císařský. C. posvícení (svatohavelské). Vz
Vck. Val. I. 91.

Cisiojanus. Vlč. Lit. 10.

Cistricenský. Kněz řádu c-ho (cister-
ciáckého). 1464. Arch. XIV. 410.

Cisvajs, a, m., vz Budníček (3. dod.).

Cit. Cf. Kroj. Psych. 23.

Citedlnosť = útrpnosť. Nad vámi oprav-
dovou c. mám. Kat. z Žer. 31.

Citelný = m. cititelný vzniklo ze slova číti
m. čitelný (čitedlný). Věst. I. 14.

Cithera, česky překládáno: húsle, rota,
ručnice. Vz Zbrt. Tan. 27.

Cítiti. O původu a tvaru slova cť. Gb. H.
ml. I. 76., 385. Cítil se uražena. Cť. Učinil
se účasten věcí křesťanských. Chč. S. 56.

Citlivec, vce, m., der Empfindsame. Skla-
maný c. Světz. 1894. 410. c.

Cítlivkovitý. C. rostliny. Cť. Ott. VII. 381.

Citoťvorniý. C moc. Mtc. XVIII. 275.

Citovati. Jak se duchové citují. Vz Phľd.
1895. 31.

Citral. Cť. Vstnk. III. 15.

Citrín, drahokam. Arch. XIV. 482.

Ciuka, y, ť. = cívka. U Libunč. NZ. IV. 35.

Cívčiti = očkovati, trubičkovati, z zahradn.,
pfeifeln. Sterz. II. 525.

Cívka velká dřevěná k osnově, malá rá-
kosová k útku. NZ. IV. 36.

Cizí. C. jména hl. německá v Šubířově na
Mor. Vz Mtc. 1893. 327.- 334. C. slova na
Mor. Vz Brt. D. II. 512 nu. Cizí jména na
Rožmitálsku od učitele Jak. Ryby v Biblio-
thece paedag. sv. 128. str. 73.-74. Sklonění
jmen cizích v Háj. Herb, a Vel. Kal. Vz List,
fil. 1894. 456. Mezi cizími horký bílý chléb.
Kolc. 108. Člověk má svým dělaje cizím oma-
stiti (své cizím okrášliti). Bl. Gr. 218. Nám
v cizí zemi jest velevítán rob i nejnižší (kra-

jan). Quis. Ifig. 44. Cizího nežádám a svojeho
nenechám; Z cizího nezbohatneš; Cudzé zboží
něrozmnoží; Pustil: svuj pecen a běži za cu-
zim krajicem; Ido pro cizí s hrsťú a čert pro
jeho s měchem; Ze svojeho jak mucha, z, či-
jeho jak vul (jí, béře); Cudzum budum ně-
rušaj; Ráda by cizí rukú hada chytla. Mor.
Čes. 1. V. 417. Z čije skůry je dobře řemyně
kroť (krájeti); Cuzeho uceliti a svojeho se
drž; Svojo rukama nohama drž a na cuze
něčihni. Slez. Nov. Př. 150., 275., 276. Z cud-
zieho koňa aj do bariny; Svojím bere, cudzím
dáva, nech ho tak Boh požehnáva. Slov. Nov.
Př. 349., 514. — v čem. Lid cizie u vieře.
Chč. S. 183.

Cizina. Cf. Cudzina (doleji).

Cizokrajenín, a, m. Utvořil B. M. Čer-
venka, O tomto slově praví Bl. Gr. 169., 322.:
vox inusitata, inopta. Lépe prý: cizozemec.

Cizokrajnč. To tu c. působí. Mtc. 1895. 24.

Cizokrojný. C. Slovan. Zl. Jg. 66.

Cizoložitel písma sv. Arch. XIV. 336.

Cizoložiti, fälschen. C. slovo božie. Chč.
S. 252. Jímž e-ží někdo. Ib.

Cizoložně, fälschlich. C. něčeho požívati.
Chč, S. 252.

Cizoložný. Učiv smrad na ní (samici) c-ný
(že s cizím samcem cizoložila). GR. Nov. 8.

Cizopas, a, m. Hanobily c-se! Frid. Coss. 88.

Cizozemenín, a, m. = cizozemec. Mnč.
Ev. seit. 34. Luc. 17., 18.

Cjac = téci. V nářečí mikušovském. Phľd.
1813. 369.

ck mění se v nom. pl. mas. také v Chro-
mecku v č: ňemečí = němečtí. List. fil. 1894.
278. Před i, í mění se v čč: němčči (Kojet.
a Zábř.). Brt. I). II. 47., 130. U Tišn. v cc
n. čč: kyniččí, rosicci (nom. pl. masc). Ib. 186.
II Kruml. v cc: katolicci. Ib. 209.

ckn m. ctkn: ocknouti se m. octknouti se.
Gb. II. ml. I. 398., 526.

-cký se mění v -ccí v nářečí: tureccí, ně-
meccí. Brt. 1). I. 41. Na Slov. -ctí m. -ccí:
němectí. Gb. H. ml. I. 448.

Cl. = král. Skratek ve starém rajhradském
rukopise. Pt.

Clivý = tklivý. C. nálada ju opanovala,
Slov. Phľd. XII. 286.

Clota. Hrub. 325. a,, Gb. H. ml. I. 491.

cm v čm dialekticky: cmoud, čmoud. Gb. H.
ml. I. 502.

Cmáňat = silně z dýmky bafati. Vých.
Mor. Brt. D. II. 299.

Cmíračka, y, f. = špatná polévka, káva.
Dšk. Jihč. i. 16.

Cmochta, cmotlacha, y, f. = nečistá, ne-
dbalá kuchařka. Záp. Mor. Brt, D. II. 299.

Cmochtati = toulati se; ledajak uvařiti.
Brt. D. II. 299.

Cmotlacha, y, f., vz Cmochta.

Cmoud a čmoud. Vz předcház. cm a ib.
82., 491.

Cmrchlat = brblati. Záp. Mor. Brt, D. II,
299.

Cmrclita, y, m. a ť. = kdo se cmrchtá. Brt.
D. II. 299.

Cmrchtat se na koho = sápati se. Brt,
D. II. 299.

Cmudnouti = smudnouti. Dšk. Jihč. I. 39.

Cmúr, u, m., vz Cmour.