Čampula, y, m. a f. = kdo nepěkně chodí.
Vých. Mor. Brt. D. II. 301.

Čamrda, stč. šamrha. Sv. vít. 61. Jinak:
bleška (han.), frgál, frkačka, frčka (laš.).
Brt. D. II. 470

Čamrdoves, vsi, f., Amaliina hora, Ama-
lienberg nad Křivoklátem. Us.

Čamtati se = valiti se jako čtyři. Záp.
Mor. Brt. D. II. 301.

Čap = čep. V Domžl. a Chodsku. Kts. 7.
Č. = silný hřeb dřevěný do kobylky a le-
mízku zavrtaný, jenž podpírá třetí tyč v plaň-
kovém plotě pod stříškou. Chod. NZ. IV. 319.,
209.

Čáp. Na Mor. bogdál, bohdál, bohdál, vob-
dál (u Jevíčka), slov. bocáň, Mtc. 1893. 307.,
bohdan, bocan. Brt. D. II. 493. Lidové podání
o čápu. Vz Zbrt. Poy. 69. Důvtipu měl tak
málo jako č. zpěvu. Šml. VII. 116.

Čapa. Tam si na kamennú čapu sadol.
Phľd. 1896. 222.

Čapaňa, ě, f. = nízký, rozčápený štěp.
Val. Brt. D. II. 301.

Čapart, u, m., kus posamentýrský. Wtr.
Krj. I. 400.

Čapatica = řepa. Čejč. Hledík.

Čapčura, y, m. = kdo by rád čapěl, ne-
činně seděl. Laš. Brt. D. II. 301.

Čápek, pka, m., jm. holubí. ČT. Tkč.

Čapěnka, y, ť. = čapka, dřep. Laš. Brt.
D. II. 301. Po č-nce čundrovat. Ib.

Čápí kámen, druh vápence. Brt. D. II.
301. — Č. hnízdo = 2—3 obojky (okruží) na
sobě položené, mřížované, krajkované, cípaté
a horkým železem zvlněné. Wtr. Krj. I. 427.

Čapík, u, m., čásť přeslice. U Liptova.
Phľd. 1894. 85.

Čapiřitka = čapčura. Brt. D. II. 301.

Čapiti. V tom ma čosi č-lo po tvári (ude-
řilo). Slov. Phľd. XII. 206. Vietor dvermi
čapnul. Ib. 1894. 373. — se = přikrčovati
se k zemi. Brt. D. II. 301.

Čapka, y, f. = čepice. Jaká č., taky prem,
co si kupil, to si vem. Slez. Nov. Př. 275. —
Č. = popelavá volavka. V Podluží. Mtc. XVIII.
245. — Č. = tlapka. Vz Capa. Brt. I). II.
198. — Č., vz Čapěnka (3. dod.), Šlapka husí
(3. dod.).

Čapnúť, vz Čapati. Č. čo pod stôl. Phľd.
1896. 251.

Čapor, a, m., území v Nitře. Phľd. XII.
74., 342.

Čapušnatý. Č. hus. Vz Čapuška. Phľd.
XII. 57.

Čar. O původu slova cf. Gb. H. ml. I. 87.
Čáry a kouzla, v okolí Týna nad Vlt. Vz NZ.
III. 334. nn. Čáry a pověry lidu mor. a slov.
vz Mtc. 1895. 40. nn., 344., Phľd. 1895. 89.
Cf. také Zbrt. Pov. 154.

Čarád, a, m., obec v Tekově. Phľd. XII.
74., 342.

Čeřenec, nce, m. = čeřen. Arch. XIV. 57.

Čaripatky = zadní čásť sáněk. U Zeravic
na Mor. Glos.

Čářit = utíkati. Přer. Brt. D. II. 302. Vz
Šářit.

Čárka = čálka (3. dod.).
Čárkovadlo, a, n., vz Čaradlo (3. dod.).
Čarný = černý. Slov. Dbš. Sl. pov. 450.,
457.

Čarodějně. To č. duši jeho občerstvilo.
Šml. I. 36.

Čarodějnice u starých Čechů. Vz Zbrt.
Pov. 60. 154. Cf. Duf 319., Vck. Val. I. 144.,
Mtc 1895. 250.

Čarodějník. O rozdíle mezi č., planetářem
a věštcem vz Zbrt. Pov. 88.

Čarodějný. Č. (léčivé) zeliny na Val. Vz
Vck: Val. I. 152.

Čarodol, u, m., lépe čarovné údolí. Vz
Věst. I. 37.

Čarokrásný dle něm, zauberschön, lépe
čarovně krásný. Věst. I. 37.

Čaromocně. Kká. Puš. Koz. 62.

Čarosad, u, m. Čch. Dr. pov. 39.

Čarostřelec, lce, m., lépe: čarovný, kou-
zelný střelec. Vz Věst. I. 37.

Čarotah, u, m., vz Čaradlo (3. dod.).

Čarotklivě. Akkordy č. se rozléhaly. Šml.
1. 73.

Čarotklivý. Č. píseň. Kká. Puš. Roz. 65.

Čarovábný zjev, lad. Vrch. Kol. XLV.
117., Čch. Otr. 43.

Čarovati, o původu slova cf. Gb. H. ml.

I. 87.

Čarovka, y, f., vz Čaradlo (3. dod.).

Čart, a, m. = čert. Slov. Dbš. Sl. Pov. 450.,
457.

Čas. O původu slova cf. Jag. Arch. XVI.
3. 4. Heft str. 385. V čas a nepřehlasováno.
Gb. H. ml. I. 93., 97. V onom časi. Ev. víd.
52. Mat. 23. 1. a j. Č. ubíhá jako voda, každéj
chvíľe věčná škoda. Čes. 1. V. 418. (mor.). —
Č. = hodina, hora. Sta tma ta od časa šestého
až do časa devátého. Umuč. Páně. Matth. 27.
45. Cf. Byla jest tma od šesté hodiny až do
deváté. Leg. o 10.000 rytířích. A když po

11. času opět vráti den svú krásu. Leg.
o 10.000 ryt. v. 201. A když po 9. času. Ib.
Cf. V devátú hodinu opět sě slunce prosvěti.
O umuč. Páně ib. V. 618. Také ve Dvou
evangel. Menčíkových. Matth. 20. 12., Joan.
24. 4. 52. — Č. místo v čas. Pastr. L. 149.
Všecko učiň ve svém čase, tak uspoříš svojej
kaše. Mor. Čes. 1. V. 418. Kdo na čas (v čas)
dava, za dvuh pomáha. Slov. Phľd. 1895.188.

Časľadór = časľadóra. Brt. D. II. 140.
Cf. Třasľadór (3. dod.).

Čáslav, a, m. Odvozeniny vz v Kotk. 15. —
Č., město. Rada města Č-vě. 1725. NZ. II.
656. Když z C-vě šel. Kutu. šk. 4. Blíže Č-vi.
NZ. III. 267. U Č-vi. Břez. Font. V. 525. Do
Č-vě. Ib. 532. Do C-vě. XV. a XVI. stol.
Čel. Pr. m. II. 265., 854. Do C-vi. Wtr. v Mus.
1894. 506., List. fil. 1895. 321. C, ě, f. Ib.
320. Užívá se v lidu také: Č-va, y, f. List.
fil. 1895. 322.

Časník. V druhých dodatcích nejsou vy-