znamy slova tohoto děleny. V cit. Pal. je č.
= Zeitschrift. V cit. z D. má býti čašník.

Časnosé = časnosť. Lepší č. ež věčnošé,
bo v časnošéi mámy a věčnošči neznámy. Mor.
Čes. 1. V. 421.

Časoměrník, a, m. = prívrženec časo-
míry. List. lil. 1894. 31., 1G5., 177., 178., 241.
a j. tam.

Časomírně. Písně č. psané. Zl. Jg. 220.

Časomírnobásňomatlanina, y, f. Zl. Jg.
220., Puch. Cf. List. fil. 1894. 262.

Časomírnosť, vz Časoměrnosť, Zl. Jg. 220.

Časování ve Spiši, vz Phľd. 1893. 434.,
v Gemeri, vz ib. 564., v Chromecku. Vz List.
lil. 1894. 284. Č. u Kroměř., Holešova, Přer.,
Záhoří, vz Brt. D. II. 26., u Kojet. a místy
u Přer., ib. 52., u Letovic 106., u Litovle,
Konic, Jevíčka 119., u Zábř. 138., u Slav-
kova 149., u Letonic 157., u Brna 173., u Tišn.
194., u Kruml. 218., u Třeb. 226., u Kunšt.
239., u Žďár. 257., u Jamnice 273., u Dač.
a Telče 281.

Čásť. Strčes. sklonění. Vz Gb. Km. -i. 32.

Častalovice m. Častolovice. Gb. II. ml. I.
286.

Častě. Necestě bývati u mše. Št. Kn. š. 225.

Častný m. časný, t vsuto. Kar. 85. — Gb.
H. ml. I. 396.

Častost takových případů. Vstnk. III. 412.

Častovati není z polštiny, nýbrž ze srbsko-
chorvatštiny. Gb. H. ml. I. 90.

Častý. O tvarech vz Gb. H. ml. I. 104.

Čašník. XI. stol. I). Gesch. 83.

Čavině, ves u Vodňan. XV. stol. Čel. Pr.
m. II. 307.

Čavoj, území pri Nitre. Phľd. XII. 342., 74.

Čbán, spodobením džbán. Gb. H. ml. L 323.

Čber ze sthněm. zubař. Gb. H. ml. I. 159.
O tvarech vz ib. 167. Vz násl. Čeber.

Čbŕlať = žbŕlať, přelívati. Slov. Phľd.
1893. 53.

Čc mísí se v c: babičce, vyslovuje se ba-
bice, kočka, dat. kočce, koce. Gb. H. ml. I.
521. Kucce = kočce (Tišn.), koce (Kruml.).
Brt. D. II. 187., 210. Mění se a) v čt: mačka
(kočka), dat. mačce a z toho mačte, vysl.
mačtě; b) v tc: smyčec, gt. smyčce a to
v šmytce. Gb. H. ml. I. 501., 523.; c) v jc:
vojajci (vojáčci, Zábř.), Brt. D. II. 131., že-
brajce (žebračce, u Žďár.) 250., kojce (kočce,
Jemn., Dač., Telč.) 269., 279.

Čč splývá v č: babiččin, vyslovuje se ba-
bičin. Gb. H. ml. I. 520. Mění se a) v čt:
necky, demin. stč. neččicě a z toho nečtice;
z adv. plačky je adj. stč. plaččivý a z toho
plačtivý; b) v čs v dial. mor.: bečšice m.
beččice. Ib. 522., 525.

Čči = tšči. Proti čči, adversus socrum. 01.
Mich. 7. 6. Cf. Gb. H. ml. I. 520.

Ččici ze tščici. Alb. 7. a. Gb. H. ml. I. 520.

Ččivý ze: tščivý. Ž. wit, 106. 9. Gb. H.
ml. I. 520.

Če = qui. Ev. seit. 6. J. 1. 13. Če v Král.
ruk. Cf. Gb. Ruk. 521., Gb. H. ml. I. 166.,
List. fil. 1896. 305.

-če se mění v -ci v Morkovicích: od Káči.
Brt. D. II. 63.

Čebeliti = ševeliti se, třásti se. Dšk. Jihč.

I. 24., 44.

Čeber v V. 1170. oprav v: čber. Čber
z čьbьrъ má dle Gb. H. ml. I. 159. a 167.
v gt. e místo bývalého jeru, tedy čebru a ana-
logickou odchylkou teprve také čberu.

Čečatka, linaria alnorum, mor. také: ča-
čatka, čičatka. Mtc. 1893. 307. O původu slova
cf. Krok 1893. 54. Cf. Cečetka (3. dod.).

Čečetka, čečatka, čičavka (Vyšk.), babšiřka
(Zábř.), psí patka (ih.), fringilla linaria, pták.
Brt. D. II. 494. — Č., vz Sirotka (3. dod.).

Čečétko, a, n., vz Sirotka (3. dod.).

Čečík, u, m. = Ucel. GR. N. 121. 2.
pozn. 4.

Čečůvka, y, f. Vyšívání na č-ku (čočku).
V Kunovic. NZ. IV. 221.

Čedicný. Č. kosť (lebečná). Vz Ott. VIII.

779. a,

Čegliť, čekliť= ščeglit, štekliť. Slov. Phľd.
XII. 319.

Čech. Odkud jméno? Cf._v Kotk. 15., 132.
Biechu u vojště lítí 0eši. Češie v ruk. šp.
tvar m. Cechové n. Čechy. Gb. Ruk. 510.
Hanka nepíše Češi, nýbrž češi. Seyk. Ruk.
148. Cf. V.1171.P. Bůh Čecha neopustí, umí-li
jen trochu německy (žertem). Nov. Př. 467. —
C. = pruský groš-. Ve šviháčině. Brt. D. II.
520.

Čechák, u, m. = český hrnec. Cf. Brt. D.

II. 302.

Čechel bezpochyby těžší šatka; obyčejně
košile; sudarium (XVI. stol.); prostěradlo
(Hus). Vz Wtr. Krj. I. 96., 48. — Č., jenž
byl na jeho hlavě. Ev. vid. 83. Joan. 20. 7. —

C. k smrti = jakýs rubáš košilový. Wtr. Krj.
I. 651., NZ. III. 7. — Cf. také Wtr. Krj.
79. nn.

Čechelné = poplatek, který poddaní před
svatbou vrchnostem platívali. Jrsk. III. 266.

Čecher, chru, m. = ostrý, ponejvíce lesem
porostlý hřeben hoři/. Vých. Mor. Brt. D. II.
302.

Čechisovati, čechisieren. Burgerstein, Mus.
1896. 199.

Čeclilat se = drbati se. Vých. Mor. Brt.

D. II. 302.

Čechman. O pův. cť. Jag. Arch. VIL 4.,
Kotk. 131.

Čechra, y, f. == střapatá, rozcuchaná žena
s pomrvenými vlasy. Od čeclirati a to od če-
sati. Myjava. Phľd. 1895. 445.

Čechy. Do Čech, k Čechům, v Čechách.
Vel. Kal. 44., 3. a j.

Čejka. Místy na Mor.: koliha (i v Čech.),
kyciz, stará panna; na Haně čeká, v Něm-
čících cek. Mtc. 1893. 307. Také čajka, ko-
lajka (N. Hříše), piviska (Jaroměřice), stará
dívka (Třebíč). Brt. D. II. 497. Čejky jsou
jako staré dívky, pokřikujíť na každého. Nár.
list. 1894. č. 155. odp. feuill. — Č. = holubi
jm. ČT. Tkč. — Č. a člun je jedno. Dob. Dur.
392., 387.