krát prší (podruhé se stromů). Us. Citování
čerta na Slov. Vz Phľd. XII. 37. C. v Ba-
šácké dolině na Slov. Vz ib. 659. Vz o něm
také v Zbrt. Pov. 154. Hra na čerta. Vz
Duf. 90.

Čerta, y, f., magis incisura quam linea.
Dob. Dur. 317. Cf. Črta.

Čertadlo, a, n. = krojidlo, kraják, Pflug-
messer, nikoli: radlice (die Tomsy). Dob. Dur.
325. Krojidlo s č-dlem a nasazenou na ně
radlicí vykrojuje brázdy. Kom. (Dod. Dur.
323.). Cf. Krojidlo (3. dod.).

Čertati. O pův. cf. Dob. Dur. 327.

Čertaž — hraničné čiary. Phľd. 1892.
624. — Č. = na kraji honu (ďahu) a hory
ležící louka i louka na roli zdělaná, zvl. horní
louka; Č. si vyrobili (vykolčovali) z hor na
louku. Ib. 1893. 622. Č. = lúka vyrobená
z hory. 1757. Ib. 371. — Č. = vrch medzi
Hroncom a Breznom na Zvolenskej stolici.
Ib. 629.

Čerti kus, vz Čertův (3. dod.). Dle Čes. 1.
V. 347. = kozlík, valeriana offic.

Čertoryje = místo, kde krtové ryjí (Mkl.);
kde črty (runy) ryli (Dudík). Čern. Př. 36.

Čertousy m. Čertoúsy, vz Úsy. Čern. Př. 35.

Čertový. Č. vrchy, míst. jm. na Slov. Phľd.
XII. 69. Č. studňa v Tekově. Phľd. XII. 246.

Čertův. Čertova díra, jeskyně na Mor. Vz
Mtc. 1895. 26., 28. Čertovo blato, bažina v Te-
kově. Phľd. XII. 246. — Štátni koření (tabák)
říkají muži, ženy říkají čertovo koření. Na
Žďársku. Nár. list. 1894. č. 74. odp. Čertovo
žebro n. peří, rostl., vz Kapradí (3. dod.). —
Čertovo peří, rostl. Vz Vous (3. dod.). — Čer-
tovo krídlo, čerti kus, succisa pratensis, rostl.
Brt. D. II. 507. — Čertovy skály u vsi Li-
dečka u Vsetína. NZ. IV. 272. — Čertův ká-
men u Provodova a j. na Mor. NZ. IV. 274.
Čertova stěna ve vých. Mor. Mtc. 1896. 22.

Červ. O původu slova cf. Gb. H. ml. I. 64.
Č. małý veľký- strom zvałí. Mor. Čes. 1.V. 418.

Červa, y, f. = jméno červené krávy. NZ.
III. 8.

Červan. Teď č. po nich rozsypal své skvosty.
Slov. Pokr. Mrt. z. 12.

Červánek, nka, m., vz násl. Červenka. —
Č., nku, m. Na tvářích jí naskočil č. lásky.
Šml. VII. 152.

Červen. O tvaru vz Gb. H. ml. I. 289.
Hromobití v červnu oznamuje pochmúrné léto;
Severní vítr v červnu je dobrý, ale nesmí
býti příliš studený, vějeť žito do hnoje. Vek.
Val. I. 163.

Červeň, erythem, chorobná zrudlosť kůže.
Vz Ott. VIII. 734.

Červenačky, pl., f. = brambory skoro
červené; uvařené jsou bílé. Val. Vz Vck. Val.
I. 19.

Červeňák, a, m., jm. holubí. J. Rous.

Červeňanky, f., druh hrušek uvnitř čer-
vených. Brušp. Hledíková.

Červenec, jm. hory a lesa. 1635. Dml.
List. 16. — Č. = červený (měděný) peníz.
Phľd. 1895, 324,

Červenec, ňce, m., trať u Raškovic ve Frý-
decku. Vest. op. 1893. 7.

Červenka = běhavka. Hojení jí na Mor.
Vz Mtc. XVIII. 208. — Č. = pták. Křivka,
loxia crucirostra. V Tatrách: křivonos; čer-
veným říkají na Jimramovsku: červenky. Mtc.

1893. 307. — Č., dandalus (luscinia rubecula),
pták; místy na Mor.: čermáček, Čermák, mu-
cháček, červenochvostek (Jicko), chvost (Opava),
kominíček (Dačice), pecuska (uh.), červánek,
červánek, červená raška, Mtc. 1893. 305.,
Brt. D. II. 495. — Č. M. br., spis. Cf. Bl.
Gr. 288.

Červenkastý. Phľd. XII. 263., 479.

Červenočečelatý. Č. kakadu australský.
Brehm. Příl. k 1. seš. 2. vyd. Dhnl.

Červenochvostek, stka, m., vz Červenka
(3. dod.).

Červenokošilatý = Sokol. Us.

Červenóšek, ška, m., vz předcház. Čer-
venka.

Červenoviolový. Č. barva. Hlav. 3.

Červený; červen, a, o. List, fil. 1895. 292.
Má č. rty jako maliny, jako třešně. Nár. list.

1894. č. 219. odp. feuill. — Č. pondělí = veli-
konoční (od červených vajec). NZ. IV. 377. —
Č. raška. Vz předcház. Červenka.

Červík, a, m., přítok Ostravice ve Frý-
clecku. Věst, op. 1893. 7. — Č., vz Divizna
(3. dod.). Léčení červíkem. Vz Vck. Val. I.
155.

Červinka = červenka, běhavka. Kat, z Žer.
93., 96. a j. Léčení jí na Slov. Vz Phľd. XII.
565. — Č. = jm. kraví. Rais. Rod. 27.

Červivec, vce, m., polygonum persicaria,
rostl. Brt. D. II. 506. Léčení č-cem. Vz Vck.
Val. I. 155.

Česalo, a, n. místo česadlo, d odsuto. Gb.
H. ml. I. 410.

Česati. O původě slova cf. Gb. H. ml. I. 83.

Česenkový = česnekový. Chč. S. 63. Vz
násl. Česnek.

Českobratrský. Č. snášelivost. Nár. list.
1896. č. 131.

Českoslovanský někdy nutné slovo m.
český. Nadání pro české studující může býti
pro české i německé (= v Čech. obývající)
studující. Č., bohemico-slavicus. Dob. Dur. 230.

Český. Č. nářečí na záp. Mor., kde ou a
ej po způsobu českém vyslovují. Brt, D. II.
III. (úvod). Č. potok v Gemeri na Slov. Phľd.
XII. 158.

Česnek. Gt. česenku. Tkadl. 36. a., Sal.
311., dial. posud. Gb. II. ml. I. 162. Jako če-
senkem na štítrobu jedeným. Chč. S. 63. Ta
řeč čpí (ošklivě) jako č. Nár. list. 1894. č. 169.
odp. feuill.

Česnekačka, y, ť. = česnekůvka (3. dod.).
Brt. D. II. 473.

Česnekůvka, česnekačka, česneková po-
lévka. Slez. NZ. IV. 447.

Česť. O strč. sklonění. Cf. Gb. Km. -i 32.
Kdo cti se zpronevěří, za sto let jí nenahradí.
Vrch. Rol. XXXVIII. 48. Č., jež nad vše zlato,
nad vše světa statky to nejvzácnější, nejcen-