Čípový. Č. díra lépe než: Šípecká jeskyně
na Mor. Vz Mtc. 1895. 26., 27.

Cirec, rce, m., osada v Šariši. Phľd. XII.
154.

Čírka, malá kachna, anas crecca, u Ná-
měště ščírka, slov. cyzanka. Mtc. 1893. 308.

Čirý, v dial. ščirý. Gb. H. ml. I. 512.

Číslo z čitslo. Gb. H. ml. I. 310. — Č.
pluhu, vz Krojidlo (3. dod.).

Číslovka. 51 strych obilí; Přijala od ní
(ke schování) 22 prstenů. Arch. XIII. 149.,
156. — 74 štěpy. Ib. XIV. 57. Za těch 331 žej-
dlík másla; Ze si těch 331 žejdlík másla pro-
dal. Kat, z Žer. II. 203., 252. — 24 vsí spálil.
Břez. Font. V. 433.

Čistě = pěkně. Brt. I). II. 285. Děkuji č.
Ib. 302.

Čistec, stce, m. = náledí. Záp. Mor. Brt.
D. II. 302. — Č. = čistík, spúšč, len p. Marie,
linaria vulg., rostl. Brt. D. II. 504.

Čísti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 72.,
73. C, četla, četli m. čtla, čtli. Gb. H. ml. I.
156., 157. Časování na Zábř. Vz Brt. D. II.
139. Ceto = hádám. Vz Četo (3. dod.). U Kruml.
mor. tohoto slova neužívají, nýbrž: říkati. Brt.
D. II. 219. Cť. Dob. Dur. 317. — Č. = do-
mnívati se. Četly, že je pozdě (Zábř.). Brt.
D. II. 302.

Čistica, e, f. = nátkovica, clinopodium,
rostl. Brt. D. II. 501. Léčení jí na Val. Vz
Vck. Val. I. 155.

Čisticí. Léčení č. stoříškem (clinopodium),
dívčí láskou (lychnis chalcedonia), diviznou.
Vz Vck. Val. I. 155.

Čištík, u, m., vz Čistec (3. dod.).

Čistinka, y. ť. = cestička. Slov. Phľd.
1893. 105.

Čist niti vz násl. Čistý.
Čisto. Kde č., tam pusto. Slov. Nov. Př. 443.
Čistojasný. Č. živel. Krs. Moor. 48.
Čistokrevný. Č. útvar jurský. Mtc. 1893.26.

Čistomyslný = čisté mysli. Nár. list. 1896.
č. 151.

Čistota. Č-ty se člověk nenají (omlouvá
se nečistotná ženská). Mor. Čes. 1. V. 418.

Čistotný. 1256. Reg. II. 41.

Čistý = pěkný, krásný. Č. zahrada. Kabt.
22. aj. Srdce čisté od kochání v tomto světu.
Brig. F. 17. (List. til. 1895. 294.) — čeho.
Inhed byl čist malomocenství svého. Ev. vid.
46. Mat. 8. 3. — Čist niti, čistá niti (niti gt.
odlukový). Vz List. fil. 1895. 294. Vedle toho
cistov niti, čistora niti. Cht a čistov se sklo-
ňuje, ale niti nikoliv. Časem se vyvinulo či-
stonitf a, o (nč. čistouitý) a čistovnit, čisto-
vaniti. List. lil. ib. Nahá a čistova niti na
púšť ho pošlí. GR. Nov. 91. 22.

Čišciť m. čistiti. Vz sť (3. dod.).

Čišmárský. Č. riad (náčiní). Slov. Phľd.
1892. 588.

Cit, u, ni. Tím vzniká č. s vědomím. Ztk.
32. (3. vyd.).

Čitáleň, luč, f. = čítalna. Slov. ľhľd. 1893.
690.

Čitár, a, m., míst. jm. na Slov. Phľd. XII.
74., 343.

Čítati. Dyž enem su tyte, co sa čícú (pe-
níze). Mor. Ces. 1. V. 418. — Č. = mysliti,
domnírati se. Já sem ho zde čítal (myslil jsem,
že jest zde). Jevíč. — Č. se s kým — účto-
vati s kým. Val. Brt, D. II. 303.

Čitatel lépe než čtenář, nemámeť kázání —
kazanář, psaní — psanář D v Dob. Dur. 317.

Čitík či Citúk, a, m., vrch v Hontě Phľd.
XII. 343.

Čitín, a, m., obec v Nitře. Phľd. XII. 343.

Citna, y, f., obec v Zemplíně Phľd. XII.
343., 76.

Čitnosť, i, f. Ztk. 32., 34. (3. vyd.).

Citúk, vz předcház. Čitík.

Čitúm, a, m., míst, jm. v Nitře. Phľd. XII.
74.

Čivna, y, f., obec v Tekově. Phľd. XII. 343.

Čivnatý. Č. benerot. Sterz. L 443. b.

Čivobudný, nervenerregend. Č. krmiva.
Vz Ott. VII. 947.

Čivosť nervu. Vstnk. III. 381,

Čivý. Centralní oddíl nervu jest čivéjší než
periferny. Vstnk. III. 382.

Čížek, žka, m. Na Mor. místy: čižík, čejž.
Na Jevíčsku zpívá: Zelí zelí. Mtc. 1893. 307.
Cť. Zvonohlík (2. a 3. dod.). — Č. Karel, spis.
a řed. obec. úřadu v Karlině f 21./1. 1894.

Čižícek, čka, m., pták. Vz Střízlíček (3. dod.).

Čižmár ma telo (tolik) zisku, co nacahne
(natáhne) skuru (kůži) v pysku. Phľd. 1895.
187. Č. obyčajne deravé čižmy nosí. Nov.
Př. 337.

Čižní. Č. myslivost. 1430. Mtc. 1896. 225.
Čjač(Čéč), e, m., os. jm. u Kosmy.
Čjašč = téci. V Ratkové na Slov. Phľd.

1893. 559.

čk mění se v čč: kočka, strč. koččí (ko-
čičí). Cť. Gb. H. ml. I. 446. Na mor. Kruml.
mění se před i v šc: jeřišek — jeřišci. Brt,
D. II. 210.

Čkanie, vz Čkáti. Phl'd. 1894. 376.

Čkáti m. ščkáti. Gb. H. ml. I. 512.

Čkavka m. ščkavka, Gb. H. ml. 512.

Člankář. Ot. VIII. 456. b.

Člapati m. šlapati. Chod. Gb. H. ml. I. 513.

Čľapkati. Hojný dážď čľapkal tamvon.
Slov. Phľd. XII. 136.

Člapotanie vody = šplíchání. Slov. Phľd.

1894. 48.

Čľapotať. Len tak to č-lo (šplouchalo).
ľhľd. XII. 212., 1895. 175., 735.

Člen. Bl. měl člen: toho Boha, Bl. Gr. 68.
Cť. Klu. Sklad. 173. nn.

Členec articulus. Bohm. m.

Čln vz násl. Člun.

Člopek, pku, m. == prázdný kousek pode-
zdívky, na níž kamna stojí. Brt. D.II. 435.
Také: nálepek, pícka, pliska, pod pecí.

Člověčí. Syn č. V pozdějších biblích: syn
člověka, Vz Vondra. Spuren. 25. - 26.